Kábul - Jak se v Afghánistánu žije mimo zdi vojenských základen? Možná se budete divit, ale na mnoha místech čile kvete ekonomika, i když ne vždy úplně čistá. Jedna věc jsou boje s Talibanem, druhá obyčejný život Afghánců. Málokde se mluví o tom, že ekonomika země roste rekordním tempem, možná právě díky schopnosti Afghánců improvizovat.
Afghánská ekonomika čile kvete, lidé improvizují, kde se dá
Vyhlášenému tržišti v centru severoafghánského Mazáre Šarífu říkají místní podle jednoho z amerických prezidentů - Bush Market. Vojenský batoh za pět set, boty za dvě stě, plechovka kávy v přepočtu za patnáct korun. Dodavatelé zboží přijíždějí k večeru a rozhodně nestojí o publicitu. Důmyslná síť prostředníků totiž sortiment různými cestami „obstarává“ na vojenských základnách NATO. Často se přitom šmelí a krade. Alianční vojáci se drží zásady se místním do jejich byznysu příliš nemíchat.
Jedna věc jsou boje s Talibanem, druhá obyčejný život Afghánců. Málokde se mluví o tom, že ekonomika země roste rekordním tempem. Možná právě díky schopnosti Afghánců improvizovat. Když jde o byznys, je možné všechno. Konkrétním příkladem mohou být třeba rychle se rozvíjející mobilní telefony a jejich opraváři. „S opravováním mobilů jsme začali sami, potřebné postupy jsme si museli najít na internetu. Bylo to těžké zvlášť u složitějších modelů, ale dnes si troufnu i na iPhone,“ říká pan Nasratullo, opravář mobilních telefonů.
Rychle se mění hlavně centra měst a ceny pozemků vůbec nesvědčí o tom, že by lidé měli strach z budoucnosti. „Jeden čtvereční metr v centru dnes stojí 5 000 dolarů. Představte si to. Prostě mezi lidmi ty peníze jsou,“ tvrdí Jusuf Rahimi, vysokoškolský profesor.
GALERIE
Afghánský živnostník zdroj: ČT24
Od státu se nic nebere, ale taky se mu nic nedává
Obchodovat nebo provozovat živnost je v dnešním Afghánistánu velmi snadné, stát dává volnou ruku a nanejvýš vybírá sedmiprocentní daň. Lidé si ale už zvykli na to, že od státu se nic nebere, ale ani se mu nic nedává. Už je nezajímá, kdo zaplatí silnice, které se staví do každého z provinčních center. Ani to, kdo dá na armádu i policii, aby je chránila před kriminalitou.
Policisté dnes jednají rázně, lidé si ale stěžují, že ne vždy jsou tam, kde je potřeba. Ve městech je policistů dostatek, do vesnic ale jejich moc nesahá. Například dvacetitisícový okres Zare dnes hlídá pouhých dvacet z nich. „S bezpečností to není moc dobré. Po páté, šesté hodině se na cestách objevují lupiči a dojít z trhu do našich vesnic je už riskantní,“ říkají Fajzullo a Wazir Muhammad.
Hospodářský zázrak poafghánsku (zdroj: ČT24)
Země zatím není na odchod vojáků připravená
Lidé mají stále v paměti odstrašující zkušenost, loupení a zabíjení na cestách v dobách občanské války 90. let. Pamatuje to i stavební inženýr Muhammad Ismajíl, bývalý bojovník proti sovětské okupaci, později stavitel, dnes na vesnici organizuje soukromou školu. „Pokud by se do roku 2014 měli stáhnout, tak já všechno ukončím a i s rodinou odcházím také. NATO může odejít v momentě, kdy situace bude dobrá, ale teď k tomu rozhodně ještě nenazrála,“ myslí si.
„Odchod znanená občanskou válku, prostě se bojíme, že polní velitelé zase obnoví své spory a pustí se do se sebe,“ říká vysokoškolský profesor Jusuf Rahimi. Na plánu stahování z Afghánistánu se ale těžko něco změní. Jen část vojáků zřejmě zůstane jako instruktoři pro afghánské bezpečnostní složky. A tak zatímco města politikou žijí, na vesnici plyne čas svým tempem, mnohé z nich vojáka NATO neviděly a možná už ani neuvidí.