Praha - Před 39 lety už se blížila vojska Varšavské smlouvy k hranicím Československa. A když pak v noci na 21. srpna obsadila celou zemi, zažili lidé beznaděj, na kterou nebyli připraveni. Historici teď po letech zveřejnili nové podrobnosti, které autenticky zachycují tehdejší postoj komunistické strany k okupaci.
Komunističtí reformátoři se pokusili před okupací zvrátit vývoj. Na mimořádném sjezdu KSČ ve Vysočanech zaznělo prohlášení, které intervenci odsoudilo: „Žádný kompetentní stranický ani ústavní orgán o zásah nepožádal, v Československu nebyla žádná kontrarevoluce a nebyl ohrožen socialistický vývoj.”
Komunisté si pak tento text nechali nahrát. Petr Blažek z Odboru archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra tvrdí: „Byly dvě desky, jedna česká a jedna ruská.” Ty vznikly proto, aby se obyvatelstvo mohlo pomocí vysílání v místním rozhlase dozvědět o příchodu sovětských vojáků.
Vojenský zásah proti sovětským okupantům byl prakticky nemožný. „Veškeré vojenské plánování československé armády po II. světové válce směřovalo k tomu, že bude bránit území proti nepříteli, který přijde ze západu,” poznamenal vojenský historik Eduard Stehlík. Okupanti však přišli z východu. Českoslovenští komunisté se pokusili apelovat na představitele dalších sovětských satelitů i komunistické stran celého světa. Výzva ale vyšla téměř naprázdno. Alexander Dubček a další lidé z vedení strany v Moskvě pod nátlakem uznali intervenci.
V Československu panovalo napětí, vojáci Varšavské smlouvy měli strach, prožívali stres. „V podstatě nechtěli věřit tomu, že se tady nic neděje, protože jejich nadřízení jim situaci vykreslili těmi nejčernějšími barvami,” líčí tehdejší poměry Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu.
Během dvou měsíců začaly sebevraždy a dezerce. K tomu se odhodlal i bulharský voják Nikola Cvetkov. V září utekl z ruzyňského letiště. Opilý si stopl auto a chtěl do Karlových Varů. „Během cesty mluvil o svém tajném poslání, tvrdil, že je dokonce ozbrojený samopalem a ručními granáty,” popisuje Povolný. Muži z auta dostali strach a zajeli za svým kamarádem. Věděli, že má nelegálně drženou zbraň. Vojáka omráčili a vyhodili z auta. Ten se ale začal probouzet. Nakonec ho ze strachu zastřelili. O Nikalaji Cvetkovi se pak mluvilo jako o oběti kontrarevoluce. Informace o dezerci úřady nepřiznaly. V Bulharsku o něm dokonce složili oslavnou báseň.
Od 21. srpna do konce září podle neoficiálních odhadů zahynulo na našem území sto vojáků Varšavské smlouvy. Téměř vždy se jednalo o dopravní nehody. Víc než sto obětí ale bylo na straně civilistů.
