Praha – V říjnu 1989 se komunistický režim v okolních státech nacházel v různé fázi zhroucení, v Československu i tak Rudé právo stále drželo krok se stranou. Zaměstnanci však nedokázali zachytit skrytý šprým, když v sobotní příloze vyšlo ve společenské kronice i maskované přání Václavu Havlovi k narozeninám. V době zpráv, které ještě oslavovaly čtyřicetileté trvání NDR, to byla pro čtenáře indicie, že přísná kontrola obsahu stranického listu není bezmezná.
Noviny roku 1989: Blahopřání k výročí NDR a Ferdinandu Vaňkovi k narozeninám
Redaktoři Rudého práva se v říjnu 1989 tvářili, že stále platí status quo v otázce geopolitického rozdělení železnou oponou. V Polsku přitom už v září došlo k zásadní změně s nástupem Solidarity k vládě. Prvního října pak vyjely z Prahy speciální vlaky, které byly výsledkem dohody mezi Spolkovou republikou Německo, NDR a Československem. Umožnili tak odjezd východoněmeckým občanům, kteří zaplavili západoněmeckou ambasádu v Praze.
Více o událostech na velvyslanectví SRN čtěte zde: Genscher na ambasádě SRN: Říct, že cesta je volná, je nezapomenutelné
Šest dní poté, ve vydání ze 7. října, se jednou z titulních zpráv přesto staly oslavy výročí vzniku Německé demokratické republiky. Podporu vztahů s východoněmeckým státem doplňovalo blahopřání od komunistů v Číně či zpráva o zahájení sjezdu Maďarské socialistické dělnické strany. Na titulní straně Rudé právo ujišťovalo o síle svazků mezi komunistickými státy. K událostech na ambasádě SRN se vrátili jen v dotazech čtenářům, kde je utvrdili v tom, že tehdy došlo k porušení mezinárodních úmluv.
V dopise Miloše Jakeše, Gustáva Husáka a Ladislava Adamce představitelům NDR stálo: „Vážíme si velkých úspěchů, kterých Německá demokratická republika dosáhla ve výstavbě socialistické společnosti. Stala se vyspělým státem, vyznačujícím se vysokou úrovní hospodářského, kulturního a sociálního rozvoje, vysokou životní úrovní lidu.“
Proti nepříznivému dějinnému vývoji se redakce postavila i v článku inzerovaném na titulku Přihláška, která je návratem. V textu o členství v komunistické straně se sice zrcadlily nálady společnosti, ale autor Jiří Stano se je pokusil přeformulovat do ideologicky vhodné podoby. „Ti, kteří propadají panice, se však mýlí: loď nekapituluje před nepříznivými větry, její kurs je pevný, nasadila však nové parametry zátěže,“ psal redaktor. Vše je přitom zasazeno do rámce příběhu „soudruha Václava Janečka“, který nalezl cestu zpět ke stranické knížce.
Rudé právo - 7.10.1989
Inzerát s přáním Václavu Havlovi nevyšel přímo v hlavním listu Rudého práva, ale v pravidelné příloze Haló sobota. I tak si získal popularitu, díky které bylo po stranickém deníku zase jednou sháňka. Přitom text umístěný pod gratulací k sedmdesátým narozeninám Emilie Maškové z Prahy by mohl být lehce přehlédnutelný. Jméno Ferdinanda Vaňka bylo totiž povědomé pouze znalcům Havlova díla, ale úspěch spočíval v umístění fotky s důležitým představitelem disentu. Nešlo přitom o akci jeho vlastních kolegů, ale iniciativu umělce Petra Rýgra z Přibyslavi u Nového Města nad Metují.
Oproti oficiálnímu a informačnímu tónu hlavní části Rudého práva se Haló sobota více přikláněla k publicistickým a zábavním formátům. Než čtenář narazil na slavný inzerát pro Havla, mohl si pročíst reportáž z hotelu Panorama, otevřené téma o homosexualitě s ohlasy čtenářů, fejeton o bydlení a vědecký článek o vesmíru.