Ostrava - Poprvé obeplul Zeměkouli se svou vlastnoručně vyrobenou plachetnicí Niké. Plavba trvala tři roky a během ní navštívil čtyřicet zemí světa. Když připlaval do polského Štětína, vítaly ho tisíce lidí. O sedm let později právě z tohoto přístavu emigroval s manželkou a malým synem do USA. Musel. Československé úřady mu další závody nepovolily. Předpůlnočním hostem Šárky Bednářové v ostravském studiu byl mořeplavec, rodák z Bohumína – Richard Konkolski.
Zdá se mi, že tady hodně lidí nechápe, co to demokracie vůbec je
Dnes žije v New Portu už přes třicet let. Na kontě má několik jachtařských rekordů, píše knihy, točí filmy. A sbírá ocenění. Je nositelem čestného uznání amerického prezidenta Ronalda Reagana a vlastní medaili za zásluhy o stát v oblasti sportu, kterou mu v pondělí na Hradě u příležitosti státního svátku předá prezident Miloš Zeman.
Vítám vás v ostravském studiu. A samozřejmě blahopřeji k cenám. Musím říci, že před měsícem jste získal i stříbrnou medaili Senátu našeho parlamentu. Jaké jste měl pocity, když vám prezident Zeman předával medaili?
Ohromné. Jednak samotný pobyt na Hradě, celá ceremonie, kdy pochoduje stráž a nesou vlajky, je to zážitek, který se těžko popisuje. Když člověk sedí ve staré budově, přemýšlí, co se tam asi všechno odehrálo za ta staletí. Pro mě je medaile uzavřením životního kruhu, který mi potvrdil, že to, co jsem dělal, jsem dělal správně a dobře. A je to i další závazek k další činnosti.
Překvapilo vás, že jste se dostal mezi vyznamenané? Kdy jste se to dozvěděl?
Nedávno. Překvapilo mě to. Hlavně cena Senátu, od předsedy pana Stěcha. A vzápětí na to jsem dostal dopis z prezidentské kanceláře. Potom samozřejmě několik dopisů a telefonátů.
Říkáte, že kruh se uzavřel. Tato země se k vám nechovala moc dobře v minulosti, ale ani v těch novodobých dějinách. Vzpomínám si, když jste mi naposled říkal, že v roce 2000, když jste si chtěl prodloužit pas, tak jste zjistil, že už nejste občanem této republiky.
Těžko se to hází na zemi. Neházím to na zemi. Protože je to rodná zem a vždycky rodnou zemí zůstane. Je to otázka lidí, kteří tady žijí, kteří většinou využijí systému k nějakým svým záměrům a účelům.
Čili jak je to teď s vaším občanstvím?
Není to tak jednoduché, ale 1. ledna má vejít v platnost nový zákon o občanství. A v rámci tohoto zákonu by nám mělo být vráceno naše občanství. My jsme nežádali o zbavení se občanství. Vyšel zákon, který říká, že čeští občané, kteří požádají o cizí občanství po roce 1992, tak automaticky tratí české občanství. To znamená, že všichni ti, kteří nabyli občanství před rokem 1992, mají dvoje občanství. Kdežto lidé, kteří nabyli cizí občanství po roce 1992, ztratili české občanství.
Cítíte to jako nespravedlnost?
Je to nespravedlnost a zjistili jsme to až po deseti letech. Mezitím jsme měli všechny české doklady. Žijeme v USA a mám tam rodinu, mám tam syna a získal jsem americké občanství. Schválně jsem o americké občanství nežádal dříve, než jsem skončil sportovní činnost, aby veškeré rekordy šly na vrub mé rodné vlasti. Takže o občanství jsem požádal později a tím jsem se dostal do časového místa, kde jsem automaticky pozbyl. A kdybych žádal zpátky občanství, tak bych pozbyl americké občanství. Ale nový zákon to řeší tím, že jsme Češi byli, tak ho dostaneme zpět, čímž je vše vyřešeno.
- Mořeplavec Konkolski autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2225/222422.jpg
- Mořeplavec Konkolski autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2225/222418.jpg
- Mořeplavec Konkolski autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2225/222417.jpg
- Mořeplavec Konkolski autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2225/222415.jpg
Vy jste musel emigrovat z této země, protože vám tehdejší československé úřady neumožnily start na mezinárodním závodě. Já se právě chci zeptat na tu atmosféru, když jste dostával vyznamenání z rukou prezidenta vedle osobností, které za sebou měly komunistickou minulost a kteří byli prominenti tohoto režimu, toho režimu, které se k vám otočily zády. Jaké jste měl pocity? Nepřemýšlel jste o tom, že byste na ten Hrad ani nešel? Tak jako to udělal pan Mišík?
Zásady demokracie jsou úplně jiné. A zdá se mi, že tady hodně lidí nechápe, co to demokracie vůbec je. Já neházím vinu jen na režim. To nebyl jen režim. Já jsem měl absolutní podporu v okrese, davy lidí. Já jsem měl nakonec vydaný pas. Takže nemůžu klást vinu na úřady, protože mi daly pas. Byla to záležitost několika lidí ze svazu jachtingu, kteří záviděli, kteří zabránili vydání pasu. Já jsem demokrat. Každý člověk má právo na svůj názor, na své náboženské vyznání, na všechno.
V demokracii bychom měli tolerovat jeden druhého a hledat cesty a kompromisy, jak společně vytvořit něco dobého pro zemi, ve které žijeme. Pokud je to komunista, tak ho zkritizuji za to, co udělal zlé, ale pochválím ho za to, co udělal dobré. A to je můj přístup k věci. A lidé, kteří tam byli se mnou? Nikdo z nich nedělal tu práci proto, aby uspokojil politické záměry politiky. Každý z nás, kteří jsme tam byli vyznamenání, jsme své činnosti věnovali celý život. Nezáleží na tom, jaký byl systém. My jsme to dělali pro lidi, pro vlajku, pro rodnou zemi. A myslím si, že i to vyznamenání hraje určitou výchovnou roli pro další generace, pro lidi, kteří si z nás berou příklad. Pro mládež. A není možné, aby se to zneužilo pro nějaké politické záměry.
Já se jen ptám, protože před samotnou ceremonií se objevovaly nejrůznější komentáře tohoto druhu. Proto se ptám na vaše pocity v této souvislosti. Vy jste teď takovým sběratelem státních cen, ale máte i americké ceny. Uznání amerického prezidenta R. Reagana. Jak posuzujete váhové kategorie? Máte jednu cenu českého prezidenta, jednu amerického prezidenta. Jak to cítíte ve svém srdci.
Oba prezidenti ocenili moji činnost, moje zásluhy, sportovní výkony. A bylo to milé a nečekané od amerického prezidenta, protože jsem nebyl tehdy ani americkým občanem. V tom ocenění oceňuje mou práci za mezinárodní vztahy a podobně. Pochopitelně ocenění doma - je to domácí. Je to úplně něco jiného. Nezáleží na tom, jestli je to velký stát, jak Amerika.
Ale co je pro vás doma?
Řekl bych, že doma je místo, kde žijete se svou rodinou, kde máte zázemí. V dnešní době, kdy máte internet, to spojení je úžasné. Já napíšu knihu v USA a další den je to v tiskárně tady v Česku. Takže já si myslím, že doma je to, co máte v srdci, kde jste se narodili, co cítíte, kde máte svou rodinu. Kde máte přátele, zázemí, fanoušky…
Redakčně kráceno
Před půlnocí (zdroj: ČT24)