Zlín – Celkem 33 českých a moravských potravin patří pod ochranu Evropské unie. Zatím poslední zařazenou specialitou je Valašský frgál. Garance originality a ochrana před napodobeninami však přinášejí výrobcům vedle výhod i nevýhody. Pekaři mají na jedné straně větší tržby, musí ale strpět třeba častější kontroly.
Frgály a spol.: Gastrounikáty mají záruku tržeb, ale i přísných kontrol
Klady a zápory evropské zeměpisné ochrany (zdroj: ČT24)
Evropská unie si vyhrazuje právo chránit výrobek, který je výjimečný tím, kde vznikl a jak se vyrábí. Systém tvoří bariéru pro to, aby si unikátní obchodní značku nepřisvojovali ostatní výrobci - a držitelé oprávnění tak kvůli padělkům nepřicházeli o tržby. Ochranné známky ale mají i symbolický význam. Chrání výsledky práce několika generací zemědělců, tradičních výrobců a zachovávají jakési dědictví evropského venkova. Označení také posiluje důvěru spotřebitelů, kteří si výrobky chtějí koupit.
EU přitom rozlišuje tři druhy registrací: kromě zeměpisného označení jde také o chráněné označení původu (třeba Pohořelický kapr či Žatecký Chmel) a tradiční zaručenou specialitu (špekáčky, lovecký salám). První dvě jmenované známky zaručují, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti. Zaručené speciality jsou zase výrobky, které mohou prokázat tradiční způsob výroby a složení.
Frgál se smí vyrábět pouze na východní Moravě
Přihlášku mohou dávat jak fyzické, tak právnické osoby – nejčastěji to jsou sdružení místních výrobců, podobně jako tomu před několika lety bylo u frgálů. Označení „Valašský frgál“ mohou od minulého roku užívat jen pekaři, kteří oblíbené pečivo vyrábí skutečně na omezeném území východní Moravy. To vzniklo průsečíkem tří historických oblastí. Ačkoliv sídlo pekárenské společnosti může být i jinde, výrobní provozovna musí sídlit právě na Valašsku.
Každý, kdo chce vyrábět frgály pod chráněným názvem, musí svůj úmysl oznámit kontrolnímu orgánu. Právo používat spojení Valašský frgál má zatím 12 regionálních pekařů, kteří musí projít podrobnou kontrolou potravinářské inspekce. Právě během uplynulého víkendu měli při tradičním karlovském gastrofestivalu inspektoři napilno. Při pochybení se výrobek v takovém případě nemůže za pravý frgál označovat.
Přehlídka valašských frgálů
Evropská ochrana garantuje nejen lokální, ale i jakostní jedinečnost. Výrobci totiž musí dodržovat správnou recepturu, složení těsta i náplně. „Správný Valašský frgál musí být jednodruhový - to znamená hruškový, tvarohový nebo makový. Má správnou hmotnost 650 až 750 gramů a průměr má 30 až 32 centimetrů,“ popsal jednatel sdružení Valašské lidové tradice Pavel Vašut.
O zápis u Evropské komise usilovali pekaři z Valašska pět let. Žádost do Bruselu podala v roce 2008 pekařka Jana Kasalová z Velkých Karlovic, která se pečení tradičního koláče věnovala celý život. Tehdy mělo sdružení pekařů tři členy, nyní jich je 14, kteří reprezentují asi 80 procent produkce frgálů na Valašsku.
Valašský frgál patří mezi 33 tuzemských výrobků s tzv. chráněným zeměpisným označením. Stejným se honosí třeba Olomoucké tvarůžky, Pardubický perník, Karlovarské oplatky nebo Hořické trubičky.
GALERIE
Ruční výroba hořické trubičky
Kromě více než tří desítek tuzemských výrobků s ochrannou známkou figuruje na unijních seznamech zhruba tisíc různých produktů. Pro víno a lihoviny má EU samostatný systém označování. Nejznámějším příkladem regionálně chráněného produktu je šampaňské - šumivé víno, které se vyrábí výhradně ve francouzském kraji Champagne-Ardenne.
