Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali Američané William Nordhaus a Paul Romer za integraci klimatických změn a technologických inovací do makroekonomických analýz. Oznámila to v pondělí Královská švédská akademie věd. Na držitele ocenění čeká finanční odměna devět milionů švédských korun (22 milionů korun).
William Nordhaus (77) z Yaleovy univerzity se věnuje začlenění klimatických změn do dlouhodobých makroekonomických analýz. Druhým oceněným je Paul Romer (62), někdejší hlavní ekonom Světové banky. Ten do ekonomických modelů promítl technologické inovace.
„Letošní laureáti nám dali k dispozici nástroje, které jsou nesmírně důležité k pochopení vzájemných vztahů ekonomiky s přírodou a s lidskými vědomostmi. Můžeme díky nim nasměrovat hospodářskou politiku tak, aby podpořila trvalý a udržitelný ekonomický růst,“ uvedl předseda výboru Nobelovy ceny za ekonomii Per Strömberg.
Švédská akademie ocenila Nordhause i Romera za navržení metod pro řešení některých nejdůležitějších a nejnaléhavějších otázek, které se týkají toho, jak vytváříme dlouhodobě udržitelný ekonomický růst.
William D. Nordhaus
Nordhaus je jeden z předních amerických ekonomů, bývá považován za zřejmě největšího světového experta na ekonomické aspekty klimatických změn. Jeho vědecká práce v oboru ekonomie má široký záběr témat od inflace přes energetické problémy, přírodní zdroje a ochranu životního prostředí až po vývoj zisku a produktivitu. Předmětem jeho zájmu je také hospodářská politika.
Před lety publikoval studii, ze které vyplývá, že omezování emisí skleníkových plynů by mělo začínat mírným snižováním, které se bude během doby stupňovat; nejlepší formou politiky je podle něj pak zavést všude obdobnou daň ze spotřeby uhlíku a postupně ji zvyšovat.
Hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda připomněl, že zvláště Nordhausovo jméno je dobře známé i české ekonomické veřejnosti. Byl totiž spoluautorem pozdějších vydání zřejmě nejslavnější ekonomické učebnice dějin, té s prostým názvem Ekonomie. První její vydání měl ve 40. letech 20. století na svědomí první americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson. Později jako spoluautora přibral právě Nordhause.
„Český překlad jejich učebnice, který vznikl počátkem 90. let, je minimálně pro jednu generaci současných českých ekonomů a manažerů poměrně důvěrně známým dílem, které jim odhalovalo základní principy fungování tržní ekonomiky. S jen mírnou nadsázkou lze říci, že Nordhaus Čechy po revoluci vlastně učil, co je to kapitalismus,“ zdůraznil Kovanda.
Paul M. Romer
Romer je předním obhájcem investic do lidského kapitálu a inovací a je považován za jednu z největších ekonomických autorit posledních desetiletí. Je zastáncem endogenní teorie růstu, která tvrdí, že investice do lidského kapitálu, inovací a znalostí výraznou měrou přispívají k ekonomickému růstu.
Teorie, kterou sám pomáhal v 80. a 90. letech minulého století vyvinout, také uvádí, že vedlejší efekty ekonomie založené na znalostech povedou k ekonomickému rozvoji a dlouhodobou míru růstu ekonomiky je možné zvýšit opatřeními, jako jsou dotace na výzkum a vývoj a vzdělání.
Nobelovu cenu získává za objevnou analýzu technologické změny, uvedl Kovanda. Tou Romer chápe postupný proces, to, že každý rok ta či ona ekonomika zpravidla o několik málo procent povyroste. Tyto jednotlivé roční růsty se v běhu desetiletí kumulují a v souhrnu transformativně mění lidské životy a osudy.
Romer ve svém díle demonstruje, jak ekonomické síly podněcují firmy a podniky k inovacím a následně tedy k růstu, který v určitém koloběhu opět aktivizuje ony ekonomické síly podněcující inovaci.
Letos vyhrály velmi známé tváře
Jména letošních laureátů jsou v ekonomickém světě notoricky známá, uvedl hlavní ekonom ING Bank pro ČR Jakub Seidler.
Paul Romer se zabýval teorií růstu a snažil se objasnit, jaké faktory vysvětlují dlouhodobý růst ekonomiky a zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Ukázal, jak podstatnou roli v tomto procesu hrají investice do lidského kapitálu a výzkumu, které umožňují zvyšovat technologickou úroveň ekonomiky. Dosavadní modely (Solowův model růstu) braly při objasňování dlouhodobého růstu ekonomiky technologii také v potaz, byla však předem stanovená a v modelech nebylo nastíněno, jakým způsobem se vyvíjí a může měnit, uvedl Seidler.
Jméno Williama Nordhause je v nevědecké ekonomické komunitě známo především díky již zmíněné ekonomické učebnici, nyní již v 19. vydání. „Nordhaus se také jako Romer zabýval růstovými modely, do kterých se snažil zabudovat klimatické změny a jejich dopad na dlouhodobý růst ekonomiky. S využitím jeho modelů je tak možné vyhodnotit vliv klimatických změn a dopad různých regulací zaměřených na životní prostředí,“ dodal hlavní ekonom ING Bank.
Cena pro makroekonomy
Po delší době tak podle hlavního ekonoma Deloittu Davida Marka směřuje Nobelova cena za ekonomii k tradiční makroekonomii. „Romerova práce v oblasti modelů růstu ekonomiky je dodnes základem v této oblasti. Nordhaus je širší veřejnosti patrně znám jako spoluautor jedné z nejpoužívanějších učebnic ekonomie, kterou napsal společně s dalším laureátem Nobelovy ceny Paulem Samuelsonem,“ uvedl.
Ředitel společného pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd CERGE-EI Michal Kejak uvedl, že přístupy obou oceněných hledí na problémy globálně, dlouhodobě a staví na existenci vnějších vlivů. V případě Romera jde o pozitivní vlivy ve formě přelivů znalostí a v případě Nordhause o vlivy negativní ve formě znečistění životního prostředí při výrobě zboží.
„Určitým optimistickým poselstvím těchto teorií je, že existence těchto vnějších vlivů vytváří prostor pro vlády, které mohou promyšlenými politikami motivovat výrobce a spotřebitele v tržních ekonomikách tak, aby bylo dosaženo dlouhodobého udržitelného růstu při zachování klimatické rovnováhy,“ uvedl Kejak.
