Praha - Ani histologické vyšetření chirurgicky odstraněného mateřského znaménka nemusí být vždy průkazné napoprvé. Laboratoř se v rozboru může zmýlit, a u pacienta tak může zanedlouho propuknout životu nebezpečné onemocnění. Právě to se stalo tehdy dvacetileté Gabriele, které laboratoř rakovinotvorné znaménko neodhalila. Rok a půl po odstranění stále se zvětšujícího znaménka z levé nohy se právě v tomtéž místě objevil nádor. Tehdejší histologický nález vzorku byl však podle lékařů v pořádku. Na zhoubný melanom pak žena v květnu 2008 zemřela. Nebylo jí ani 24 let.
Zhoubný melanom nemusí odhalit ani vyšetření
Odstranění znaménka a jeho histologický rozbor nemusí vždy přinést jasnou odpověď. Ne každý pacient si to ale uvědomuje. Většinou je nabádán k co nejčasnějšímu odstranění. Následná histologie má pak ukázat, zda má pacient rakovinu či nikoliv. U zhoubného melanomu je vyšetření důležité i proto, že už jsou poprvé v historii k dispozici i léky. Pro Gabrielu a její rodinu je to však příliš pozdě.
Život může zachránit tzv. druhé čtení
Podle územní znalecké komise ale byla ještě jedna možnost, jak smrti pacientky předejít - tzv. druhé čtení, neboli odborný názor jiného lékaře. V jiném oboru s podobnou problematikou, například při čtení snímků v mammografickém screeningu, je dvojí čtení dokonce povinné. A často se to velmi vyplácí.
V případě Gabriely však druhé čtení v laboratoři neproběhlo. Nikdo z rodiny netušil, že diagnóza nemusí být přesná. Vzorky z mateřských znamének nelze podle patologů číst všechny dvakrát, protože je jich příliš mnoho. Na druhé straně přicházejí s tím, že druhé čtení by mohlo v patologii patřit mezi nadstandardní služby.
Vlastimil Sršeň, mluvčí ministerstva zdravotnictví ČR:
„Pokud jde o tento typ onemocnění, dá se říci, že jsou určitá stadia, kdy ještě není k dispozici jasná diagnostická metoda, která by byla schopna ty věci potvrdit naprosto na 100 procent. Stav nemusí být dán tím, že to bylo pochybení konkrétního pracovníka, ale může například dojít i k selhání diagnostické metody.“
Rodina po zemřelé se nyní kvůli špatné diagnóze s následkem smrti soudně domáhá odškodnění 3 miliony korun. Kvůli komplikovanosti kauzy se rodina obrátila na soudy teprve poté, kdy si byla jistá, koho má vlastně žalovat. Podle okresního soudu to však již bylo pozdě a kauza už je promlčená.
Podle územní znalecké komise, která se kauzou víc než rok zabývala, došlo při určení diagnózy k chybě. Za tu nese zodpovědnost laboratoř, která vzorek vyhodnocovala. „Na začátku je nepochybně špatná diagnóza, na konci je smrt pacienta. A pravděpodobně ta špatná diagnóza měla podíl na tom, že to probíhalo a dopadlo takhle,“ řekl člen územní znalecké komise a přednosta onkologie FN Ostrava David Feltl.
CGB laboratoř, a. s., jenž vzorek vyhodnocovala, se ale k případu nechce vyjadřovat, prý kvůli stále probíhajícímu soudnímu řízení. K celé věci se nevyjádřila ani lékařka Lenka Čeganová, která v laboratoři CGB rozbor vzorku provedla.
Na odškodnění už nemá rodina právo
Když se tři pozůstalí obrátili na občanskoprávní soud a laboratoř zažalovali o náhradu škody kvůli smrti své příbuzné, padl loni na podzim u okresního soudu první verdikt o zamítnutí žaloby z důvodu jejího promlčení. S námitkou promlčení přišel právník žalované laboratoře. A soudkyně mu dala za pravdu.
O náhradu škody je nutné se začít soudit nejpozději do dvou let od chvíle, kdy poškozený nejenže ví o vzniklé škodě, ale taky tuší, kdo mu ji způsobil. Renáta Martykánová říká, že zprvu nevěděla, koho podezírat.
Renáta Martykánová, matka zemřelé:
„Nemohla jsem podávat na někoho žalobu, když jsem nevěděla, kdo způsobil tuhle újmu dceři. Myslím si, že jsem nic nezameškala nebo nepropásla, opravdu jsem se obracela tam, kde to jen šlo. Nešlo, abych napadala celou nemocnici.“
Podle soudkyně ale měli pozůstalí už v červnu 2008 - měsíc po smrti Gabriely - dost informací o tom, kdo může za případ nést zodpovědnost. Měli je vyčíst z takzvané průvodky o bioptickém materiálu, kde je uvedena diagnóza vzorku i název laboratoře. Že chyba nastala v laboratoři, s tím ale přišla až územní znalecká komise - koncem roku 2008. Právě o její závěry se pozůstalí opřeli a žalobu podali v srpnu 2010.
Rodina s verdiktem nesouhlasila a podala odvolání proti rozsudku, o kterém bude rozhodováno krajským soudem, který jejich námitky přezkoumá. Pokud verdikt nezmění právě odvolací krajský soud v Ostravě, složitá kauza se možná soudně řešit ani nebude.
Renáta Martykánová dnes vychovává svého vnuka - syna své dcery Gabriely, který musel podstupovat léčbu brzy po porodu. Je pevně rozhodnutá v soudním procesu i nadále pokračovat. A to i za cenu, že by se měl případ dostat za hranice České republiky.