Praha/Washington – O tzv. revolučních kurýrkách česká společnost nemá velké povědomí. Šlo přitom o elitní skupinu žen, která přispívala k vytvoření samostatného Československa. Byly důležitými spojkami Tomáše Garrigua Masaryka, žily v zahraničí a přenášely klíčové informace přes hranice Rakouska-Uherska. Jedné z kurýrek, Marii Kvíčalové, se věnuje část washingtonské výstavy k výročí založení samostatného státu.
Revoluční kurýrka Marie Kvíčalová se rozhodla vlastním přičiněním podpořit myšlenku na samostatné Československo. V roce 1916 vyplula s tajnými materiály ze Spojených států do Evropy. Britové ji cestou podle dohody zatkli a odvezli do Londýna. „Pak se vypravila k profesoru Masarykovi, kde bydlela týden, aby se naučila tu zprávu, kterou pak předávala tady v Čechách,“ uvedla vnučka Kvíčalové Blanka Jeřábková.
Mezi kurýry byla většina žen. Pro rakousko-uherské celníky byly totiž méně podezřelé. Mužům by navíc po návratu do monarchie hrozil povolávací rozkaz. Kromě Marie Kvíčalové byla jednou z kurýrek například operní pěvkyně Ema Destinnová. „Emu Destinnovou, třebaže měla průvodní list císaře Viléma německého, který ji miloval, rakouské úřady zatkly a internovaly ji na jejím jihočeském zámečku,“ dodává publicista Karel Pacner.
Informace byly přenášeny i obráceně. Zprávy z budoucího Československa posílala odbojová organizace Maffie. Od českých úředníků věděla, jak je na tom císařství finančně, inženýři ji zpravovali o situaci ve zbrojním průmyslu. „Masaryk a Československá národní rada pak všechny tyhle informace dokázala využívat jako svědectví odporu proti Rakousku-Uhersku,“ vysvětlila historička Dagmar Hájková.
