Vizitky premiérů samostatné ČR

Václav Klaus (narozen 19. června 1941)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 1992 až 1997. První vláda samostatné ČR (2. července 1992 - 4. července 1996; demise 2. července 1996) byla jmenována ještě v době federace a tvořili ji ministři za ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS. Koalice měla 105 poslanců. Druhou Klausovu vládu (4. července 1996 - 2. ledna 1998; demise 30. listopadu 1997) pak tvořila koalice ODS, KDU-ČSL, ODA, která však měla jen 99 poslanců. Z povolebních jednání si opoziční ČSSD odnesla křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana výměnou za podporu vlády. V premiérském křesle zůstal více než pět let a teprve politická krize a odhalené podvody v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit.

Josef Tošovský (narozen 28. září 1950)

Tošovského úřednická vláda (17. prosince 1997 - 22. července 1998; demise 17. července 1998) vznikla po demisi Klausovy vlády a měla za úkol dovést Česko k předčasným volbám. Tehdejší guvernér České národní banky Josef Tošovský sestavil vládu z nestraníků, zástupců KDU-ČSL, ODA a ODS (ti posléze přešli k Unii svobody).

Miloš Zeman (narozen 28. září 1944)

Tehdejší šéf ČSSD předsedal menšinové jednobarevné vládě ČSSD (17. července 1998 - 15. července 2002; demise 12. července 2002), jejíž vznik umožnila tzv. opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS.

Vladimír Špidla (narozen 22. dubna 1951)

Vytvořil koaliční vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (12. července 2002 - 4. srpna 2004; demise 1. července 2004), která měla ve sněmovně nejtěsnější většinu 101 poslance. Po celou dobu v premiérském křesle se Špidla potýkal s vnitrostranickou opozicí a po výrazné prohře ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 se rozhodl rezignovat na vládní i stranickou funkci.

Stanislav Gross (narozen 30. září 1969)

Stál v čele druhé vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (26. července 2004 - 25. dubna 2005; demise 25. dubna 2005), která vznikla po demisi Špidlova kabinetu. Grossovi i jeho kabinetu zlomila začátkem roku 2005 vaz aféra okolo majetkových poměrů jeho rodiny.

Jiří Paroubek (narozen 21. srpna 1952)

Stejně jako jeho dva předchůdci stál v čele vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (25. dubna 2005 - 4. září 2006; demise 16. srpna 2006), která vznikla po demisi Grossovy vlády. Paroubek sice dotáhl ve volbách v roce 2006 ČSSD k nejlepšímu volebního výsledku, strana však přesto skončila těsně druhá za ODS a po osmi letech se stala opoziční stranou.

Mirek Topolánek (narozen 15. května 1956)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 2006 až 2009. Poprvé (16. srpna 2006 - 9. ledna 2007; demise 11. října 2006) se jednalo o menšinový kabinet složený z ministrů ODS a nestraníků. Kabinet však nezískal důvěru sněmovny a musel podat demisi. Druhá Topolánkova vláda (8. listopadu 2006 - 8. května 2009; demise 26. března 2009) byla koaliční vládou ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Na počátku měla ve sněmovně pouze 100 poslanců a důvěru získala díky dvěma poslancům zvoleným za ČSSD. Topolánek podal demisi poté, co sněmovna 24. března 2009 vládě vyslovila nedůvěru. K opozici se tehdy připojili i čtyři poslanci z koaličního tábora, díky nim získala potřebných 101 hlasů. Topolánek se stal prvním českým premiérem, kterému parlament vyslovil nedůvěru. Navíc to bylo zhruba v polovině českého předsednictví Evropské unii.

Jan Fischer (narozen 2. ledna 1951)

Úřednická vláda Jana Fischera byla jmenována 8. května 2009 (premiér byl jmenován 9. dubna 2009; demise 25. června 2010), šlo o vládu nestraníků, jejímž úkolem byla správa země do předčasných parlamentních voleb na podzim 2009, vzhledem k jejich nekonání do řádných voleb v květnu 2010. Ministry do ní navrhly ODS, ČSSD a Strana zelených.

Petr Nečas (narozen 19. listopadu 1964)

Kabinet byl jmenován 13. července 2010 (předseda ODS Nečas byl premiérem od 28. června 2010). Vláda vznikla po volbách, v nichž sice zvítězila ČSSD s 56 mandáty, ale nedokázala dát dohromady potřebnou většinu. Koalici složily ODS, TOP 09 a Věci veřejné s celkovými 118 poslanci. Vláda přestála pět hlasování o nedůvěře, naposledy letos v lednu. Nečasovi se stalo osudným zatčení jeho spolupracovnice Jany Nagyové, která byla obviněna z organizátorství trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a z podplácení.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...