Mezi členy Nejvyššího soudu by mohli zasedat akademici, právníci bez soudcovské praxe nebo advokáti. Pravidla pro proces, jak se stát soudcem Nejvyššího soudu, přijme vrcholná instance do několika týdnů. Oznámil to předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
Pavel Šámal již dříve v tisku avizoval, že by jeho soudní dvůr mohl v dohledné době doplnit i právník teoretik a o některých, blíže nespecifikovaných kandidátech hovořil i s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Média zmiňovala například někdejšího náměstka ministerstva Filipa Melzera nebo dalšího akademika a odborníka na občanské právo Petra Lavického.
Proti záměru předsedy Nejvyššího soudu se ovšem ohradila profesní komora – Soudcovská unie. „Není sporu o tom, že zákon o soudech a soudcích připouští jmenovat soudcem osobu bez předchozí soudní praxe. My ale říkáme, že je špatné, že zákon nestanoví žádná pravidla, která při tomto kroku musí být dodržena,“ varovala prezidentka unie Daniela Zemanová.
Upozornila na to, že člen Nejvyššího soudu má vliv na celostátní judikaturu a justici jako celek a pokud by neměl mít soudcovskou zkušenost, musí být vidět jeho jasná, dlouhá a čitelná profesní stopa. „Pevně doufám, že k rychlému jmenování konkrétních osob teď nedojde,“ dodala Zemanová, která sama působí na Nejvyšším správním soudě.
Šámal: Jde nám o mimořádné osobnosti
Pavel Šámal na následné tiskové konferenci její obavy tišil. Svou diskusi s Pelikánem o případných kandidátech označil za pouhé sondování a prohlásil, že žádné jmenovité návrhy nepadnou dřív, než bude jasno o pravidlech výběru – tedy o tom, po čem volá Soudcovská unie. Hotová by měla být do několika týdnů a souhlasit s nimi musí členové Šámalova soudcovského sboru.
„Chceme ty nejlepší soudce, aby to byli ti nejlepší právníci v České republice,“ vysvětlil pak Šámal i svůj záměr zpestřit personální obsazení soudu o jiné soudce než jen ty kariérní. „Nepočítáme s tím, že těch externích soudců bude velký počet, jde nám o mimořádné osobnosti.“
Dodal, že Nejvyšší soud přijímá soudce tak, jak zákon stanoví. Řekl, že soudcem se může stát mimo obecných předpokladů ten, kdo složí justiční zkoušku, případně jinou, například advokátní zkoušku. Také ten, kdo je dva roky ve výkonu funkce u Ústavního soudu a má právní praxi deseti let.
Ministr spravedlnosti tak podle něj může prezidentovi navrhnout jmenování soudcem NS i toho, kdo neprošel soudcovským povoláním od počátku od okresního soudu, tedy klasickým kariérním postupem.
