Praha – Po dvou měsících experimentálního provozu elektronických vězeňských náramků nedošlo k žádným závažným problémům. U pětadvaceti všech odsouzených, kteří se zkušebního fungování zúčastnili, eviduje ministerstvo spravedlnosti jen dva nešvary, a ani za nimi nestojí chyba techniky, ale nedodržení stanoveného režimu. Testování náramků poběží až do listopadu.
Ministerstvo spravedlnosti je s vězeňskými náramky spokojeno
„Experiment ještě není ani za polovinou. Zatím jsme nenarazili na žádný problém, který by neměl řešení,“ konstatoval ředitel probační a mediační služby Pavel Štern. Spolu s ministerstvem spravedlnosti evidují jen dva případy, kdy došlo k porušení pravidel.
„Nikdo elektronický náramek nepřestříhl, ani nesundával, selhání byla v necelých deseti procentech, kdy lidé odpoledne řádně nenastoupili do výkonu trestu domácího vězení a neměli pro to vysvětlení,“ uvedl první náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák.
Experimentální používání elektronického monitoringu zahájilo ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Probační a mediační službou 1. srpna. Instituce vybraly asi dvacítku odsouzených k domácímu vězení nebo těch, kteří mají v rámci podmíněného propuštění uloženo opatření shodné s domácím vězením. Pilotní provoz má trvat do konce listopadu a vyjede na půl milionu. Probační a mediační služba chce elektronické hlídání zkusit zhruba na 35 až 40 domácích vězních. Dobrovolníků z jejich řad se prý pořád hlásí dost.
Elektronický hlídač může s odsouzeným do sprchy i do sauny, když ale střežená osoba zamíří z domu ve špatnou dobu nebo se pokusí s náramkem nebo vysílačem něco provést, systém všechno prozradí. Náramky na nohou odsouzených mají přinést především úsporu a úlevu přeplněným věznicím.
Zkušenosti některých vězňů nicméně upozorňují na to, že elektronický náramek může být i nechtěným a neúmyslným omezením, a to pro vězně, kteří mají přesně vymezený prostor a zároveň pracují. „Nemohla jsem dělat přesčasy, což se projevilo na mý výplatě pak třeba,“ řekla Martina Koritjaková.
I na to, že náramek trochu tlačí, si zvykla, a když pak jejího elektronického hlídače dostal další odsouzený z Ústecka, dokonce jí na noze chvíli chyběl. „První dva, tři dny jsem prostě měla tendenci si sahat na kotník a chtít si otáčet něčím, co tam už nebylo,“ podotkla.