Hlavní myšlenka, která se prolíná knihou německého sociologa Wolfganga Streecka nazvanou ,How Will Capitalism End‘ spočívá v tom, že tento systém jako fungující politický, ekonomický a společenský systém, mizí. Je to pravda, nebo to je jen katastrofická vize? Podle hostů pořadu Fokus Václava Moravce to je spíš tak, že se kapitalismus pouze proměňuje. A ekonom Miroslav Singer míní, že je dokonce ve výborné kondici.
Kapitalismus žije a podle Singera i vzkvétá. Velkou depresi vystřídala „jen“ velká recese
Kapitalismus neumřel, kapitalismus žije (zdroj: ČT24)
Lovec a kořist. Dva protipóly. Jeden loví a druhý je loven. To je přece často kritizovaný princip kapitalismu, který vede k velkým společenským nerovnostem. Patří však skutečně lovec a kořist ke kapitalismu, nebo je to mýtus? Podle filozofa Stanislava Komárka tady lovec a kořist byly dávno před ním.
„Klasický darwinismus (evoluční teorie založená na myšlence, že přežijí ti nejsilnější) je taková projekce kapitalisticko-viktoriánské éry do živé přírody. Ne že by v přírodě konkurence nebyla, ale lidé ji tam uviděli, až když začala být důležitá ve společnosti. Říká se tomu sociomorfní modelování a je to velmi důležitá teoretická věc,“ konstatuje filosof Stanislav Komárek.
Definice kapitalismu je podle něj nicméně poměrně složitá. Upozorňuje na to, že jak kapitalismus v podobě, ve kterého ho dnes vnímáme, vznikal dlouhou dobu – a klade si otázku, co je jeho typickým obrazem. Mohou to být dnešní Spojené státy, situace na konci 19. století… a spoustu rysů kapitalismu měla už renesanční Florencie.
Stanislav Komárek
Komárek: Společnost nestojí jen na vztahu lovec-kořist
„Takže co vlastně akcentujeme jako podstatné? Jako podstatný většinou vidíme samooběh peněz, kapitálu. Ale co kdybychom si ze společnosti vypreparovali mezilidské vztahy? Mohli bychom říci, že pořád máme někde nějaký feudalismus, protože pořád máme někde nějaké klientské systémy,“ vysvětluje Komárek.
Většina vztahů mezi organismy v přírodě ale nestojí podle Komárka na dichotomii „kořist a lovec“ – a totéž platí i ve společnosti. „Možná tak v Somálsku, když se tam potloukají ozbrojené bandy, tak by to bylo tomuto stavu nejpodobnější. Ale podobně jako v lese se většina organismů živí sama, jsou to zelené rostliny, rozprostřou lupínky a provádějí fotosyntézu, tak jelen jen ukousne trochu trávy, ale nezničí jí. Tohle má ve společnosti také analogie, takže není to dobré tedy vyšpičatit jen na predátorsko-kořistnické vztahy, i když ty jsou tam také přítomné, jako v každé společnosti. Otázka je, zda bychom to měli nějak kultivovat,“ dodává.
Kapitalismus jako ekonomický systém
Kapitalismus je podle Cambridgeského slovníku „ekonomický, politický a společenský systém, v němž jsou majetek, podniky a průmysl soukromě vlastněny a jehož cílem je zajistit úspěšným podnikům a jednotlivcům co největší možný zisk.“ Za otce kapitalismu bývá považován skotský ekonom a filozof Adam Smith. Většina hostů pořadu Fokus Václava Moravce se však shodla na tom, že je to především ekonomický systém.
„Pro mě to je ekonomický systém. Ale jak jsem slyšela jeho definice, nejvíce jsem souhlasila s Winstonem Churchillem,“ míní původně americká zpěvačka Tonya Graves, která od roku 1995 žije v Praze.
Britský politik a premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, sir Winston Churchill totiž prohásil, že „kapitalismus má jednu vadu, kterou je nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismus se zase vyznačuje jednou ctností, a to rovnoměrným rozdělením bídy.“
Ilustrační fotka
A co se týká zákonů, tak podle některých jsou to právě ty, které umožňují to, že se někteří v takovém prostředí cítí jako snadná kořist. Ústavní právník Jan Kysela potvrzuje, že zákony jsou schopné vytvářet celou řadu nesrovnalostí a nespravedlností. „Je to nesporné, ale to nesouvisí s kapitalismem. Ta legislativní zákonná korekce kapitalismu se snaží eliminovat některé jeho sporné rysy,“ říká Kysela.
