Ve věku 72 let dnes zemřel emeritní biskup českobudějovický Jiří Paďour. Informovala o tom Česká biskupská konference na svém webu. Podle ní zemřel po krátké nemoci v prachatickém hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna. Paďour patřil k výrazným postavám katolické církve po roce 1989. Rodák z východočeské Vraclavi se přitom na duchovní dráhu vydal až nedlouho před třicátými narozeninami. Z čela českobudějovické diecéze Paďour odešel loni na jaře kvůli zdravotním důvodům.
Bývalý českobudějovický biskup Jiří Paďour zemřel
Paďour řídil českobudějovickou diecézi, která je jednou z osmi v ČR, od roku 2002. Po jeho rezignaci byla rok bez biskupa, letos v březnu jím papež František jmenoval Vlastimila Kročila.
Poslední rozloučení s biskupem se podle jeho sekretáře Pavla Ambrože uskuteční v sobotu 19. prosince od 10:00 v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše.
Syn kulaka byl mechanikem počítacích strojů a pak divadelníkem
Jiří Paďour se narodil 4. dubna 1943 ve Vraclavi na Ústecko-Orlicku. Po maturitě na jedenáctiletce nemohl pro třídní původ studovat vysokou školu. Byl totiž synem „rozkulačeného“ sedláka. Nejprve se proto vyučil mechanikem počítacích strojů a pak se na radu přátel zapsal na pražskou divadelní fakultu.
Na uměleckých školách totiž jeho rodový škraloup tolik nevadil. Na DAMU se setkal i s Václavem Havlem, po studiích hrál v letech 1963 až 1967 v Divadle Na Zábradlí. Pracoval také jako závozník, později v letech 1969 až 1970 jako asistent v Divadle za branou.
Tehdejší divadlo jej ale příliš neuspokojovalo. „Deprimovala mne vlna absurdního divadla od Ionesca, přes Becketta až po Havla, která se tehdy Na Zábradlí provozovala. Ty hry sice vyzývaly k zamyšlení, ale neexistovalo tam východisko, katarze. Vyvolávaly atmosféru naprostého zmaru,“ popsal Paďour důvody, jež ho nasměrovaly ke studiu na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
Impulsem ke kněžství bylo i upálení Jana Palacha a návštěva Osvětimi
Výrazným impulsem ale pro něj byla i návštěva bývalého koncentračního tábora v Osvětimi, po které „pocítil vlastní rozhodnutí pro Krista“.
Důležitou roli v Paďourově rozhodnutí stát se knězem pak sehrála atmosféra po srpnu 1968 a sebeupálení Jana Palacha. „Já se neupálím. Ale když mám žít, musím hodnotně. A tak dát svůj život k užitku ve službě Bohu,“ řekl si Jiří Paďour poté, co pár hodin po Palachově činu procházel Václavským náměstím.
Světský život se rozhodl opustit v roce 1970 a začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
V roce 1977 mu byl odebrán státní souhlas
Po vysvěcení v roce 1975 byl dva roky kaplanem v Mariánských Lázních a okolí. Poté, co při kázání polemizoval s režimním komunistickým časopisem Tvorba, mu byl v červenci 1977 odebrán státní souhlas pro práci kněze. O rok později tajně vstoupil do kapucínského řádu.
Jiří Paďour na fotografii z 12. 1. 2010
Na konci sedmdesátých let pracoval jako neoficiální sekretář kardinála Františka Tomáška. Po odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností byl ze sekretariátu v roce 1979 propuštěn.
Metař, topič, uklízeč a „podzemní“ kněz
Až do roku 1986, kdy mu byl státní souhlas navrácen, se Paďour vrátil k dělnickým povoláním. Pracoval jako metař v pražském metru, poté topil v domově důchodců a nakonec čtyři roky uklízel na ČVUT.
V té době kromě zaměstnání a péče o nemocné rodiče ale Paďour nadále působil jako kněz, i když „v podzemí“. Po navrácení státního souhlasu byl kaplanem v kostele u svaté Anny v Praze na Žižkově, a administrátorem několika farností v Praze a okolí.
Už koncem 80. let se ale Paďour potýkal se zdravotními problémy. „V devadesátém roce jsem se fyzicky zhroutil a skončil na Bulovce s chrlením krve,“ popsal své potíže, které mu ale nezabránily, aby se v dubnu 1990 stal provinciálem kapucínského řádu a podílel se na obnově jeho činnosti v ČR.
„Měl jsem na krku rekonstrukci kapucínského kláštera za pětasedmdesát milionů, čtyřicet starých a šedesát mladých bratří,“ řekl o době, která předcházela jeho jmenování pražským světícím biskupem.
Do úřadu biskupa ho Jan Pavel II. jmenoval spolu s Václavem Malým
Do tohoto úřadu byl jmenován papežem Janem Pavlem II. v prosinci 1996 spolu s Václavem Malým, dalším známým knězem, který měl za komunistického režimu problémy s mocí. V září 2002 převzal Jiří Paďour úřad českobudějovického biskupa po Antonínu Liškovi, byl jediným tak vysoko postaveným řeholníkem v České republice.
Jihočeskou diecézi vedl jako 12. sídelní biskup českobudějovický 12 let, z funkce odešel loni na jaře ze zdravotních důvodů. Jeho nástupcem se stal letos v březnu Vlastimil Kročil.
Osobní i kněžský život biskupa Jiřího Paďoura je svědectvím o věrnosti rodné zemi a církvi, které zasvětil celý svůj život.
Na Paďoura bude vzpomínat i jeho kamarád, biskup Václav Malý. „Vážil jsem si na něm opravdovosti a že měl smysl pro humor,“ řekl Malý. Podle něj v Paďourovi zůstala jeho původní profese, herectví, které v 60. letech studoval na Divadelní akademii múzických umění, a mrzí ho, že se „už asi nikdy nezasměje v rámci své služby jako s ním“. Je ale rád, že se ním mohl setkat dva dny před smrtí.