Bethel - Woodstock 1969 – podle časopisu Rolling Stones jedna z 50 událostí, jež změnily dějiny rock-and-rollu. Přesto, že skoro celý víkend od 15. do 18. srpna 1969 pršelo, sjelo se na festival více než půl milionu vesměs příznivců hippies. Květinové děti s heslem „Make love, not war!“ se vracely k hodnotám, za které by se nemusela stydět ani prvotní křesťanská církev. Lidé si mají být navzájem bratry a sestrami a tím nejdůležitějším je láska. Na čas se zdálo, že mladí lidé na celém světě obdivují tyto hodnoty a odmítají materialismus. Událost, která se stala dovršením všeho toho náboženského očekávání, byl právě hudební a umělecký festival Woodstock.
Déšť proměnil louku za pár hodin v bahenní lázně, ale nadšence to neodradilo. Příjezdové cesty do městečka Bethel na severovýchodě USA byly už den před začátkem festivalu ucpané a tvořily se asi 15kilometrové kolony. Prodáno bylo zhruba 186.000 vstupenek, ale v pátek večer organizátoři vybírání vstupného z praktických důvodů zrušili.
Hudební svátek hippie mládeže, která protestovala mimo jiné proti válce ve Vietnamu a politickému establishmentu, dostal jméno podle města Woodstock, kde se měl původně konat. Dlouhé vlasy organizátorů však u místních radních evokovaly levicové názory a užívání drog, takže nakonec pomohl kamarád, jehož otec Max Yasgur půjčil pozemek na farmě v Bethelu ve státě New York. Pořádek si hippies zajišťovali sami, bez pomoci policie. Přestože nebyl dostatek jídla, pršelo a sociální zařízení nestačila pokrýt poptávku, nedošlo k žádné masové panice. Jako by se ve Woodstocku naplňovalo to, o čem už dva roky před tím zpíval Scott McKenzie v písni San Francisco: „Je tu celá generace s novou odpovědí. Lidé, kteří naslouchají jedině hlasu svého čistého srdce.“
Hudební produkci odstartoval v pátek v 17:07 s vypůjčenou kytarou Richie Havens. Hrál skoro tři hodiny, protože jiný účinkující se kvůli dopravním zácpám nedostavil. Další hudebníky přivezl až vrtulník americké armády. Celkem vystoupilo přes 30 hudebníků, mimo jiné Greatful Dead, Janis Joplinová, Jefferson Airplane, Joe Cocker, The Who, Ten Years After či tehdy ještě téměř neznámý Carlos Santana. Festival uzavřel v pondělí kytarový mág Jimi Hendrix.
„Woodstock byla jedna velká a neskutečná improvizace, protože ten festival se začal dávat dohromady teprve někdy v březnu. Do poslední chvíle si hudebníci mysleli, že tam přijede maximálně padesát tisíc lidí. V předvečer jich tam ale už bylo kolem čtvrt milionu a dalších tři sta tisíc uvízlo na silnicích. Byla to událost, která má pro hudebníky význam dodnes a stala se počátkem rockového showbyznysu,“ podotkl hudební publicista Vojtěch Lindaur.
Woodstock, který stál jeho čtyři mladé organizátory 2,4 milionu dolarů, měl však i smutnou bilanci. Dva mladíci zemřeli na předávkování drogami a 17letého Raymonda Mizaka, který spal se spacákem přes hlavu, přejel traktor s fekálním vozem. Dva lidé ale také na Woodstocku spatřili světlo světa poprvé.
„Uvolněná atmosféra se odrazila na některých hudebních výkonech. Woodstock prospěl hlavně britským kapelám. Několikrát se současní hudebníci pokoušeli o repliku slavného festivalu, většinou to ale skončilo skandálem. Dnes už je jasné, že se to nikdy nepodaří. Woodstock byl ojedinělý,“ dodal Lindaur.
Festival Woodstock byl zaznamenán i na několika deskách a v téměř tříhodinovém, stejnojmenném filmu, který dostal v roce 1970 Oscara za nejlepší dokument. Film působil dojmem, že se jednalo o návrat kamsi do ráje. „Lidé se tu čvachtali v blátě jako novodobí domorodci plni pozitivních vibrací se šťastnými úsměvy ve tvářích. Volajíc po návratu do Rajské zahrady,“ napsala Joni Mitchell píseň Woodstock.
