Praha – Od událostí 25. února 1948, tedy od nástupu komunistického režimu k moci, dnes uplyne 66 let. V Praze vzpomínalo na památný pochod studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad v roce 1948. To všechno v rámci festivalu Mene Tekel, který začal již včera. Jeho letošní téma je: Studenti proti totalitě. Projekt vznikl jako reakce na nezájem společnosti o osud politických vězňů padesátých let, ale i na absenci výuky o tomto období ve školském systému.
Autoři festivalu: Političtí vězni se stali nepohodlnou kapitolou novodobé historie
Festival Mene Tekel připomíná, že trpěly nejen oběti politických procesů, ale také rodiny vystavené diskriminaci či pronásledování. Autoři Daniela a Jan Řeřichovi z úcty k odkazu politických vězňů vytvořili otevřenou platformu pro autentická svědectví, uměleckou reflexi i odbornou analýzu doby komunistické diktatury. „Protože političtí vězni se stali nepohodlnou kapitolou novodobé historie,“ myslí si.
Přemysl Sobotka (ODS), místopředseda Senátu:
„Kdyby nedošlo k převratu, byli bychom dnes na úrovni Švýcarska, byli bychom jednou z čelních ekonomik v Evropě. Totalitní názory se tu opět objevují, zločiny komunismu se zlehčují.“
K vidění bude unikátní inscenace procesu z 50. let
Festival, který probíhá na několika místech v Praze, nabízí filmová a divadelní představení, koncerty, diskusní fóra a výstavy. Chybět nebude ani unikátní inscenace procesu z 50. let. Tentokrát jde o proces z roku 1949 se 66 obžalovanými, z nichž byla více než polovina mladých lidí, většinou studentů, ve věku od 17 do 26 let. Dva z nich – studenti Právnické fakulty Univerzity Karlovy Boris Kovaříček a Karel Bacílek – byli odsouzeni k trestu smrti a v pankrácké věznici dne 24. května 1949 popraveni.
„Vycházeli jsme z archivních dokumentů a ze vzpomínek pamětníků, které se dochovaly v dokumentu Marie Šandové. Ta točila s těmi, kteří v procesu nebyli odsouzeni k trestu smrti, nýbrž k vězení a dožili se svobody,“ popsal student právnické fakulty Jan Brojáč. „Byli bychom neradi, kdyby se ta minulost měla opět opakovat. Ta historie není tak nedávná, ale mluví se o tom málo,“ popsal důvod, proč se na projektu spolupodílí.
Přímý přenos rekonstrukce procesu se studenty z roku 1949, z nichž dva byli popraveni, sledujte přímo na webu ČT24 v sobotu 1. března od 14:00. Osmý ročník mezinárodního festivalu proti totalitě, zlu a násilí, pro paměť národa Mene Tekel probíhá v Praze od 24. února do 2. března 2014, program ZDE.
Podle organizátorů je připomínání historie nutné zejména proto, že se někteří snaží zločiny komunismu popírat. Naráželi například na výrok Marty Semelové v pořadu Hyde Park z 13. února, která zpochybnila vraždu Milady Horákové, když řekla: „Dost pochybuji o tom, že to byla vynucená přiznání.“
„Výrok Marty Semelové o Miladě Horákové mi přijde naprosto skandální. A to, že se od toho KSČM nedistancovala, o něčem vypovídá. Strana, která popírá zločiny komunismu, je pro demokratickou společnost pořád nebezpečím,“ uvedla studentka Eliška Toužimská.
Během komunistického puče padl jediný výstřel
25. února 1948 zorganizoval klub akademiků Národní socialistické strany pochod studentů za svobodu a demokracii. Při něm taky padl jediný výstřel během komunistického puče.
„Průvod vyšel po čtvrté hodině z ČVUT. Hlavní část studentů pak byla zastavena v 16:40 v nejužším místě Nerudovy ulice, kde se přetlačovali s příslušníky SNB. Následně došlo k náhodnému odjištění zbraně a natažení závěru strážmistra Františka Mana. Bohužel při dalším přetahování došlo k výstřelu, který šel naštěstí do země. Odražená střela zranila studenta lesnictví a zemědělství Josefa Řehounka. Řehounek následně celý život kulhal, protože byl zasažen do kotníku. V průběhu nepokojů 25. února bylo zadrženo 104 občanů, z toho bylo 56 vysokoškoláků. V souvislosti s tímto pochodem bylo zadrženo 64 lidí,“ uvedl historik Jaromír Kalus.
Varování před snahou současných komunistů zpochybňovat zločiny jejich režimu zaznělo také na dnešním shromáždění k památce studentů, kteří před 66 lety vystoupili proti komunistickému převzetí moci. Shromáždění se konalo v Nerudově ulici v Praze, kde komunisty ovládaná policie násilně zastavila pochod vysokoškolských studentů na Hrad na podporu tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše.
V Hradci protestovali proti komunistům v krajské radě
Zhruba čtyři desítky lidí dnes v Hradci Králové protestovaly proti komunistům, kteří vykonávají funkce v Radě Královéhradeckého kraje. Na nádvoří sídla kraje se odpoledne objevili lidé s transparenty s hesly Zkazili jste nám minulost, nekažte nám budoucnost či Stop překrucování historie. S projevy vystoupili například zástupci KDU-ČSL, TOP 09 či ODS. Dnešní protestní akci svolali Mladí konzervativci, Mladí křesťanští demokraté, Asociace soukromého zemědělství a Konfederace politických vězňů. Hejtman královéhradeckého kraje Lubomír Franc (ČSSD) uvedl, že ve spolupráci se zástupci KSČM v krajské radě nevidí žádný problém.
Puč, nebo revoluce?
Průběh oněch únorových dnů byl nesčetněkrát popsán jejich účastníky či pamětníky a rekonstruován historiky. Přesto existovalo a existuje pro události v únoru 1948 několik charakteristik. Vítězové je často nazývali revolucí a poražení většinou pučem. S odstupem více než poloviny století se stále více uplatňuje označení státní převrat, což zřejmě nejvíce odpovídá skutečnému obsahu tehdejšího vnitropolitického dění, které bylo ovlivněno i mezinárodními poměry.
Samotný 25. únor byl pouze vyvrcholením celé řady událostí. Ačkoli KSČ zvítězila v parlamentních volbách na jaře 1946, již od léta 1947 sílily snahy komunistů o úplné převzetí moci v Československu. Z těchto důvodů začali Gottwaldovi lidé od počátku roku 1948 stupňovat kampaně za znárodňování průmyslu a posilovali své pozice v bezpečnostních složkách.
Boj o uchvácení moci vrcholil v polovině února, kdy ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je komunisty. Po prudké debatě vláda rozhodla, že propuštění ředitelé se musejí vrátit na svá místa, Nosek to však odmítl.
Ministři strany národně socialistické, slovenské demokratické a lidové se rozhodli podat demisi, pokud se Nosek vládnímu rozhodnutí nepodřídí. Tímto krokem chtěli buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat vládní krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Vysoká hra jim ale nevyšla. Komunisté se rozhodnutí vlády nepodřídili, Beneš nakonec demisi přijal a Klement Gottwald tak mohl oznámit „porážku reakce a vítězství pracujícího lidu“.
Jindřich Marek, historik:
„Prezident Beneš měl krátce před tím mozkovou mrtvici a byl fyzicky i psychicky vyčerpán. Demokratická opozice s ním některé věci nekonzultovala, takže byl do jisté míry zaskočen. Mistrný tah komunistů spočíval ve hře na pseudoústavní řešení krize.“