VÝBĚR Z TUZEMSKÉHO OCHRANNÉHO MENU:
Na našem území vznikl nejoblíbenější pamlsek francouzského císaře Napoleona Bonaparte. Řeč je o Hořických trubičkách. Ty se z podkrkonošského městečka dostaly do Francie po porážce Napoleonova vojenského tažení do Ruska v roce 1812. Zbytek zničené armády, nemocní a těžce ranění se museli zotavovat již během cesty do Francie. Hořice měly to štěstí a čest, že zde nějaký čas strávil císařův osobní kuchař. Starala se o něj místní žena Ličková a díky laskavé péči se během jeho pobytu zcela uzdravil. Své ošetřovatelce se následně odvděčil jedinečným receptem.
Karlovarské oplatky ochranou značku EU získaly v roce 2011 po sedmi letech velkého snažení, a to i přes velké protesty Německa a Rakouska. Ty byly proti, jelikož jsou výrobci německé verze „Karlsbad Oblaten“ a na oplatky si také dělaly nárok.
První zmínka o Olomouckých tvarůžcích pochází z roku 1452 a pojmenování tvarůžky se objevuje od roku 1583 v Olomouci. A právě olomoučtí trhovci následně doplnili název na „olomoucké tvarůžky“, přestože velká část byla vyráběna v okolních obcích jako „selské tvarůžky“. Na přelomu 17. a 18. století obhajují své místo na dobovém jídelníčku a jinak tomu nebylo ani například ve Vídni. Obsahuje velmi nízké množství tuku a své charakteristické vlastnosti, jako jsou chuť a vůně, získává při dosažení pokojové teploty.
GALERIE
Výroba pardubického perníku
Tradice výroby Pardubického perníku sahá až do 16. století, právo vyrábět perník potvrdila v roce 1756 Marie Terezie. Příprava oblíbené pochoutky se ale ve velkém rozběhla až ve 20. století. Pardubičtí perníkáři používají speciální ingredience, které zůstávají přísně utajené. Původní receptura se skládala z medu, mouky a pepře. Poslední přísada dala výrobku také název - peprník, později perník. S chráněným zeměpisným označením se výrobci chtějí prosadit i v zahraničí. Nyní vyrábí například pro bavorský trh, ale chystá se i rozšíření dále na východ.
Žatecký chmel je jemný aromatický chmel pěstovaný v Žatecké oblasti, který je díky svým jedinečným vlastnostem distribuován do pivovarů po celém světě. V Česku má pěstování jemného aromatického chmele tisíciletou tradici. Se známkováním chmele se začalo již v 16. století. Ochrana proti padělání chmele pochází z roku 1769, který vydala Marie Terezie. Jednalo se o patent úředního pečetění chmele a vydávání listin zaručujících jedinečný původ chmele.
Jihočeská niva od největší tuzemské mlékárny Madeta měla cestu k ochrannému označení poněkud trnitější. Komise tehdy obdržela námitku, která přišla ze Slovenska. Tam totiž měli ve své vlastní legislativě registrovanou ochrannou známku Jihočeská niva. Vše bylo spojené s historií vzniku samotného názvu. Niva se začala vyrábět v padesátých letech a ve chvíli, kdy se hledal název pro sýr typu rockfór, nebylo možné takto „imperialistický“ název používat. A tak vznikla niva, která se poté vyráběla v celém Československu.
Další evidované potraviny (výběr): Chelčicko-Lhenické ovoce, Karlovarské trojhránky, Jihočeská niva, Březnický ležák, Starobrněnské pivo, Mariánskolázeňské oplatky, Znojemské pivo, Chodské pivo, Třeboňský kapr, Lomnické suchary, Karlovarský suchar, Štramberské uši, Budějovické pivo.