Káthmándú – Nepálci se potýkají s vysokou nezaměstnaností. Tisíce jich proto vyjíždějí hledat práci do ciziny – většinou míří do bohaté oblasti Perského zálivu za relativně vysokou výplatou. Často se ale stává, že zaplatí naopak oni cenu nejvyšší – vlastní život. Příčiny se nevyšetřují, mnozí je ale tuší – za úmrtími jsou nelidské pracovní podmínky a násilí ze strany zaměstnavatelů.
Nepálci míří za výdělkem na Blízký východ, mnozí za to platí životem
Každý den odjíždí do ciziny za prací více než tisíc Nepálců. A každý den se pár z nich vrací v rakvích. Oficiální příčiny se různí, nevyšetřuje se nic. Ve skutečnosti Nepálce často zabíjí úmorná práce v nelidských podmínkách nebo násilí ze strany zaměstnavatelů. Podle sociologa Ganeše Gurunga tím trpí většinou služky v domácnosti.
Jednou z nich je i žena, kterou znásilnil její kuvajtský zaměstnavatel. „Zbil mě, zakryl mi pusu, abych nemohla křičet. Když to udělal, chtěla jsem svůj pas, ale nechtěl mi ho dát,“ popisuje svou zkušenost.
Po incidentu utekla na nepálskou ambasádu. Dítě, které jí událost denně připomíná, chce dát po porodu pryč.
Vláda se snaží situaci řešit
Fronta na pracovní víza je ale přes veškerá nebezpečí dlouhá. Nepálce žene za hranice nouze. „Nejedu, protože bych chtěl, lidé ale nemají peníze. Tady nic nevydělám,“ říká nepálský dělník. Vláda alespoň všem povinně nařídila jakési kurzy orientace. Soukromé firmy se je snaží připravit na těžkosti, které je mohou v cizině potkat.
Na čtyřicetistupňové vedro, ve kterém budou v Perském zálivu pracovat, ale tyhle vesničany odrostlé ve stínu Mount Everestu nemůže připravit nic. „Dali jsme pokyny našim ambasádám, aby v těch zemích braly problém vážně. Hlavní problém ale je, že nejsme schopní lidem zajistit práci tady,“ postěžoval si nepálský premiér Baburam Bhattarai.
Lidská práce je tak zatím nepálským největším vývozním artiklem. Peníze, které gastarbeitři posílají rodinám, tvoří jednu čtvrtinu nepálského HDP. Cenu, kterou za to někteří platí, ale penězi vyčíslit nejde.