Praha - „O narušení klidu a veřejného pořádku na Václavském náměstí v Praze se dnes v podvečer pokusilo asi 1500 osob. Pod záminkou výročí srpnových událostí 1968 chtěli uspořádat nepovolenou demonstraci s cílem vyvolat atmosféru napětí a násilí v našem hlavním městě,“ tak začínala zpráva o vzpomínkové akci na srpnové události 1968, kterou vydala agentura ČTK v podvečer 21. srpna 1989. Pořádkové síly stejně jako při předchozích podobných akcích radikálně zasáhly. Rozhodující silou při zásahu byl jako vždy pohotovostní pluk. Demonstrace tak byla rozprášena policií a zatčeno bylo na 400 lidí, z nich zadržela 161, přičemž 56 bylo cizinců.
Existovaly tři varianty zákroku proti demonstrantům. A právě ta třetí - nejtvrdší, která byla vyhrazena pro chlapce z pohotovostního pluku, přišla na řadu právě 21. srpna 1989. Mladíci z pohotovostního pluku měli „daný prostor“ obklíčit „formou uzávěry“ a likvidovat demonstraci „zadržením iniciátorů a aktivních účastníků, jejich předáním do eskortních prostředků“. Nicméně na zásah okolo 21. srpna bylo kromě policistů a milicionářů připraveno 2300 vojáků a tankový pluk o síle 1160 mužů. Tehdejší šéf pražských komunistů Miroslav Štěpán dokonce vyhlásil, že bude-li třeba, použijí bezpečnostní síly proti demonstrujícím všechny možné prostředky včetně střelných zbraní.
„Plně se potvrdilo, že provokace byly zinscenovány v zahraničí. Jejich konfrontační charakter byl inspirován arogantními výzvami představitele italské Radikální strany Sergia Stanceriho, stejně jako antisocialistickými hesly tzv. maďarských turistů ze Svazu mladých demokratů FIDESZ,“ dodává agenturní text s tím, že demonstrace se kromě Italů zúčastnili i zástupci polské Solidarity, militantní provokatéři a kriminální osoby.
Symbolické vystoupení jednoho z maďarských návštěvníků, který se nechal vyzvednout a lámanou češtinou přednesl výzvu Čechům i podporu od maďarského lidu, rozpoutalo spontánní skandování. Lidé nedbali výzev pořádkových sil a pod vedením mladých demonstrantů spolu s podobně naladěnými Maďary či Poláky se postavili proti policejním jednotkám - to vše před zraky a objektivy reportérů světových agentur.
Tehdejší vzpomínkový akt nebyl ledajaký, neboť právě v průběhu roku 1989 se Polsko a Maďarsko omluvily za účast na invazi do Československa v roce 1968. Polsko tak učinilo v polovině roku společným prohlášením senátu a sejmu. Od severních hranic se při sovětské okupaci přesunulo 26 tisíc vojáků, 600 tanků a 3 tisíce aut. V době omluvy již Polsko jako první země komunistického bloku mělo za sebou demokratické volby.
Maďarské opoziční síly se aktivizovaly taktéž dříve než jejich sousedé v Československu. V průběhu roku 1989 maďarský parlament schvaloval řadu reformních zákonů, které znamenaly pomalý přechod od socialismu ke kapitalismu. I proto právě občané z této země patřili k nejvýznamnějším iniciátorům srpnových demonstrací v Praze.
Snaha o dialog předznamenala mírnější protesty
Nezávislé demokratické iniciativy se pokusily zorganizovat na 21. srpna 1989 co nejpočetnější demonstrace, a odlišit tak pro valnou část obyvatelstva občanskou svobodu od stále trvajících důsledků okupace země. Nicméně někteří představitelé opozice směřovali všechny své aktivity až k chystanému jednání s komunisty 10. prosince, proto protesty 21. srpna 1989 nebyly zdaleka tak veliké, jak se očekávalo.
Jednat tehdy chtěl i pozdější prezident Václav Havel, který byl v té době již neformální hlavou celého opozičního hnutí. V rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa varoval před násilnou konfrontací a přikláněl se k jednání. Demonstraci tak nakonec vyhlásily pouze Demokratická iniciativa (DI) a Hnutí za občanskou svobodu (HOS).
