Česká republika se zdá být na první pohled zemí nedotčených lesů. Zdání klame, ani ne půl procenta území zabírá divoká příroda. Místa, kde žije například střevlík hrbolatý nebo kde roste medvědice lékařská, by se měla zařadit na seznam oblastí, ve kterých by se mohla nerušeně rozvíjet divoká příroda bez zásahů člověka. Ekologové vytipovali pět lokalit – odlehlých, nevyužívaných a podle nich i nekonfliktních –, které by nechali přirozenému vývoji.
Jde o oblasti Makyta v Beskydech, Litovelské luhy v Litovelském Pomoraví, Jezeří v Krušných horách, Salaš v Chřibech a okolí pramene Odry na Libavě. Všechna jsou a mají být i nadále veřejně přístupná. Všech pět oblastí podle odborníků ukrývá tolik přírodních kvalit, že se mohou stát novými ostrovy divoké přírody.
Hnutí Duha si přizvalo experty a společně vybírali z 25 vytipovaných lokalit České republiky, až došli ke konečné pětici. Z výběru autoři vyškrtli všechny čtyři národní parky, kde se podle nich již v prvních a druhých zónách divočina rozvíjí. „Studie byla zaměřena na ty části území republiky, kde tomu tak doposud není a kde můžeme diskutovat o tom, zda je lepší je využívat hospodářsky, nebo pro ochranu přirozených procesů,“ řekl zpracovatel studie přírodovědec Michael Hošek.
Hlavním cílem studie je odstartovat diskusi mezi vlastníky a správci lesů, ministerstvy a ekologickými organizacemi. Měla by sloužit jako podklad k vyhlášení nových území o rozloze nejméně tisíc hektarů, kde se bude příroda samovolně rozvíjet.
Beskydy – Makyta
Lokalita Makyta je v Chráněné krajinné oblasti Beskydy místem, kde je velmi dobře zachovalá krajina s lesními ekosystémy. Makyta zaujímá rozlohu přes 1100 hektarů, rozšířit by se ale dala až na necelých 3500 hektarů.
Velkým pozitivem místa je přímá návaznost na slovenskou část pohoří Javorníků a další karpatská pohoří na území Slovenska. Tato návaznost má velký význam pro usnadnění migrací řady druhů organismů, především těch, jejichž početnost je na moravské straně Karpat nízká a jejichž úspěšné přežívání je do značné míry závislé na mnohem početnějších populacích, které obývají východně ležící horské celky.
Mezi nejrozšířenější rostliny v lokalitě Makyta patří buk lesní, místy je také velmi rozšířená i jedle bělokorá nebo javor klen a v malé míře jasan ztepilý, jilm horský a třešeň ptačí. Význam těchto porostů umocňuje místy značný podíl narušeného a mrtvého dřeva.
Díky zachovalému prostředí se tam vyskytují populace vzácných a ohrožených druhů. Z rostlin jsou to například měsíčnice vytrvalá, česnek medvědí, kyčelnice žláznatá a zapalice žluťuchovitá. Z bezobratlých živočichů jde například o některé druhy vázané na narušené dřevo, těmi jsou roháček jedlový nebo vřetenatka šedavá.
V okolí potoků a mokřin lze potkat střevlíka hrbolatého, jehož výskyt je v Česku v současnosti znám pouze z moravských Karpat a oblasti Jeseníků. Z dalších živočichů preferují nejzachovalejší lesní porosty strakapoud bělohřbetý a lejsek malý. Na své si přijdou také milovníci velkých šelem. Na celém území Makyty se totiž vyskytují všechny tři české šelmy, rys, medvěd a vlk, přičemž výskyt rysa ostrovida je zde trvalý.
Chřiby – Salaš
Část Chřibů zvaná Salaš je velmi dochovaný, přírodní skladbě blízký lesní komplex a patří k nejlépe dochovaným listnatým lesům ve Středomoravských Karpatech. Rozloha území je 1350 hektarů, rožířeno ale může být na 4274 hektarů.
