Praha – V poslední době mnohokrát zmiňovaný fiskální pakt má mít za cíl zpřísnit fiskální disciplínu jednotlivých členských států evropské unie. Podle poradkyně prezidenta Václava Klause Stanislavy Janáčkové je ale pakt spíše smlouvou o soustředění fiskální moci do rukou Evropské komise (EK) a velkých evropských zemí, tedy především Německa a Francie, které pomocí tohoto paktu budou moci určovat fiskální politiku jiným státům. K problematice stukturálního deficitu se věnoval seminář Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), jenž moderoval prezident Václav Klaus.
Fiskální pakt je smlouvou o soustředění fiskální moci do rukou EK
Návrh fiskálního paktu počítá s tím, že by státy do svého právního řádu, nejlépe přímo do ústavy, měly zakotvit pravidlo, že by jejich strukturální rozpočet měl být v podstatě vyrovnaný nebo v přebytku. Povolený bude u strukturálního rozpočtu deficit do výše 0,5 HDP dané země. Na to, zda země „zlaté“ pravidlo ukotvily v domácím právu, či ne, bude dohlížet Soudní dvůr EU. Provinilé zemi by mohl udělit pokutu do výše 0,1 procenta HDP.
Právě kritérium strukturálního deficitu je podle makroekonomů problémem. „Strukturální deficit je pojem, který má silný potenciál stát se novým jablkem sváru v unii. Není vidět a musí ho počítat Evropská komise a státy pak musí uvěřit že, komise je dobrým fiskálním arbitrem,“ říká poradkyně prezidenta Klause Stanislava Janáčková. V čem tkví potenciál být jablkem sváru? V měřitelnosti.
Podle všech řečníků semináře CEP je sice strukturální deficit měřitelný, ale neexistuje jedna univerzální metoda a každá z metod dává jiné výsledky. Další svízel je i samotná definice strukturálního deficitu. „Strukturální deficit říká, jaké by byly příjmy a výdaje veřejných rozpočtů, když se ekonomika nachází na svém potenciální produktu, tedy nepozorovatelné veličiny,“ konstatoval ředitel sekretariátu prezidenta Klause Martin Slaný.
Celý postup vypočítávání je tak zcela nejasný, avšak pakt počítá se zapracováním rovnou do právního řádu. To, jak se bude strukturální deficit vypočítávat, je ale přitom klíčové pro udělování případných sankcí. Z měkkého ukazatele se tak stane nástroj k tvrdým trestům, jehož otěže bude držet EK a velké členské státy, neboť v případě, že by některá země chtěla používat jiný postup výpočtu, bylo by třeba zajistit si podporu Německa či Francie, bez kterých je návrh v EK neprosaditelný.
Seminář Centra pro ekonomiku a politiku o strukturálním deficitu (zdroj: ČT24)