Brno - Páry v České republice loni adoptovaly 500 dětí, 100 se jich ale do ústavů vrátilo. Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí by se proto měl systém adopcí změnit. Úspěšnější byly přes kulturní rozdíly mezinárodní adopce. Úřad jich za deset let zprostředkoval 323, pouhé tři případy, tedy necelé procento, skončily špatně. Do zahraničí odcházejí české děti, pro které se v zemi nepodaří najít rodinu. Nejdřív ji úřady hledají v kraji, odkud dítě pochází, potom na úrovni republiky.
Podle ředitele úřadu Zdeňka Kapitána jsou zahraniční adopce úspěšné ze tří důvodů. ČR spolupracuje jen se státy, které mají adopční systém dokonale zvládnutý, kde pečlivě vybírají páry, a těm, kteří cizí dítě přijmou, poskytují podporu. Úřad také zkoumá osobnost žadatelů a psychologové hodnotí, zda se ke konkrétnímu dítěti hodí. Sleduje také, jak si dítě v nové rodině vede a ještě čtyři roky po osvojení vyžaduje podrobné zprávy. Nic podobného u vnitrostátních adopcí neexistuje.
Z českých dětských domovů do zahraničí odcházejí častěji chlapci, v posledních deseti letech jich byly dvě třetiny. Nejvíc dětí, necelá třetina, pocházela z Ústeckého kraje. Mezi hostitelskými státy vedlo Dánsko, kam odešlo víc než 40 procent dětí. Na dalších místech figurovaly Německo a Itálie.
V ČR se podle ředitele nyní pracuje na změně adopčního systému. Úřad na návrzích participuje. Podle ředitele by adoptivní rodiče v ČR měli mít v dosahu podporu, jak obtíže spojené s výchovou cizího dítěte zvládat. Nestávaly by se tak případy, kdy se do ústavu vrátila dívka po sedmi letech pobytu v rodině. „S odůvodněním, že si k ní nevytvořili vztah,“ uvedl ředitel.
