Praha - V roce 1978 skupina signatářů Charty 77 usoudila, že by měla vzniknout instituce, která by se zabývala pomocí politickým vězňům a politicky pronásledovaným. Hlavním důvodem bylo, že lidé jako například Václav Havel či Ludvík Vaculík dospěli k závěru, že zatímco oni jsou na veřejnosti známí, a proto si na ně StB příliš netroufla, existuje také řada politicky pronásledovaných občanů, kteří jsou perzekuováni daleko více, protože je mezinárodní veřejnost nezná, a tudíž nemají žádnou mediální ochranu. Nicméně policejní i justiční teror členové VONS nakonec zažili i na vlastní kůži.
Proces se členy VONS patří mezi nejznámější ve východním bloku
Nedlouho po založení bylo šest hlavních představitelů (Otta Bednářová, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Dana Němcová a Petr Uhl) ve vykonstruovaném procesu za svou aktivitu ve výboru odsouzeno k trestům odnětí svobody od dvou do pěti let. Další členy, mezi nimiž byli například Jarmila Bělíková, Ladislav Lis, Jiří Němec a Václav Malý, čekalo půlroční věznění. Právě procesu se šesti představiteli VONS z roku 1979 je věnovaná výstava v Knihovně Václava Havla. Vernisáž se uskuteční v úterý 22. září v 18 hod. Výstava bude 22. října ukončena rekonstrukcí soudního líčení před Městským soudem v roce 1979 na základě dochovaných archivních dokumentů a dobového pořadu Rádia Svobodná Evropa.
Skupina signatářů Charty 77 ustavila 24. dubna 1978 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, známý pod zkratkou VONS. Ve známost vešel jako nezávislá instituce, která vznikla v době velkých represí, aby v duchu Charty 77 sledovala případy porušování lidských práv v tehdejším Československu. Výbor se zabýval případy osob trestně stíhaných, vězněných za projevy svého přesvědčení nebo oběťmi policejní či justiční svévole. Mezi hlavními představiteli se objevily dnes dobře známé osobnosti jako Václav Havel, Petr Uhl, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová.
Ten soudní proces měl být původně větší, ale pod tlakem zahraničních médií a české veřejnosti státní moc ustoupila a před soudem se nakonec octlo jen šest členů. Původně bylo totiž zatčeno 10 lidí. Proces se nakonec stal jedním z nejznámějších procesů ve východním bloku.
VONS měl medializovat politicky pronásledované
VONS zejména sepisoval informace o pronásledování jednotlivých osob, které pak posílal na vědomí Federálnímu shromáždění, odkud všechny zprávy putovaly přímo k StB. Veškeré informace rovněž zasílal zahraničním médiím. To byl jediný způsob, jak docílit toho, aby se veřejnost o těchto lidech a jejich osudech něco dozvěděla.
Členů měla tato organizace vždy asi tři desítky. Žili většinou v Praze, ale někteří také na venkově, většinou na Moravě a ve východních Čechách. Několik členů VONS se také z tehdejšího Československa vystěhovalo, ale přesto se dále podíleli na práci výborů ve Velké Británii, Rakousku, Francii a Švédsku. Doslova všichni patří mezi lidi pronásledované státní mocí, kteří si za projevy svého přesvědčení odpykali dlouhá léta ve vězeňských celách.
Jen do prosince roku 1989 vydali více než 1 100 sdělení týkajících se důležitých informací o trestním stíhání. Starali se také o postižené lidi a jejich rodiny a poskytovali jim morální, právní a potřebnou materiální pomoc. Navíc seznamovali veřejnost i úřady s těmito případy.
