Více než šestnáct bilionů dolarů – tolik se na světě loni obchodovalo. Meziročně o čtyři procenta víc. A spolu s tím se tak dařilo i exportním úvěrovým agenturám, které firmám obchody pojišťují. V některých zemích by to bez toho ani nešlo. Nejvíce se dařilo sice půjčkám se splatností do roka, ale na nedostatek zájmu si nemohou stěžovat ani ty středně a dlouhodobé úvěry, které pojišťuje i česká státní Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) – tady se podařilo zvrátit nepříznivý klesající trend posledních tří let.
Export do Kimovy říše pojistí málokdo. Touha uspět v Asii je velká, bez rizika ovšem není ani Singapur
Mezi nejvíce lukrativní destinace, kam se obrací poslední dobou pozornost exportérů, patří Asie jako celek. Konkrétně kromě Číny třeba také Ázerbájdžán, Gruzie nebo Indonésie. Vyplývá to z údajů exportních úvěrových agentur sdružených v takzvané Bernské unii (BU). Ty loni uzavřely nové obchody za 2,3 bilionu amerických dolarů. Jejich podíl na celkovém objemu světového obchodu v roce 2017 tak dosáhl už 14 procent.
Zatímco Asie vítězí na poli dlouhodobějších projektů, u těch krátkodobých hraje prim stále úvěrování exportu do evropských zemí. Vůbec největší část krátkodobých exportních úvěrů – ve výši 900 miliard dolarů, směřovala loni právě sem. S velkým odstupem následovaly země amerického regionu (300 miliard) a na třetí pozici se umístila právě zmiňovaná Asie – s necelými třemi sty miliardami.
Dobře si vedlo ale i středně a dlouhodobému pojišťování exportních úvěrů. Loni se podařilo zvrátit nepříznivý klesající trend posledních tří let – objem nových obchodů vzrostl o téměř sedm procent na 126, 5 miliardy dolarů.
Více obchodů se středně a dlouhodobou splatností – tedy nad jeden rok, zajistil i EGAP, který se krátkodobým úvěrování narozdíl od ostatních členů BU nezabývá. Loni tak česká státní exportní pojišťovna podepsala nové obchody za téměř 43 miliard korun – meziročně tedy o více než třetinu.
Dvě třetiny nově pojištěného exportu za celou BU v kategorii středních a dlouhodobých obchodů připadly každopádně na vývoz do zmíněných asijských zemí. A i české firmy kopírují podle EGAPu tento trend a nespoléhají jen na svého nejbližšího souseda, Německo.
Patří mezi ně třeba česká firma Energo-Pro. „V Gruzii máme pojištěné naše investice na politické riziko. Měli jsme i na komerční, ale to už není potřeba, protože jsme úvěr České exportní bance předčasně splatili. Je ale pravda, že bez pojištění EGAP by bylo zajištění financování komplikovanější,“ konstatuje mluvčí společnosti Energo-Pro Hana Hikelová. Gruzie patří mezi rizikové země, kde banky při financování zajištění investic vyloženě vyžadují.
Energo-Pro působí v Gruzii už 12 let - modernizovala tam patnáct vodních elektráren a provozuje také dvě distribuční soustavy, pokrývá tak nyní 85 procent území a obsluhuje více než milion zákazníků. V případě pojištění politického rizika se firma kryje zvláště pro takové případy, kdyby se výrazně změnilo právní prostředí.
„Hypoteticky pokrývá toto pojištění například taková rozhodnutí, kdy by tamní vláda třeba zakázala vyvážet dividendy mimo zemi nebo by parlament odhlasoval znárodnění nebo vyvlastnění zahraničních investic,“ říká Hikelová.
Pojištění na politické riziko má proto firma stále aktuální, i když se zatím nic takového nestalo a ani nic podobného aktuálně nehrozí. „Doposud jsme nikdy pojistku neuplatnili, investice takto máme pojištěné i v Turecku nebo Bulharsku,“ dodává.
Efekt se násobí, tvrdí EGAP
Úspěšný export do rizikovějších lokalit má podle pojišťovny násobný efekt pro celou ekonomiku. „Za loňský rok se podařilo EGAP vytvořit nebo udržet téměř deset tisíc pracovních míst. Pozitivní dopad do veřejných rozpočtů dosáhl téměř 3,5 miliardy korun,“ konstatuje mluvčí EGAP Josef Jirkal.
Za čtvrtstoletí existence EGAP se pak podle mluvčího podařilo vytvořit či udržet celkem téměř dvě stě tisíc pracovních míst a do veřejných rozpočtů bylo odvedeno 56,9 miliardy korun.
Co se nejčastěji pojišťuje?
Železnice v Ázerbájdžánu, dodávky pontonových mostů a dalšího zařízení do Indonésie nebo třeba modernizace a rozšíření nemocnice v Laosu či vývoz trolejbusů do Lotyšska – to patřilo loni mezi největší pojištěné vývozní úvěry českých firem. Dále státní pojišťovna podpořila třeba dodávku linky na výrobu minerálního vlákna do Turecka, nebo leteckých motorů pro společnost se sídlem na ostrově Mauricius či dodávky potravin na Kubu.
