Brno – Přes dvacet let trvající kuriózní spor o vrácení 10 kilogramů zlata, které komunisti zabavili slovenské zlatnické rodině, je podle zástupce rodiny obrazem tristního stavu českého a slovenského soudnictví. „Zabavené zlato bylo vystavované a dělnická třída žádala trest smrti,“ řekl zástupce poškozené rodiny Robert Lifka. „Oba zlatníci si nakonec odpykali vysoké tresty odnětí svobody. Všichni se vrátili zlomení,“ dodal. Ústavní soud dnes navíc rozhodl, že případ musí znovu posoudit Nejvyšší soud, který v minulosti rozhodoval nejednotně. Nicméně naposled uložil Národní bance Slovenska vrátit ekvivalent, ta ale odmítá kdysi zabavený majetek vydat.
Deset kilo zlata se k majitelům nevrátí ani po 60 letech
Historie kuriózního sporu se začala psát před šedesáti lety. Tehdejší Lidový soud v Trenčíně rozhodl o propadnutí majetku dvou příbuzných a obchodních partnerů ve zlatnické firmě, a to včetně cenností. Kromě zlata určeného k tavbě v podobě cihel či úlomků to byly také zlaté a stříbrné mince, celkem více než 300 kusů. Zlato pocházející z provozu firmy prý rodina schovala už před nacisty, nakonec ho zabavili komunisté. Zlato roztavili a skončilo v zásobách tehdejší Státní banky československé.
Po změně režimu trenčínský okresní soud v roce 1991 oba odsouzené rehabilitoval. Dědicové pak požádali Státní banku československou o vydání některých zabavených cenností, ale neuspěli, a tak začal vleklý soudní spor. Podle zákona o mimosoudních rehabilitacích lze totiž vydávat jen věci, které lze individuálně a nezaměnitelně určit, což není případ mincí ani zlata určeného k tavbě.
O slovenském zlatu rozhodují české soudy
Vrácení majetku zkomplikoval i rozpad federace a rozdělení centrální banky a jejího jmění. Pražské soudy dvakrát po sobě rozhodly, že zlato má vrátit pouze Národní banka Slovenska. Česká národní banka neměla vracet nic, s tím, že zabavené zlato stejně fyzicky skončilo v zásobách banky v Bratislavě. Slovenská banka se bránila dovoláním k Nejvyššímu soudu, ani ten jí ale nevyhověl.
Případ proto zamířil k Ústavnímu soudu, u kterého si slovenská národní banka stěžovala, že Nejvyšší soud v minulosti rozhodoval nejednotně. Jednou totiž dospěl k závěru, že zabavené zlato nelze vydávat, protože se nedá rozeznat od původně zabavených předmětů, jindy zase usoudil, že lze vrátit ekvivalent, který hmotností a kvalitou odpovídá zabavenému zlatu. „V tomto si tedy podle Ústavních soudců musí Nejvyšší soud udělat jasno a znovu v kauze věcně rozhodnout. Pro samotný spor to znamená další zdržení. Vnuk vlastníků u soudu neskrýval zklamání. Uvedl, že doufá, že se vrácení rodinného majetku a satisfakce dočká,“ komentoval zpravodaj Petr Malý.
GALERIE
videogallery_399123
ÚS: Podstata problému je v tom, že Nejvyšší soud nemá ujasněnou judikaturu
Ústavním soudcům je podle zpravodajky Ivany Janů líto, že do vleklého sporu museli zasáhnout v neprospěch restituentů. „Způsobila to rozbíhající se judikatura Nejvyššího soudu, o kterou obecné soudy opřely své rozsudky,“ řekla Janů. „Podstata problému je v tom, že Nejvyšší soud nemá svou judikaturou ujasněnou, co je to věc individuálně určená. Ústavní soud to nemohl přehlédnout, je to značná chyba,“ dodala Janů.
„Stále doufám, že nějaká satisfakce v morální i finanční rovině bude následovat,“ reagoval na verdikt zástupce rodiny Robert Lifka. Banka podle něj dosud nevydala nic. „Všechny národní banky jsou silný protihráč,“ dodal. Finanční ústav podle něj v minulosti argumentoval také ohrožením slovenského hospodářství. Kilogram zlata má aktuálně na trhu hodnotu přibližně 800 tisíc českých korun.