Bezpečnost a pohodlí versus soukromí, to je otázka, která napadne každého, na koho zamíří bezpečnostní kamera. Kamery mohou nově být třeba ve společných prostorách bytových domů, pro které Úřad na ochranu osobních údajů teď schválil volnější režim. I dál ale platí, že kamery nesmějí mířit na vchody jednotlivých bytů, pokud s tím nájemník nebo vlastník nesouhlasí.
Na chodbách domů mohou nově být kamery, ať nájemníci chtějí, nebo ne
Kamery na chodbách domů mohou nově být, ať nájemníci chtějí, nebo ne (zdroj: ČT24)
Namontovat kameru na plášť domu může teď správce i bez souhlasu všech jeho obyvatel. Rozšířil se tak okruh míst, která můžou být kvůli ochraně majetku monitorována bez souhlasu všech obyvatel. Týká se to třeba vstupních dveří nebo schodišť. „Samozřejmě to musí být z nějakého důležitého zájmu, je to především ochrana majetku. K samotnému pořizování záznamu je zapotřebí ještě registrace na úřadu osobních údajů,“ doplnil předseda Stavebního bytového družstva Praha Martin Kroh.
Co může kamera zaznamenávat a kam už nesmí?
Kamera může bez omezení sledovat třeba schodiště. Za přiměřený zásah do soukromí úřad považuje i kameru ve výtahu. Stejně je to v okolí poštovních schránek nebo kočárkárny. Vždy je ale povinná informační tabulka, která všechny návštěvníky domu upozorní na přítomnost kamer. V žádném případě naopak nemůže zaznamenávat soukromí, což jsou vstupní dveře do bytu.
Záznam může uchovávat správce dat sedm dní. Jen on má k němu neustálý přístup. Pokud chce ale někdo z obyvatel vidět, jak se se záznamem nakládá, musí mu to umožnit. Úřad pro ochranu osobních údajů nakládání se záznamy z jednotlivých domů pravidelně kontroluje. Za porušení stanovených pravidel hrozí pokuta až pět milionů korun.
- Například hlavní město rozmístilo v ulicích 2000 kamer, dalších skoro tisíc má pražské metro, dále je třeba připočíst kamery policejní, firemní, domovní a soukromé. Dá se tak odhadnout, že po celé republice jsou statisíce objektivů.
Záznamy z kamer si může při vyšetřování trestných činů vyžádat i policie. „Vítáme samozřejmě kamerový záznam jako jeden z možných důkazních prostředků,“ potvrdil mluvčí Policejního prezidia Josef Bocán.
Rozpor mezi ochranou majetku a soukromí často řeší i soudy
Hranice mezi posílením bezpečnosti, bojem proti terorismu nebo kriminalitě a narušením soukromí každého z nás je velmi tenká a někdy se ji dlouhé roky snaží najít hned několik soudů.
Stejně tomu bylo zřejmě v nejznámějším českém případě - vandala, který si stěžoval, že ho odhalila kamera, která porušila jeho právo na soukromí. Poté, co mu pětkrát někdo rozbil okna u domu, si František Ryneš dal na dům kameru a vandala odhalil. Muž, který střílel do okna prakem, si na kameru stěžoval u soudu a František Ryneš dostal pokutu 1500 korun. Problém byl v tom, že kamera mířila do veřejného prostoru - tedy na ulici. Nakonec se Františka Ryneše zastal Nejvyšší správní soud a pokutu mu zrušil.
K soudu se dostal i případ, kdy fotka z bezpečnostní kamery zveřejněná na sociální síti pomohla odhalit zloděje, který zcizil z prodejny elektrokolo. I ten si stěžoval na porušení soukromí a opět dostal nejdřív za pravdu. „Záznamy by měly být předávány Policii České republiky k dalšímu šetření, a nikoliv zveřejňovány na internetu,“ vysvětlil mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů David Pavlát. Pokutu okradenému zrušil až soud s tím, že právo na soukromí končí v okamžiku, kdy někdo spáchá trestný čin.