České Budějovice/Plzeň - Spojit Vídeň se západočeskými lázněmi a Německem - tak zněl úkol před projektováním Dráhy císaře Františka Josefa (Kaiser Franz Josef-Bahn - KFJB). Výsledná trasa železnicí spojila Vídeň, Eggenburg, České Budějovice, Plzeň, Mariánské Lázně a Cheb. První část důležité železniční spojnice byl dostavěn v roce 1868. 1. září tak mohly na trasu Plzeň - České Budějovice vyjet lokomotivy.
Železnice spojila Plzeň s Českými Budějovicemi
Stavba železnice mezi Plzní a Českými Budějovicemi byla pro rakouské mocnářství klíčová. Spojovala nejkratší možnou cestou Vídeň populárními západočeskými lázněmi a navíc byla východiskem pro další železniční přepravu do Bavorska a přes Cheb do Saska. Hlavní město Rakouska tak propojila až s německým Hamburkem a Brémami. Navíc částečně potupila Prahu, neboť byla trasa České Budějovice - Plzeň - Cheb zákonem z roku 1865 stanovena za hlavní a cesta přes českou metropoli za vedlejší.
O stavbu byl ohromný zájem ze strany podnikatelů. Železniční spojení se stalo impulsem pro rozvoj průmyslu v jižních Čechách a sousedních Dolních Rakousích. Železnici budovaly společnosti Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů. V roce 1868 byla zprovozněna 136 kilometrů dlouhá trasa z Českých Budějovic do Plzně a 1. září na ní vyjely vlaky. Následoval 135 km dlouhý úsek z Eggenburgu do Českých Budějovic (1869), úsek z Vídně do Eggenburgu v délce 79 km (1870). Závěrečný úsek sto šesti kilometrů mezi Plzní a Chebem byl uveden do provozu v roce 1872.
Souběžně se směrem na Cheb vznikla i pražská větev železnice z Budějovic přes Třeboň, Tábor a Benešov. V roce 1871 byla stavba dokončena, její součástí bylo i vybudování zcela nového pražského nádraží - nádraží císaře Františka Josefa, dnešního hlavního nádraží. Během pouhých šesti let tak stavební firmy stihly vybudovat více než 600 kilometrů železnic.