Praha – Bezmála dvacet let nesměli manželé Baladovi vstoupit do místností svého domu ve Francouzské ulici v Praze. Tak dlouho totiž trval soudní spor s českým státem o to, kdo je skutečným vlastníkem domu. Teprve před dvěma týdny mohl pan Balada do místností poprvé vstoupit. Konečně měl v ruce pravomocný rozsudek, který říkal, že dům patří výhradně jemu a jeho ženě. Tehdy chtěli svůj dům získat v restitucích nazpět a po renovaci ho využívat. Dnes je ale dům v katastrofálním stavu a manželé Baladovi nemají na rekonstrukci finační prostředky a sami se na rekonstrukci téměř v 70 letech už necítí.
Dvoupatrový činžovní dům v atraktivním místě na hranici pražských Vršovic a Vinohrad pořídil v roce 1917 dědeček Zory Baladové. V osmdesátých letech si však tento dům vyhlédli funkcionáři Socialistického svazu mládeže a začali na rodinu tlačit, aby dům prodala. Režim bránil rodině v údržbě domu, neumožnil objednávat řemeslníky na potřebné opravy a pod výhrůžkami, že pokud chátrající dům někoho zraní, půjde maminka paní Baladové do vězení, přinutil rodinu v únoru 1989 k prodeji.
V roce 1992 pak požádali Baladovi o vrácení domu v restituci. Žalobu v prosinci 1997 formálně prohráli. Ve skutečnosti to ale byla pro Baladovy výhra. Rozsudek totiž pokračoval odůvodněním, podle něhož smlouva k prodeji majetku je absolutně neplatná. Dům tak prý nikdy nepřestal Baladovým patřit.
V tu chvíli mohli Baladovi znovu otevřít dědictví, na jehož základě se mohli stát spoluvlastníky domu, a vše bylo v tu chvíli vyřešeno. Brzy ale bylo vše jinak.
Po majetku bývalých svazáků dál toužil stát. V roce 2001 podal žalobu o určení vlastnictví a ten samý soud, který v roce 1997 označil kupní smlouvu za neplatnou, nyní obrátil – svazáci prý získali dům legálně, a proto teď patří státu. Tak případ rozhodla soudkyně Miroslava Sixtová.
Její názor postupně potvrdily městský i Nejvyšší soud. Ministerstvo financí začalo obratem požadovat peníze po nájemnících, které do domu sehnali Baladovi. Stát chtěl tedy do své pokladny to samé, co nájemníci už jednou zaplatili Baladovým.
- Nájemníci domu provozující zde kavárnu zdroj: ČT24
- Pan Balada se podíval do svého domu po mnoha letech zdroj: ČT24
Baladovi se s postupem nižších soudů nesmířili, podali stížnost k Ústavnímu soudu a uspěli s ní. Ústavní soud v červenci 2008 vrátil kauzu Městskému soudu v Praze. Ten se ale argumentací, která zněla ve prospěch Baladových, vůbec neřídil, dál trval na svém a dům znovu přisoudil státu.
Jiří Nykodým, soudce Ústavního soudu:
„Musím říct, že jsem byl trochu překvapený. Protože jsem měl za to, že to naše stanovisko, které jsme tam vyjádřili, bylo, že ta smlouva je neplatná, že není možné ani u takzvaných předběžných otázek ta stanoviska tak radikálně měnit v jedné a téže kauze.“
Definitivní rozsudek přišel téměř po 20 letech
V polovině roku 2009 se Baladovi už podruhé dovolali k Nejvyššímu soudu. Senát vedený soudcem Pavlem Vrchou respektoval nález Ústavního soudu a loni v červnu rozhodl, že svazácká smlouva o odkoupení domu je definitivně neplatná. Městský soud tak neměl jinou možnost než za vlastníky domu s konečnou platností určit manžele Baladovy. Rozsudek vynesl v listopadu loňského roku.
Oběma manželům tak skončilo osmnáct let dlouhé trápení, které je do značné míry poznamenalo psychicky. Majetek je sice nyní v jejich rukou, oni sami ale prý už nemají sílu se ve svém současném věku pouštět do oprav. Dům prodat však nechtějí.
Kauzu převzal v roce 2009 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. S ním teď budou Baladovi jednat o odškodnění za zpustlý dům a ztracené nájemníky. Stát se ale zatím k odškodnění nemá.