„Vzhledem k útlumu na tradičních teritoriích SNS a Ukrajiny a existujícím sankcím stále probíhá hledání alternativních trhů v jihovýchodní Asii a Africe,“ dodává Jirkal. Exportérům a bankám poskytuje EGAP v závislosti na typu pojištěného rizika pojištění v rozsahu standardně 80–95 procent.
Pojištění se řídí smysluplností
Pojištění má ale svá pravidla. „Pojišťujeme jen smysluplné projekty, které směřují především do rizikových zemí. A musíme respektovat pravidla OECD, čili zjednodušeně – export do zemí EU nesmíme pojišťovat, pokud splatnost kontraktů je kratší než dva roky. To je doména komerčního sektoru. I z našich statistik je vidět, že naprostá většina námi pojištěného exportu jde mimo EU,“ konstatuje tiskový mluvčí EGAP Josef Jirkal.
Základem pojištění EGAP zůstává pojištění rizika nesplacení exportních úvěrů, což mohou být prosté odklady plateb poskytované v rámci fakturace exportéry nebo v případě větších transakcí bankovní financování. Firmy měly větší zájem i o pojištění výrobního rizika proti zrušení dodávky ze strany zahraničního kupujícího. A podle EGAP pokračoval – kromě exportních úvěrů – i stabilní zájem českých investorů o pojištění investic v zahraničí.
Platí také to, že exportní agentury začaly více využívat zajištění svých závazků – jinými slovy část uzavřených pojistek se svými klienty si nechaly pojistit u dalších pojišťoven či zajišťoven. Důvodem je větší rizikovost některých zemí. EGAP si tak loni zajistil například téměř pětinu svých pojistných závazků.
Obchod do Severní Koreje nebo Zimbabwe se nepojišťuje
Mezi země, kde členové Bernské unie vymáhají nejvíce pohledávek, patří Kuba, Irák, Severní Korea nebo třeba Brazílie či Ukrajina. Důvody mohou být buď politické – což je situace, když třeba daná země zabrání dlužníkovi zaplatit. Může také jít o válku, revoluci či generální stávku. Nebo jsou důvody komerční - pak jde o riziko, že nezaplatí samotná firma.
„V obecné rovině lze říci, že v minulých letech se mohly objevit problémy se splácením jak v soukromé sféře, tak na státní úrovni, zejména u zemí s vysokou závislostí na příjmech z těžby nerostných surovin – což je případ Ruska, Angoly, Ukrajiny, Brazílie nebo Iráku. A to v důsledku poklesu ceny těchto surovin na světových trzích mezi lety 2014 až 2016. A to se týká i Kuby, která do značné míry závisela na příjmech ze zvýhodněného dovozu venezuelské ropy,“ vysvětluje Jirkal.
Naopak o dlouhodobý problém s velmi vysokým politickým rizikem jde podle něho u Severní Koreje a Zimbabwe. „Ani do jednoho z těchto dvou teritorií jsme historicky nepojistili žádnou transakci. Co se týče Singapuru a Španělska, v jejich případě jde pravděpodobně spíše o charakter jednotlivých obchodních případů, popřípadě problémy v rámci konkrétního odvětví. Například realitního trhu. Ale nelze tyto dvě země označit za ty nejrizikovější,“ dodává k žebříčku „TOP rizikových destinací“ Bernské unie.
Poslední roky se situace lepší
V poslední době se několikaletý relativně stabilní růst světové ekonomiky pozitivně projevuje na schopnosti dlužníků splácet. Podle údajů je tak vyplacené pojistné plnění poslední tři roky víceméně stabilní. Přelévá se ale v rámci jednotlivých zemí.
Menší podíl Evropy je podle EGAP důsledkem toho, že tamní ekonomiky se řadí mezi vyspělé a rizika jsou proto obecně nižší. To se tak promítlo i do klesajícího objemu vymožených částek. „Růst podílu jiných teritorií může být zapříčiněn tím, že v minulých letech pojišťovali členové BU obchody ve více rizikových zemích ve větší míře. Logickým důsledkem nárůstu nových obchodů je, že po několika letech vzroste i podíl těch ,špatných‘ a následně i objem vyplácených pojistných plnění,“ míní Jirkal.
Výjimkou byl rok 2016, ten však EGAP považuje za anomálii. V jeho světle se loňský rok jeví jako výrazný pokles, nicméně naopak úroveň vymožených pohledávek v tomto roce je podle agentury na zcela normální úrovni.
Jedním z důvodů poklesu oproti roku 2016 může být dopad dlouhodobého stabilního hospodářského růstu na celosvětové úrovni. „V takové situaci totiž dlužníci své závazky snáze platí a objem pohledávek, které lze vymoci, klesá,“ vysvětluje Jirkal.
Dalším možným důvodem pro silný objem vymožených prostředků v roce 2016 může být podle něho souběh několika větších případů, které se podařilo vyřešit. Na jejich řešení se často pracuje dlouhou dobu.