Praha – Při včerejší demonstraci ve Varnsdorfu se pochodující znovu snažili dostat k romské ubytovně. Když ale zjistili, že to nepůjde silou, tak zkusili novou taktiku. Svolavatel demonstrací extrémní pravice a člen neonacistické scény Jiří Engelhart se vydával za příslušníka římskokatolické církve a v čele průvodu žádal policii, aby je k ubytovně pustila, protože jsou náboženské sdružení občanů. Policisté ho ovšem poznali a žádost zamítli. Extremisté tak využívají toho, že pro náboženská shromáždění platí jiná pravidla než pro demonstrace a protesty.
Engelhart tuto kličku okoukal z dubnových shromáždění, kde ji ale paradoxně využili odpůrci rasismu. Při demonstracích v Krupce a Novém Bydžově si totiž na svá shromáždění pozvali i kněze. „Této taktiky si všimla krajní pravice i organizátoři jiných demonstrací a snaží se jí nyní aplikovat. Nahrává tomu to, že v českém právním řádu jsou náboženská uspořádání upřednostňována a není jasný výklad toho, kde mají svoje limity,“ vysvětluje odborník na extremismus Miroslav Mareš.
Jiří Engelhart skutečně ministrantem byl, v kostele Jílovém u Děčína. S pomocí ve farnosti ale skončil už před pěti lety. „Katolická církev rozhodně nechce být nijak spojována s demonstracemi, které mají rasistický podtext. Naopak prosí svoje věřící, aby se podobných shromáždění neúčastnili,“ uvedla k tomu mluvčí České biskupské konference Monika Vývodová.
V souvislosti se sobotní demonstrací policie obvinila dva muže: jednoho za vykřikování rasistických hesel a nedovolené ozbrojování, druhý se pak chlubil tetováním s nacistickými symboly.
Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů stanoví pro shromáždění konaná na veřejných prostranstvích obecně povinnost svolavatele oznámit shromáždění alespoň pět dnů před jeho konáním. Z tohoto obecného pravidla však platí několik výjimek, mimo jiné i pro „shromáždění pořádaná církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání“. Toto ustanovení je tak výrazem respektu základního lidského práva na svobodu projevovat své náboženské vyznání. Platí, že projevovat své náboženství nebo víru prostřednictvím shromáždění může každý, není tudíž ani třeba, aby shromáždění svolávala pouze registrovaná církev nebo náboženská společnost.
