Praha - Naše společnost se nachází v hlubokém transformačním období, domnívá se egyptolog Miroslav Bárta z Egyptologického ústavu FF UK. Ten se dnes zúčastnil odborného semináře „Krize, kolaps a regenerace“, který proběhl dnes odpoledne na půdě Poslanecké sněmovny za účasti předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové.
Zkolabuje naše civilizace nebo se transformuje?
Náplní dnešního semináře byla z velké části analýza příčin kolapsu komplexních civilizací v dějinách. Mezi významné příčiny patří například přebujení státní administrativy či neúměrný nárůst vlivu zájmových skupin. Dávné civilizace nám proto mohou sloužit jako varování.
„Nikdy se civilizacím nepodařilo transformovat zevnitř. Na druhou stranu naše civilizace je ve zcela jiné pozici. Nemá obdoby s těmi, co existovaly před námi,“ zamýšlí se Bárta, který se studiu kolapsu civilizací dlouhodobě věnuje.
Přínos archeologie a historie je strategický
Ačkoliv faktory pádu velkých společnosti jsou v zásadě vždy stejné, naše konkrétní situace je zvláštní. Příkladem je to, že žijeme v první civilizaci, která se dlouhodobě zásadním způsobem zabývá tím, jak se jiné civilizace v minulosti vyvíjely – jak vznikaly, došly svého vrcholu a jak procházely transformačními obdobími, říká Bárta a zdůrazňuje: „V tomhle považuji přínos archeologie a historie za strategický.“
Nikdo z řečníků prý nebude zákonodárcům doporučovat nějaká opatření. Bárta si přesto váží toho, že může seminář pořádat právě na půdě Poslanecké sněmovny, kde cítí ochotu a zájem snažit se uvažovat o tom, co se v budoucnosti může odehrávat. „Je to z mého pohledu výrazná rehabilitace společenskovědních oborů, které jsou v dnešní společnosti upozaďovány, protože jejich bezprostřední ekonomický přínos není zjevný,“ říká.
Miroslav Bárta nedávno připravil publikaci Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur s podtitulem Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. Kniha představuje pohled třiatřiceti autorů – humanitních vědců, přírodovědců a ekonomů – na aktuálně velmi živý pojem „kolaps“, a to z jak z hlediska současného, tak historického.
Autoři se snaží o aktualizovaný přístup ke krizovým momentům v dějinách velkých civilizací (staroegyptské, čínské nebo římské) nebo říší (britského impéria). Část tvoří kapitoly z dějin českých zemí (zejména husitství, pobělohorská společnost nebo rozpad Československa).