Praha - Jeden z nejvýznamnějších ekonomů, bývalý poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky a Vlastimila Tlustého Pavel Kohout na sebe v posledních dnech upozornil avizovaným odchodem z Národní ekonomické rady vlády, kde působí jako koordinátor pracovní skupiny pro veřejné zakázky. A také ostrou kritikou ODS, která je podle jeho slov pro něj „odepsaná“. Zájem médií se podle Kohouta díky tomu nicméně z bulvární polohy přesunul do věcných rovin, kdy se jedná například o tom, jak by měly vypadat veřejné zakázky.
Někteří z jeho spolupracovníků byli náhlým Kohoutovým rozhodnutím poněkud překvapeni, někteří ho brali s nechutí: „Když jsem jim vysvětlil, že se nejedná o takovou senzaci, tak to pochopili. Rozvířily se tak i otázky o skutečné podstatě věci, jako o veřejných zakázkách, korupci a neuspokojivém stavu v naší ekonomice. Pak mi dali za pravdu,“ uvedl Kohout.
Pavel Kohout
„Připojil jsem se k výzvě Billa Gatese a Warrena Buffeta s tím, že jakmile vydělám první miliardu, tak cokoliv nad to dám z 90 procent na charitu.“
Vláda minulý týden projednávala protikorupční balíček a podle Kohouta je zde naděje, že se podaří do „komplexní novely“ zapracovat všechny návrhy subkomise NERVu. „Reakce různých politiků počátkem tohoto roku mě příjemně překvapily. To dává signál, že jim jde opravdu o to, aby se něco stalo. Nejedná se pouze o mediální bublinu, kterou chtěli nafouknout na počátku fungování této vlády.“
Sám Kohout přiznává, že mnoho lidí se ho v poslední době ptá, zda uvažuje o bližší spolupráci s Věcmi veřejnými. On něco podobného popírá: „V dohledné době nemám v plánu takovou kariéru. Pokud se někdy pro politickou kariéru rozhodnu, tak to bude v pozdějším věku. V současné době pracuji v komerčním sektoru ve financích a je to ta nejlepší práce, jakou si umím představit. Nemám žádnou potřebu cokoliv měnit.“
Kohout je známý tím, že by byl pro povinné vyvádění části odvodů z penzijního systému směrem do soukromých fondů, s čímž Věci veřejné nesouhlasí. Kohout se domnívá, že se můžeme poučit ze systémů, které fungují v jiných zemích. „Co se týče fondového systému, tam si myslím, že je dobré se poučit v systému Švédska, který zaváděla levicová vláda. Je založen na povinném fondovém pilíři, nicméně v českých podmínkách, kde lidé mají určitou averzi k tomu, aby byli do něčeho povinně nuceni, bych si uměl představit i nepovinnou variantu tohoto systému.“
