Praha – Riziko je něco, s čím musí při investování počítat každý investor. I sebekonzervativnější investice se bez určité míry rizika neobejde. I když necháme peníze ležet třeba na spořicím účtu, což často finanční poradci doporučují jako bezrizikovou investici, stejně musíme určité riziko podstoupit. Díky garantované sazbě zajistíme své peníze před tržním rizikem a díky pojištění vkladů i před rizikem krachu banky. Úroky na spořících či termínovaných účtech ovšem nebývají nijak závratné, a tak chtě nechtě riskujeme, že naše úspory začne znehodnocovat inflace. Vyvarovat se riziku se nám tedy nikdy stoprocentně nepodaří, avšak je dobré druhy rizika znát a umět je správně vybalancovat. Pojďme si je proto probrat v dalším díle naší Investiční univerzity.
Investování jako riziková hra
Jedno z okřídlených pravidel, které mladým ekonomům vtloukají do hlavy jejich profesoři a které slýcháme i od investičních poradců zní: čím vyšší je očekávaný výnos, tím vyšší je potenciální riziko investice. Podle odborníků to ovšem rozhodně nemusí platit paušálně. „Na dlouhých horizontech, kupříkladu za posledních třicet let, tomu tak je, ale třeba za posledních deset let tato poučka neplatila, protože vyšší zhodnocení než akcie, které jsou obecně považovány za výnosnější i rizikovější, přinesly méně rizikové dluhopisy,“ řekl portálu ČT24 analytik trhů a produktů Pioneer Investments ČR Roman Dvořák.
Rizik je třeba rozlišovat hned několik typů. Mezi nejběžnější typy rizik patří tržní riziko (neboli riziko volatility trhů), kreditní riziko (riziko protistrany), tj. např. riziko krachu emitenta cenných papírů nebo riziko nesplácení úvěru, inflační riziko, měnové riziko nebo riziko likvidity. Proti různým typům rizika se investor zabezpečuje různými způsoby a instrumenty. Musí přitom ale mít na paměti, že při snaze minimalizovat jedno riziko obvykle roste riziko jiné.
Roman Dvořák:
„Nejtěžší je obrana proti kreditnímu riziku, protože to se může projevit znenadání a bez varování. Kdo by například čekal bankrot u země nebo firmy s vysokým (investičním) ratingem?“
Teď by asi řada lidí čekala nějakou univerzální radu, který typ rizika je nejvážnější a proti kterému by se měl investor zabezpečit především. Podle odborníků je ovšem těžké radit. „Obecně nelze říct, jaký typ rizika je nejzávažnější, protože v každé době může být situace v ekonomice a na finančních trzích jiná,“ konstatoval Dvořák. „V roce 2009, ke konci finanční krize, bylo dost vysoké kreditní riziko (míra bankrotu u spekulativních firem v USA dosáhla 14 procent), ale inflační riziko bylo extrémně nízké (inflace v USA byla dokonce záporná). Nyní je stále velmi nízké inflační riziko v USA i v Evropě. Pokud jde o kreditní riziko - zůstává nízké v USA, Německu nebo Francii, ale samozřejmě v zemích, které strádají dluhovou krizí (Řecko, Španělsko), je vysoké nebo vyšší,“ dodal.
Jak minimalizovat riziko?
- Tržní riziko: Diverzifikovat mezi různé typy na sobě nezávislých investic, pomůže například i pravidelné investování.
- Kreditní riziko (riziko protistrany): Diverzifikovat
- Měnové riziko: Investovat do korunových aktiv, nikoliv do aktiv v zahraničních měnách.
- Inflační riziko: Investovat do aktiv, která nesou vyšší výnos, např. do komodit či akcií.
Diverzifikace bývá pro začínajícího investora mnohdy složitým oříškem. Pokud patříte spíše ke konzervativním investorům a chcete se vyvarovat riziku, odborníci doporučují sáhnout po některém z předem připravených fondů. „Nejmenší tržní riziko lze čekat u peněžních fondů, které investují do krátkodobých dluhopisů. Kolísavost jejich cen je výrazně menší než u dluhopisových a akciových fondů. Jejich výnosy jsou však nyní nižší než inflace. Nesou tedy malé tržní riziko, ale současně velké inflační riziko,“ upozornil Dvořák.
Investor proto skutečně musí často volit mezi výnosem a rizikem. Tento kompromis pak často končí portfoliem namíchaným z akcií a dluhopisů. „Diverizikace mezi státní dluhopisy a akcie velkých firem funguje zpravidla vždy a nejlépe. Fungovala i v období hypotéční a úvěrové krize,“ uvedl Dvořák. Avšak existují i výjimky. „Takovou je například Řecko. Řek, který by svoje portfolio diverzifikoval jen mezi řecké státní dluhopisy a řecké akcie, by si přílíš nepomohl,“ doplnil.
Každá diverzifikace přitom má také své hranice a ani ona se ve snaze o snížení rizika nesmí přehánět. „Přehnaná diverzifikace vede k růstu nákladů na poplatky,“ varoval analytik společnosti Citfin Jiří Šimek. Vyšší náklady pak pochopitelně snižují eventuální zisk, který může investice přinést.
Kromě diverzifikace můžeme ke snížení rizik přispět také tím, že budeme investovat pravidelně. Pravidelné nákupy za menší sumy peněz totiž sníží případnou ztrátu, která vychází z nepřetržitého kolísání na kapitálovém trhu. Jinými slovy investor vlastně snižuje riziko špatného načasování investice. Zjednodušeně se dá říci, že průměruje pořizovací cenu investice, tedy nakupujete v době růstu i poklesu.