Praha - Ústav pro studium totalitních režimů funguje teprve 8 měsíců a už ho provází spory. Několik historiků a stávajících i bývalých zaměstnanců mluví o nepřátelské atmosféře a vedení ústavu kritizují. Řada lidí odešla, jiní byli sesazeni z vedoucích pozic. Podle vedení ústavu jde ale jen o problémy s jednotlivci. Situací se dnes na svém jednání zabýval i nejvyšší orgán instituce. Za ředitele Pavla Žáčka se nakonec postavil.
Rada si od Žáčka vyslechla zprávu za činnost v minulém období a shodla se, že úkoly ústavu jsou jak dle zákona, tak i dle ročního plánu na rok 2008 průběžně plněny. Někteří lidé ale mají jiný názor. „Ústav se podle mého názoru víc stává úřadem, kde je vyžadována úřednická loajalita, než vědeckým institutem, jak jsem si představoval já a lidé, kteří pro vznik této instituce bojovali,“ domnívá se historik a bývalý zaměstnanec ústavu Petr Koura.
Další z propuštěných lidí Rita Kindlerová v červenci pro kulturní týdeník A2 uvedla, že se v ústavu uplatňují praktiky, které sami zkoumají: „Panuje tam administrativní šikana a nastoupila tam řada lidí bez kvalifikace a zkušeností.“ Historik a člen Vědecké rady ústavu Jiří Pernes ale považuje takovou situaci za normální. Je to podle něj běžné v každé nové institucí, která teprve vzniká.
Žáček: Je to tady maximálně svobodné
Ředitel ústavu Pavel Žáček se domnívá, že jde jen o pocit několika historiků, kteří v ústavu neuspěli: „Je to absolutní nesmysl. Nevím o tom, že by tady někdo takový pocit měl. Je to tady maximálně svobodné jak v bádání, tak v přístupu k archiváliím. Člověk se hodnotí podle toho, co ústavu přinese, co odpracuje, a ne jaké jsou řeči zvenčí.“ Sám už má za sebou ale i jedno historické faux pas. V dubnu při návštěvě premiéra řekl, že odbojová skupina bratří Mašínů v 50. letech plánovala atentát na Klementa Gottwalda. Mašínovi zprávu ihned popřeli.
Práci ústavu kontroluje Senát. Jeho předseda Přemysl Sobotka zatím po Žáčkovi vysvětlení nechce. Dění v ústavu ale bude pečlivě sledovat. Odchody a přesuny lidí už přitom mají i první praktický dopad. Poslední číslo časopisu Paměť a dějiny vyšlo s dvouměsíčním zpožděním. „Je polovičního rozsahu a neexistuje v něm spousta rubrik. Myslím, že výstupy ústavu za dobu, kdy pracuje a přitom počtu zaměstnanců, kteří tam jsou, jsou opravdu velmi slabé,“ komentovala publicistka Petruška Šustrová.