Na Salaši převažují přirozená nebo přírodě blízká lesní společenstva. Rostou tam především rostliny z nižších karpatských pohoří, jako je ostřice chlupatá, ostřice převislá, svízel Schultesův nebo hvězdnatec zubatý. V Chřibech se vyskytuje i řada druhů orchidejí. K nejběžnějším patří bradáček vejčitý, okrotice bílá, okrotice dlouholistá, hlístník hnízdák nebo kruštík širolistý.
Salaš je stabilní prostředí s velmi dobrým vodním režimem. Nejen díky tomu se v těchto místech vyskytuje kuňka žlutobřichá nebo netopýr velký. Stále častěji se objevuje kudlanka nábožná. Atraktivní skupinou hmyzu jsou motýli, například otakárek fenyklový a ovocný, babočka admirál, babočka osiková. Velmi vzácně se vyskytuje pestrokřídlec podražcový a jasoň dymnivkový. V roce 2009 byl v Chřibech, přesně u Kudlovického potoka, nalezen nový druh pro Českou republiku – největší evropský druh vážky páskovec velký.
Z větších živočichů zde žije velká skupina žab v čele s ropuchou obecnou a skokanem hnědým, štíhlým a ostronosým, vzácně i ropuchou zelenou a rosničkou zelenou, které jsou však hojnější v přiléhající nivě řeky Moravy. Z plazů nalezneme častou ještěrku obecnou a slepýše křehkého. V potocích a říčkách Chřibů byl zjištěn výskyt pstruha potočního i duhového nebo vranky obecné.
Mezi nejvzácnější druhy patří na Salaši výr velký, lelek lesní, včelojed lesní a ojediněle i vlha pestrá a dudek chocholatý. Ze savců jsou nejnápadnější velké druhy jako jelen, srnec, divoké prase nebo uměle vysazený daněk.
Krušné hory – Jezeří
Jezeří patří v Krušných horách k nejlépe dochovaným lesům. Ty jsou orientované na jižních a jihovýchodních svazích, kde převládají porosty s přirozenou druhovou skladbou. Rozlohou zabírá Jezeří lehce přes tisíc hektarů. I zde se ale dá území rozšířit, a to až na 3273 hektarů.
Tato lokalita je ale velmi negativně ovlivněná povrchovou těžbou hnědého uhlí v přilehlém velkolomu Československé armády. Při těžbě se do okolí dostávají prachové částice, které mohou mít vliv na chemické parametry půd v lokalitě. Těžební stroje jsou hlučné a působí rušivě. Nezanedbatelný je i vliv imisí z elektráren a chemiček v podkrušnohorské pánvi. Znečištění ovzduší zapříčinilo vyhynutí jedle v celém území a setrvale působí na zdravotní stav všech dřevin. Rozpad smrkových porostů a následná výsadba náhradních dřevin se lokality dotýká jen okrajově v nejvýše položených partiích na hranici náhorního plató.
Nejhodnotnější z pohledu ochrany přírody je dosud poměrně velké zastoupení starých porostů, zejména bučin starých přes 200 let. Vyskytuje se zde řada vzácných druhů rostlin. Nejvýznačnější jsou bohaté porosty měsíčnice vytrvalé v suťových lesích a lokalita medvědice lékařské na zdejších skalách. K vidění je ale i vikev kašubská.
Z živočichů je třeba upozornit na pestrou faunu hmyzu vázaného na rozpadající se a odumřelé stromy s množstvím velmi vzácných druhů, jako jsou kovaříci. Významná je populace mloka skvrnitého. Klid zde nachází mnoho lesních druhů ptáků, například jestřáb lesní, čáp černý, žluna šedá či holub doupňák. Nachází se zde i několik zimovišť netopýrů. Z plazů je význačný výskyt zmije obecné, ještěrky živorodé a slepýše křehkého. Žije zde ale také páchník hnědý. Z faunistického pohledu je významná relativní odlehlost lokality, která není příliš turisticky využívána.
Libavá – Peklo
Výjimečné území v okolí Libavé má úžasnou lesní vegetaci, která převažuje na většině území. Na mnoha místech se objevují chráněné organismy. Území se rozkládá na 1030 hektarech a potenciálně jde rozšířit na více než tři a půl tisíce hektarů.
