Brusel – Evropská komise si přeje, aby se napříště problémy bank v eurozóně – například restrukturalizace či krachy – řešily jednotně. Navrhla proto mechanismus, který doplní již avizovaný jednotný bankovní dohled a stane se tak dalším klíčovým prvkem chystané bankovní unie. Zahrnuje nový úřad, Evropskou komisi a fond, na který se složí soukromé banky. Bude postaven na principech, podle nichž největší náklady na uzavření bank ponesou akcionáři, investoři a velcí vkladatelé, nikoliv státy.
EU se rozhodla pro bankovní unii uprostřed dluhové krize ve snaze posílit důvěru v eurozónu a zabránit tomu, aby zadlužené soukromé banky ohrožovaly státy, jak se to stalo v Irsku. „Potřebujeme systém, který umožní rychle a účinně rozhodovat a umožní řídit krize bank účinněji a pomůže přerušit propojení mezi krizemi států a bankami v úpadku,“ řekl eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier.
Podle navrhovaného uspořádání „by to měly být samotné banky, a nikoli evropští daňoví poplatníci, kdo by měl nést zátěž v podobě ztrát v budoucnosti,“ vyzval šéf komise José Manuel Barroso.
Od konce roku 2014 by tak měla Evropská centrální banka (ECB) vykonávat jednotný dohled nad finančními ústavy v eurozóně. Pokud by šlo schvalování nového mechanismu hladce, mohl by vstoupit v platnost hned v následujícím roce. Koncepce navržená komisí předpokládá vytvoření úřadu pro řešení problémů bank, ve kterém budou zastoupeny ECB, Evropská komise a představitelé států, které se k němu připojí.
Pokud ECB dojde k závěru, že je nějaká banka ohrožena, pak bude její případ řešit ad hoc sestavený výbor tvořený ředitelem úřadu, jeho zástupcem, představiteli ECB, komise a zemí, kde má ohrožená banka ústředí i kde má dceřiné banky. Na doporučení tohoto výboru pak Evropská komise rozhodne, zda a kdy banku uzavřít, nebo přistoupit k jinému řešení.
Další součástí mechanismu je fond, na který se složí soukromé banky eurozóny. Očekává se, že jeho objem dosáhne až 70 miliard eur (1,8 bilionu korun). V případě, že jej schválí členské země a Evropský parlament, bude se navrhovaný mechanismus vztahovat na všechny finanční ústavy eurozóny, tedy asi na 6 000 lokálních i nadnárodních bank.
Naplnění fondu ale bude trvat několik let – nebude tedy k dispozici ihned. Nový mechanismus se tedy v nejbližší době nebude mít o co opřít, když bude řešit situaci zkrachovalé banky.
„Ať už to bude jakkoliv fungovat, tak pokud za bankami bude stát tato autorita s možnostmi určitého finančního řešení, tak budou vždycky silnější, než když případné řešené bankovních problémů zůstane pouze na národní úrovni,“ domnívá se děkan Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze Petr Dvořák.
K novému systému dohledu, který bude nejspíš povinný pro země eurozóny, se mohou dobrovolně připojit také země stojící mimo měnovou unii. Česká republika, na jednáních doposud reprezentovaná odstoupivší vládou Petra Nečase (ODS), vstup do bankovní unie však odmítla. Nechce přesouvat pravomoci na evropskou úroveň – o tuzemských bankách, které většinou vlastní západní matky, by měla podle ní rozhodovat ČNB.
Kolem bankovní unie se ještě povedou spory
Řada zemí doufala v ambicióznější plány, například aby nový mechanismus využíval záchranný fond eurozóny ESM. Německo ale bylo proti, protože by to mohlo znamenat, že by se muselo v případě potřeby podílet na záchraně bank v jiných zemích. Opatrný postoj k pravomocím nového úřadu mají i další země jako Nizozemsko, Finsko a Slovensko.
Německo též varovalo, že příliš radikální mechanismus pro bankovní krize by mohl vyžadovat změny v unijních smlouvách, což by si vyžádalo několikaletý ratifikační proces.
Eurokomisař Barnier ale nechce s řešením problémů čekat na změny ve smlouvách. „Musíme se na ně zaměřit hned a našli jsme způsob jak to udělat v rámci nynějších smluv,“ tvrdí Barnier. Na rychlé zavedení jednotného regulačního systému tlačí také Francie.
Podle bruselského zpravodaje ČT Bohumila Vostala kolem bankovního dohledu v eurozóně pravděpodobně ještě vzniknou mnohé spory. To, co nyní Evropská komise navrhla, ještě nemusí znamenat, že v té stejné podobě začne platit, upozorňuje Vostal. Hrát se totiž bude – jako obvykle – o rozložení pravomocí mezi národní a evropské dohledové orgány. Některé země mají obavy z ohrožení suverenity a o svých bankách by raději rozhodovaly samy.
