Evropa není ve vztahu k Rusku jednotná, proto je na něm závislá

Brusel/Praha - Evropská unie je stále energeticky závislá na Rusku, což do značné míry limituje její akceschopnost v otázkách týkajících se Ruska. Přestože si to mnozí politici v čele s Nicolasem Sarkozym nepřipouští, hledání společného postoje k rusko-gruzínskému konfliktu ukázalo v plné kráse roztříštěnost zájmů členských států. Právě nejednotnost v přístupu k Rusku je jedním z hlavních důvodů, proč se Evropa zřejmě ještě dlouho nevymaní z energetické závislosti na Rusku. Ani jeden z chystaných plynovodů nemá jednoznačnou politickou podporu napříč EU.

Spory se na půdě evropských institucí vedou především o to, zda má jít ve vztazích s Ruskem čistě o obchod a energetiku, či také o evropské hodnoty.

Rusko je členem prestižním mezinárodních organizací a především z Velké Británie se nyní ozývají hlasy, které upozorňují, že krom nesporných výhod Rusku z členství plynou i určité závazky. Ty by mělo lépe dodržovat.

Jiné země, jako například Německo či Finsko, s Ruskem spolupracují na významných ekonomických projektech, další země se bojí „ruského medvěda“ rozzlobit v obavě z omezení dodávek surovin a energie.

Rusko má stále navrch

Přestože se zdá, že vztah mezi EU a Ruskem je kvůli energetice výrazně asymetrický, skutečnost tak černá není. Ani Rusko si nemůže dovolit ropné a plynové kohouty Evropě zcela uzavřít. Přesměrování dodávek z Evropy jiným odběratelů, třeba do Číny, by v Rusku mohlo způsobit ekonomický kolaps.

I tak je v jednoznačném zájmu EU, co možná nejvíce diverzifikovat své zdroje, aby nebyla závislá na žádném konkrétním subjektu či státu. „Evropa si musí stanovit priority a vystupovat jako jeden muž,“ říká analytička Lucie Kundrátová. Brání tomu zcela odlišné národní zájmy a jejich nekompromisní prosazování na evropské půdě.

Nord Stream, South Stream nebo Nabucco?

Státy, které s Ruskem nemají nejlepší vztahy, historické zkušenosti, či jsou na něm energeticky závislé, zpravidla podporují výstavbu plynovodu Nabucco. Ten by měl v roce 2013 do Evropy vést neruský plyn přes neruská území, a tím vyvázat Evropu z jednoznačné energetické závislosti na východním obrovi.

Mezitím však země, které mají s Ruskem dobré vztahy, což je často dáno jejich geografickou vzdáleností, se s ním neobávají spolupracovat na konkurenčních projektech, jako jsou například plynovody Nord Stream a South Stream.

Ty jsou masivně podporovány ruskou vládou skrz společnost Gazprom (vlastní 51 procent v projektu Nord Stream), která se zároveň snaží skoupit potenciální kaspické dodávky pro Nabucco. Závazně svůj plyn pro mimoruský plynovod přislíbil jen Azejbajdžán. „Rusko určitě bude hrát i v budoucnu dominantní roli při zásobování zemním plynem i ropou,“ myslí si proto Kundrátová.

Vydáno pod