Takřka dokonalý stav lokality Peklo se podařilo zachovat díky armádě – řadu let patřila do vojenského újezdu Libavá, ze kterého byla vyjmuta až letos. Díky tomu je zde nejen zachovalý stav vegetace, ale i nízká hustota osídlení a infrastruktury. Zároveň se však území nachází poměrně blízko krajskému městu Olomouc, a proto má území v případě vhodně rozvíjené turistické infrastruktury významný potenciál nejen jako přírodní lokalita vhodná pro ponechání přírodním procesům, ale i jako bod zájmu pro veřejnost.
Na území převažují lesní druhy rostlin. Ze vzácnějších druhů tam roste vstavač bledý, lilie zlatohlavá nebo tis červený.
Mnohem bohatší je území na živočichy. Jedním z nejvzácnějších druhů je střevlík hrbolatý, jenž je předmětem ochrany Evropsky významné lokality Libavá. Z dalších významných druhů brouků zde žije lesák rumělkový nebo roháč obecný. Z vážek byly pozorovány mimo jiné i vzácnější druhy hlínatka vidlatá či hlínatka rohatá.
V potocích lze zahlédnout raka říčního, svinutce tenkého nebo velevruba malířského. Velmi vzácný je také výskyt mihule potoční, střevle potoční a v Odře a Olešnici i vranky obecné. Žijí zde také obojživelníci jako ropucha obecná či tři druhy čolků – horský, velký i obecný. Hnízdí zde čáp černý, lelek lesní, výr velký nebo bekasina otavní a ledňáček říční.
V noci zde velmi často poletují i netopýři. Pozorován tu byl netopýr černý, severní, vodní, brvitý nebo vousatý.
Litovelské Pomoraví – Litovelské luhy
Území kolem Litovle je mozaikou mimořádně cenných a jedinečných prvků. V něm hraje hlavní roli divočící a téměř neregulovaný úsek řeky Moravy s přirozenou dynamikou koryta, tvorbou a odstavováním meandrů. Tento čtyři kilometry dlouhý úsek společně s přilehlými lesními porosty zabírá rozlohu 1186 hektarů.
Místo je mimořádné i tím, že jsou zde periodické i trvalé tůně v lesích i mimo les, včetně umělých tůní podél železniční trati protínající celé území. Přirozenou cestou tyto tůně vznikají jednak odškrcováním říčních meandrů od toku a jejich izolací a řada tůní vznikla rovněž erozní činností turbulentního proudění při vysokých vodních stavech za různými překážkami.
Tento proces vzniku tůní bylo možné naposledy pozorovat při extrémní povodni v roce 1997. Právě povodněmi je obnovena řada tůní, které se jinak postupně zanášejí organickými sedimenty. Přirozený režim povodní je proto pro tyto biotopy životně důležitý.
Mezi rostliny, které rostou v Litovelských luzích, patří kruštík polabský, sněženka podsněžník, bledule jarní, topol černý nebo pryskyřník sardinský.
Velmi bohatá je fauna. Periodické tůně jsou jedním z nejvýznamnějších lokalit výskytu korýšů žábronožky sněžní a listonoha jarního v České republice. Druhově pestrý je i výskyt dalších druhů zvířat, žije zde prskavec menší. Poletují tu i zvláště chráněné druhy motýlů batolec duhový, batolec červený nebo bělopásek topolový.
Vody v potocích a říčkách obývají i raci říční, velevrub malířský a dalších třicet druhů ryb. Mezi nimi hrouzek obecný, mřenka mramorovaná nebo parma obecná. Svůj domov tu mají i zvláště chráněné druhy mník jednovousý, ouklejka pruhovaná a střevle potoční. Mezi zvláště chráněné druhy patří i další obyvatelé lokality, ještěrka živorodá a užovka obojková.
Ze savců žije u říček bobr evropský, netopýr Brandtův, netopýr stromový, veverka obecná a vydra říční.
