Praha - Příznivci kontroverzního politika Emila Háchy si připomněli 140. výročí jeho narození. Výročí politika si lidé připomněli na Vinohradském hřbitově, kde se sešli zástupci Společnosti doktora Emila Háchy i obyvatelé jeho rodné obce - Trhových Svin. Pieta pak vyvrcholila v pražské katedrále svatého Víta vzpomínkovou bohoslužbou. Pomnichovský československý prezident podepsal souhlas s německou okupací, podle některých pramenů ale také komunikoval s odbojem i exilovou vládou v Londýně. Přes zdravotní komplikace a vysoký věk se snažil udržovat formálně autonomní postavení představitelů Československa během okupace. V klíčových okamžicích ale i kvůli snaze mírnit dopady perzekucí usiloval o kompromisní dohodu s nacistickou správou, které se často musel podřídit. Zemřel měsíc po válce v pankrácké věznici, jeho dobové postavení i vlastní osobnost ale nepřestávají zajímat historiky ani dnes.
Až v současnosti se Češi dostávají k hodnocení Emila Háchy bez předsudků. Dějiny ho často pasovaly do role zrádce, ale i člověka, který odnesl nevděčnou úlohu figurky v rukou nacistické správy. Nejkontroverznější roli sehrál v březnu 1939, kdy pod nátlakem Adolfa Hitlera v Berlíně podepsal souhlas „s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší.“ Ještě té noci Wehrmacht začal obsazovat zbytek Československé republiky. Formálně tak zanikla v té době poslední demokratická země ve střední Evropě.
Velkého znalce anglosaského práva a dlouholetého předsedu Nejvyššího správního soudu Emila Háchu zvolil parlament československým prezidentem 30. listopadu 1938. Den po německé okupaci se stal nově prezidentem protektorátu Čechy a Morava. Otázkou zůstává, mohl-li Hácha odmítnout dokument podepsat. Situace druhé republiky nedávala žádnou naději na úspěšný odpor. Hácha se tak rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že v ní obstojí. Ve své funkci se v prvních letech snažil loajální spoluprací s Němci zachovat alespoň částečnou autonomii protektorátu. Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, udržoval kontakty s odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně.
Hácha trpěl častými neurózami
Postupná změna jeho postojů nastala po příchodu protektora Reinharda Heydricha v září 1941. Hácha hovořil o demisi, ale nakonec zůstal s odůvodněním, že stále ještě musí hájit pozici národa. Konečný zlom v jeho chování přišel po atentátu na Heydricha. Nacistický teror, který po atentátu následoval, urychlil Háchovo fyzické i psychické chátrání. Háchův zdravotní stav nebyl dobrý, trpěl častými neurózami. V průběhu roku 1943 v důsledku postupující arteriosklerózy přestal prakticky vykonávat svoji funkci a dožíval na zámku v Lánech. Mezi svými blízkými opakovaně hovořil o sebevraždě.
Hácha měl být souzen, nakonec se tak nestalo
Krátce po konci války byl 13. května 1945 Hácha převezen z Lán do nemocnice pankrácké věznice. O šest dnů později podepsal prezident Beneš dekret, podle něhož měl být Hácha souzen. Jeho stav však již byl natolik vážný, že se vláda rozhodla nechat ho zemřít v klidu. Stalo se tak dne 27. června roku 1945. Pohřben byl s vyloučením veřejnosti na vinohradském hřbitově.
Pro velkou část českého národa Emil Hácha představoval symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá u starší generace dodnes. Na druhé straně přiznal poválečný Národní soud, že od ledna 1943 nebyl Hácha odpovědný za své činy kvůli pokročilému stádiu jeho arteriosklerózy. K jeho největším úspěchům patří záchrana většiny studentů zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala.
