Praha - Armádu spásy založil v roce 1865 metodistický kazatel William Boot v Londýně, kde má i dnes své mezinárodní ústředí. V současné době pracuje Armáda spásy ve 120 zemích světa a má více než 1,5 milionů členů. V České republice se bude zanedlouho oslavovat výročí dvaceti let znovuobnovení Armády spásy. Armáda spásy stojí na křesťanském základě se sloganem „Srdce bohu, ruce lidem“ a ve většině zemí je registrovaná jako protestantská církev.
Vopeláková: Armáda spásy není charita, která dává všechno zadarmo
Armáda spásy zavedla svou činnost v Československu v roce 1919 prvním slavnostním shromážděním v Obecním domě v Praze. V různých sférách se angažovala až do roku 1950, kdy tehdejší komunistický režim násilně její aktivity ukončil.
Křesťanská organizace s polovojenskou strukturou
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
V čele armády spásy stojí důstojníci, jejím velitelem je generál. Některým pozorovatelům může tento systém připomínat spíše polovojenskou organizaci. Tajemnice Armády spásy v České republice Pavla Vopeláková objasňuje důvody: „Je nutné se vrátit do Anglie roku 1865. Hnutí se tehdy začalo rychle rozrůstat, a protože Anglie té doby byla hodně vojensky orientovaná, armádní jazyk byl lidem blízký. Proto Armáda spásy převzala tuto strukturu, aby bylo jasné, kdo velí a kdo poslouchá.“ Zakladatel organizace William Booth se tedy jmenoval generálem, jeho nejbližší se nazývali důstojníky a všichni ostatní, kteří se podíleli na činnosti organizace, dostali hodnost vojáků.
Postavení Armády spásy je dodnes zcela odlišné ve své zakladatelské zemi, Velké Británii, kde má výhodu dlouhodobé tradice. Armáda spásy je mnohem hlouběji zakořeněná v povědomí veřejnosti a vyjadřuje se i k důležitým politickým otázkám a novelizacím zákonů.
Dnešním problémem je zadlužení společnosti
Při názvu Armáda spásy si mnoho lidí představí fronty na polévky; agenda organizace je nicméně mnohem širší a rozmanitější. Její činnosti se zaměřují na volnočasové aktivity těch nejmenších i programy pro mládež. Důležitá je dále pomoc dospělým osobám, které se ocitnou v situacích, jež nejsou schopny zvládat svou vlastní silou. „V poslední době musíme řešit zadluženost společnosti. Tito lidé jsou potencionálními uživateli našich služeb. Druhým problémem je nedostatek finančně dostupného sociálního bydlení,“ uvedla Vopeláková.
Terénní pracovníci Armády spásy se snaží vyhledávat lidi v krizových situacích bez střechy nad hlavou a navázat s nimi vztah, aby oni sami poté přišli a mohli obdržet další službu. Existují tzv. Nízkoprahová denní centra, kde lidé v nouzi mohou získat jídlo a základní hygienické zázemí. Každý se ovšem musí snažit ze sebe něco vydat a na své situaci pracovat, protože tato snaha nemá podle Vopelákové jinak význam: „Nejsme charita, která dává všechno zadarmo. Pokud člověk tyto podmínky příjme, může dostat střechu nad hlavou a poté zázemí v azylovém domě. Pouze v Praze se nyní nachází na čtyři tisíce lidí bez domova, podle našich zkušeností lidí po České republice přibývá.“
Důležitá je prevence
Struktura dnešní společnosti se podle některých proměňuje. Existují zde tři sociální světy – elita, střední vrstva a deklasovaní – a všichni se od sebe prudce vzdalují. Není to prý již nerovnost, nýbrž nesouměřitelnost. Dlouhodobá naděje na zlepšení je problematická. Koncepcí, jakým způsobem se dá bojovat s chudobou, je několik. „Aby se člověk dostal z azylového domu zpět do normálního život, je zapotřebí nemalé finanční prostředky, proto se snažíme zaměřovat na prevenci,“ konstatovala Vopeláková. Do rizikové skupiny nejčastěji patří muži středního věku se základním vzděláním, často po rozvodu či se zdravotním problémem. Svou roli přirozeně hraje i alkohol, drogy a gamblerství. Kladné výsledky nelze podle Vopelákové příliš dobře hodnotit: „Úspěšnost naší práce jde velmi těžko měřit. Každý, kdo odchází od nás a je na tom lépe, než když k nám přišel, je úspěšný.“