Když uvažujeme o kapitalismu, představujeme si určitě svobodu, individuální odpovědnost, schopnost vzít odpovědnost do vlastních rukou, stejně tak ke kapitalismu může patřit sobectví a bezohlednost.
Je v Americe tráva zelenější vždy až u souseda?
Podle průzkumu Harvardovy univerzity ze srpna loňského roku více než polovina mladých Američanů pod třicet let už ale kapitalismus nepodporuje, byť v mnoha ohledech si lidé právě Ameriku s kapitalismem nejvíce spojují. Čím to může být způsobeno? „Nemůžu úplně říci, jsem v Česku už dlouho, ale může to být i tím, že co nemá jeden člověk, tak má pocit, že druhý má to lepší, aneb že tráva je zelenější vždy na té druhé straně, “ vysvětluje zpěvačka.
„Čím více tlačíme v jistém směru na pilu, tím děsivějších dosahujeme výsledků. A čím déle žijeme v nějakém systému, tím více toužíme po nějaké alternativě,“ upřesnil Komárek.
I podle průzkumu společnosti YouGov se stále více mladých lidí ze západní Evropy obrací k socialismu. Podle filosofa Komárka je ale otázkou, co si pod tím mladí lidé konkrétně představí. „Já jsem také za mlada emigroval, ale na Západě, už jen ve Vídni bylo to, co jsem si představoval, co jsem chtěl. Otázka je, kde vezmou mladí tu zemi, která by odpovídala jejich představám. Je to Švédsko? Severní Korea?“ táže se.
Singer: Tahle krize se jmenuje velká recese, ta předchozí se jmenovala velká deprese
Ekonom Miroslav Singer však míní, že kapitalismus je navzdory všemu v docela dobré kondici. „Máme devět let od vypuknutí krize, která se odehráva jednou za padesát let. A bavíme se o krizi kapitalismu, a ne o tom, jak krachují banky nebo podniky, bavíme se třeba o problému záchytky (která si v Plzeňském kraji poněkud zvláštně účtovala za služby), nebo o hospici. To svědčí o tom že bohatneme,“ uvádí Singer.
Někteří lidé si však stále kladou otázku, zda jsou příčiny krize skutečně vyřešeny, nebo se něco jen oddalovalo a není vyloučené, že nepřijde ještě něco hlubšího. „Když budeme čekat dalších šedesát až sedmdesát let, tak krize nepochybně přijde. To je zhruba to období, ve kterém se něco takového vždy odehraje. Tahle krize se jmenuje velká recese, ta předchozí podobná krize se jmenovala velká deprese,“ usmívá se Singer.
Miroslav Singer
Deprese je přitom podle něj výrazně horší než recese. „Jsme devět let po vypuknutí krize a bavíme se o hospicu. Devět let od předchozí krize, která vypukla v roce 1929, jsme se bavili o tom, že odevzádáváme pohraničí, že ve Španělsku už Franco zvítězil v občanské válce a že se zhroutila polovina evropských demokracií. Jestli je to, že tady řešíme kapitalismus záchytky krajské nemocnice, že se tady bavíme o politických problémemech, o evropských problémech a případně i problémech anglosaských civilizací, je spíš ukázka toho, že kapitalismus je v sakra dobré formě,“ soudí Singer.
Společnost by si měla uvědomit, že v Americe není populární mluvit o kapitalismu, ale o ,market economy‘, tedy tržní ekonomice. „Takže to je vše trochu jinak. A jak říkal Churchill, na začátku svého života je každý rozumný člověk socialista, a na konci kapitalista. To tak plyne, že se tak propracovává platovými podmínkami směrem vzhůru,“ dodává Singer.
Ilustrační foto
Platová nerovnost v posledních letech rostla na všech kontinentech. Podle poradenské společnosti Hay Group, která zkoumala, jak se změnil rozdíl mezi platy řadových a vedoucích pracovníků po celém světě mezi lety 2008 a 2014, se to týkalo celkem dvou třetin zkoumaných zemí. Nejvýrazněji tento problém pocítili na Blízkém východě.
Nejmarkantněji tam rozdíl mezi platy vzrostl v Bahrajnu, kde v roce 2008 měli manažerští pracovníci 3,6krát vyšší plat než ti řadoví. V roce 2014 už ale brali téměř osmkrát (7,9) víc. Pomyslnou druhou příčku obsadila Ukrajina, kde lidé na nižších pozicích dostávali v roce 2014 jedenáctkrát (11,4) menší plat oproti sedmkrát (6,8) menšímu platu v roce 2008.
