Praha - Novela branného zákona, kterou schválila vláda v demisi, umožňuje povolat do armády civilisty, i když nebude hrozit válka. Někteří specialisté by tak do armády museli narukovat třeba v případě povodní, teroristického útoku nebo třeba průmyslové havárie. „Samozřejmě nasazování specialistů a žen by bylo tou poslední možností,“ uklidňoval dnes lidi generálporučík Petr Pavel. Ministři odsouhlasili taky změnu v zákoně o vojácích v záloze. Budou dostávat víc peněz a nově by se mohli účastnit i zahraničních operací.
Specialisté do armády při povodních, záložníci na zahraniční mise
„Týká se to například zdravotnických odborností, případně právníků, některých dalších speciálních odborností,“ řekl k možnosti povolat civilisty do armády Pavel. Stát sice mohl povolat do armády civilisty už teď, ale pouze v případě války. „Branná povinnost se týká všech občanů, tedy mužů i žen,“ upřesnil Pavel. Právě ženy přitom často vůbec netuší, že by je něco takového mohlo potkat. „Já nevím, čím bych tam pomohla, střílet se bojím a ve zdravotnictví taky nepracuju,“ řekla třeba jedna z dotázaných žen.
Kromě branné povinnosti se mění i postavení vojáků v záloze. Těch je v české armádě více než tisícovka a doplňují 22 tisíc profesionálů. V aktivních zálohách je třeba i režisér Václav Marhoul. „Je to naprosto zjevné úsilí, které vede k tomu, abyste vy dokázali, že vám na té zemi záleží více, než že tu budete žít, mluvit česky a platit daně,“ myslí si Marhoul. Vojáci v záloze se mimo jiné účastní každoročního cvičení s profesionálními jednotkami. Měsíčně za to zatím dostávali 500 korun, podle novely ale obdrží peněz dvakrát více. Navíc se budou moct účastnit i zahraničních misí. Podle Pavla je ale pravděpodobnost nasazení záložníků v zahraničí velmi malá.
Vojáci chtějí také přilákat studenty vysokých škol - pokud vstoupí do aktivních záloh, dostanou každý semestr 10 tisíc korun. Peníze od státu jako náhradu škody budou mít také firmy, které uvolní své zaměstnance na cvičení.
Novinkou v zákoně je skutečnost, že zájemci o službu v profesionální armádě již při svém nástupu podepíšou závazek, že po skončení svého působení v ozbrojených silách budou ještě pět let činní v aktivních zálohách. Počet vojáků v záloze by díky těmto opatřením měl podle vládního návrhu přesáhnout 5 000.
Povinná vojenská služba skončila před devíti lety
Povinnost mladých mužů absolvovat vojenskou službu platila v českých zemích od roku 1868 a tehdy trvala tři roky. Až v roce 1912 se zkrátila na roky dva, což platilo až do devadesátých let. Změnu přinesla až novela z roku 1990, která základní vojenskou službu zkrátila na 18 měsíců. Další novela z roku 1993 zkrátila službu na 12 měsíců. Roční vojna zůstala i v novém branném zákoně z roku 1999.
Prohlášení neschopen bylo jedinou možností jak se vyhnout vojně až do začátku 90. let. Teprve pak mohli mladí muži jít z náboženských nebo etických důvodů na civilní službu. V průběhu času se měnil i věk, kdy se na vojnu odcházelo – zatímco za první republiky nastupovali mladí muži jako dvaadvacetiletí, později se věk rekrutů snížil na 19 let.
Rakušané a Švýcaři si vojnu schválili v referendu, v Izraeli musí do armády i ženy
Stejně jako Česko má profesionální armádu většina států v Evropě. Povinnou vojenskou službu si zachovalo jen šest zemí. Nejdéle musí branci na vojnu v řecké části Kypru, kde povinná vojenská služba trvá 25 měsíců. Na kratší dobu pak musí do armády mladí muži v Řecku, Finsku, Dánsku a Estonsku, a to od 4 měsíců do jednoho roku.
Na půl roku se rukuje v Rakousku, kde o zachování vojenské služby rozhodli lidé v referendu. Stejně jako ve Švýcarsku, kde na vojnu na 260 dní jdou všichni fyzicky zdatní mladí muži. Doma dokonce musí mít uniformu a zbraň. V Evropě jsou ale i země bez armády - Monako, Lichtenštejnsko, nebo Island.
Naopak v Izraeli je služba v armádě národní povinností – a týká se tam nejen mužů, ale i žen. Muži stráví vojenskou službou tři roky, ženy 22 měsíců. První evropskou zemí, kde bude i v dobách míru povinná vojenská služba pro ženy, bude Norsko. Rozhodl o tom tamní parlament a podle ministerstva obrany by první ženy mohly jít k odvodu v roce 2015.