Platové rozdíly v Evropě nejsou až tak veliké
Platové rozdíly rostly i ve zbytku Evropy, i když ne tak výrazně. Nejvíce v Portugalsku, v Řecku nebo ve Spojeném království. Opačný trend byl k vidění v Polsku, kde ale rozdíl mezi platy i tak zůstal vysoký. Zatímco zde lidé na manažerských pozicích měli ještě v roce 2008 devětkrát (9,1) vyšší plat, v roce 2014 už jen osmkrát. Oproti tomu v Německu se za sedm sledovaných let rozdíl mezi platy téměř nezměnil. Lidé na vedoucích pozicích zde v obou zkoumaných obdobích brali třikrát (2,8krát) tolik, co řadoví pracovníci.
V České republice zase dostávali zaměstnanci vykonávající například kvalifikovanou manuální či administrativní práci šestkrát (2004: 5,8krát; 2014: 6,1krát) menší plat než vedoucí pracovníci. Ve Spojených státech pak vyšší řídící pracovníci dostávali ve zkoumaném období čtyřikrát (2008: 3,7krát, 2014: 4krát) větší plat. Růst platových rozdílů může mít nicméně mnoho příčin. Jednou z nich je podle studie například čím dál větší automatizace nižších pracovních pozic a jejich přesun do zahraničí.
Ilustrační foto
Zvyšování platů na druhé straně spektra pak mohou způsobovat například požadavky na větší odpovědnost a komplexnější práci. V neposlední řadě za to může podle analýzy i vysoká poptávka po nedostatkových schopnostech, jako je třeba emoční inteligence či kritické myšlení.
Platová nerovnost však podle Singera nenarůstá ve skutečnosti na celé zemi, jak by se mohlo zdát, ale jen v někerých státech. Míní, že roste především v naší euroatlanské civilizaci, protože na úkor těch, co ztrácí, posilují platy těch Indů, Číňanů, Čechů, Poláků, Rumunů a dalších.
„My se cítíme být součástí civilizace, kam jsme před 25 lety chtěli, protože v tom vyrůstáme a neuvědomujeme si, že jsme ti, co benefitují z toho, že se naše platová nerozvnost třeba k Řekům nebo Italům zmenšila. Ale to neznamená, že to není problém pro Američany a pro Francouze a Němce,“ vysvětluje.
Podle enviromentalistky a ředitelky Institutu cirkulární ekonomiky Soni Jonášové by to šlo částečně vyřešit zřízením základního příjmu, díky kterému by si lidé mohli dovolit kvalitnější potraviny nebo služby. „Neuvědomujeme si ale jednu věc, a to, že se zvyšuje spotřeba obyvatel i celkový počet, během jedné generace bude místo 7,5 až 10 miliard. A v tu chvíli vidíme, že opět tlačíme na to, kolik produktů musíme prodat, abychom si zisk udrželi,“ konstatujte Jonášová.
Dnešní korporátní kapitalismus je přirozená forma vědecko-technického způsobu vykořisťování přírody. Kapitalismus je lovec a zeměkoule je kořist.
I základní příjem ve skutečnosti roste. První základní příjem byl příděl obilí v Římě, chléb a hry. Tedy základní příjem zábavy a jídla. „Otázka je jiná, jak přerozdělovat ve společnosti tak, aby se nevytratily pobídky pro rozvoj, pro další pokrok, a to je politický problém. Singapur ho zvládl, ale Ukrajina ne,“ dodává Singer.
Walmart
Největší je Walmart
Časopis Fortune zveřejnil v červenci letošního roku žebříček pěti set největších firem na světě na základě jejich tržeb za uplynulý fiskální rok. V první desítce žebříčku Global 500 se objevily jak čtyři firmy ze Spojených států, tak i tři čínské.
Jako největší firmu magazín označil americký Walmart , který utržil 486 miliard dolarů. Společnost, která provozuje kamenné obchodní domy ve 28 zemích světa, na vrcholu žebříčku stanula již počtvrté za sebou. Následovaly ji tři čínské firmy: energetická společnost State Grids ročními tržbami 315 miliard dolarů, petrochemický koncern Sinopec Group s 268 miliardami a ropná a plynárenská společnost China National Petroleum s 263 miliardami dolarů. Pátá je v žebříčku japonská Toyota Motor, šestý německý Volkswagen.
Ropná společnost Royal Dutch Shell za uplynulý fiskální rok utržila 240 miliard amerických dolarů. Devátý je Apple s tržbami 216 miliard amerických dolarů a desátý Exxon Mobil.