Generál Henry Obering, šéf americké Agentury pro protiraketovou obranu jednal na začátku týdne v Praze se svými partnery v České republice. Sešel se jak premiérem Mirkem Topolánkem, prezidentem Václavem Klause, ale rovněž s předsedou nejsilnější opoziční strany Jiřím Paroubkem. Ještě vpředvečer své mise poskytl rozhovor zpravodajství České televize, resp. kanálu ČT24. Hovořil s ním redaktor zahraniční redakce Martin Řezníček.
„Tenhle systém podporovali poslední čtyři prezidenti,“ říká o protiraketové obraně americký generál H. Obering
Co je hlavním cílem vaší návštěvy? Nejdůležitější jednání kolem stavby protiraketového satelitu mají začít v květnu, takže tato vaše návštěva je takové zahřívací kolo?
Jsem tady, abych se ujistil, že česká vláda a samozřejmě taky česká veřejnost má tolik informací, kolik potřebuje a kolik my můžeme dát. Že jsou plně informováni o chystané činnosti v souvislosti s výběrem lokality pro radarovou stanici. Jsem tady, abych prostě odpověděl na všechny otázky, které Čechy zajímají.
Jak hodnotíte nejnovější vývoj, mám na mysli jednání českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ve Washingtonu, zasedání NATO a návštěvu české poslanecké delegace na Marshallových ostrovech, kde taky stojí radar. Předpokládám, že to vše hodnotíte optimisticky?
Ano, vnímám to optimisticky. Právě se vracím z Bruselu, kde jsem byl na zasedání Rady Severoatlantické aliance a taky zasedání Rady NATO - Rusko. A když jsem slyšel prohlášení generálů po těchto jednáních, tak bylo vidět, že tu opravdu existuje podpora americkým návrhům - ale i lepší porozumění pro budoucí začlenění našeho systému do obranyschopnosti Aliance. A samozřejmě i odmítnutí některých obav, které vznesli Rusové. Podobné to bylo taky s návštěvou českých poslanců a senátorů v Pacifiku na Marshallových ostrovech. Lépe porozuměli našim představám, protože tam ten radar funguje už několik let bezpečně, a i proto ta jednání vidím optimisticky.
Teď, na konci dubna, když Vám dám otázku, zda bude radar stát v Česku a vy budete moci odpovědět pouze Ano, nebo Ne – jaká bude Vaše odpověď?
Právě teď bych se přikláněl k tomu Ano, protože my se snažíme bojovat s hrozbou, které musíme čelit – myslím tím Íránce. V příštích několika letech přitom může jít o velkou hrozbu. Je proto naší povinností bránit Spojené státy, stejně jako naše vojenské síly rozmístěné v Evropě, ale i naše spojence a přátele. Jde o životně důležitou otázku, se kterou něco musíme dělat.
Vlastně ještě předtím, než USA oficiálně požádaly o umístění základny a radaru, tak se objevily spekulace, že kdyby záleželo jen na technických parametrech, radši byste protiraketovou základnu i radar postavili v Česku. Potom zas přišla další spekulace, že je to přesně naopak – raději obojí v Polsku. Jak to tedy je?
Jak jste řekl správně, byly to jen dohady. Naše záměry jsme velmi analyticky zvažovali, a na základě analýz jsme se taky rozhodovali, jak co nejlépe připravit obranu proti íránským raketám. Řešili jsme, jaká má být vzdálenost mezi protiraketovou základnou a radarem, aby to bylo účinné. A vzdálenost mezi Českem a Polskem v těch trajektoriích letu prostě fungovala. Navíc šlo o to, abychom nebyly od hrozby ani příliš daleko, ani příliš blízko. Tím chci říct, že vzdálenost od Íránu v případě Česka a Polska byla naprosto ideální. Protože pokud budete příliš blízko, tak rakety nesestřelíte, a pokud budete příliš daleko, dáváte tím všanc vaše partnerské země a rozmístěné americké jednotky.
Nebyla to ale taky strategická hra ve smyslu – je lepší oslovit dvě země, protože pak bude méně pravděpodobné, že jedna z nich odmítne. Kdybyste ale oslovili jednu, byla by ta šance neúspěchu vyšší…?
Myslím, že důležité je, že dva naši spojenci mají možnost přispět k tomu, z čehož by mohla v budoucnu být společná obrana pro celou Evropu. I proto je pro nás lepší spolupracovat se dvěma spojenci.
Co by se stalo, pokud by obě země nakonec odmítly? Máte alternativu? Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, brali byste je?
Tak zaprvé - doufám, že v tom procesu vyjednávání uspějeme. Ale nejsme tady od toho, abychom tlačili na jakoukoliv zemi. Takže pokud to dopadne tak, že se dočkáme odmítnutí, neprojde to schválením, tak se obrátíme na jiné státy. I když by nebyly ideální, tak by přesto určitě byly dostačující.
O koho by šlo?
Na mapě jich je hodně, ale mluvit o podrobnostech nechci.
Je rok 2012 onou konečnou lhůtou, dokdy by měla být hotová protiraketová základna a radar?
I kdybychom začali příští rok, tak první protiraketová střela tam nebude dřív než na přelomu roku 2011 - 12. A celé to nebude hotové do roku 2013. Radarovou stanici bychom mohli dokončit kolem roku 2012. Takže bychom byli rádi se vším hotovi v roce 2013. Pak budeme mít jen 2 roky na to, abychom mohli plně čelit případné íránské hrozbě. Protože: podle většiny vojenských analytiků budou mít Íránci rakety dlouhého doletu do roku 2015.
V jakém rozsahu budou moci české a polské firmy spolupracovat na tomto projektu?
Tak samozřejmě - my je k tomu budeme přímo vyzývat. Budeme dělat stavební práce přímo přes přímé dodavatele a budeme chtít, aby i subdodavatelé se mohli ucházet o tyto zakázky. Jenom v Polsku chceme utratit nejméně 1,7 miliardy dolarů a v Česku pak 500 milionů dolarů.
Počítáte s tím, že byste na základně zaměstnávali i Čechy?
Já odhaduji, že ano. Ještě jsme to takhle podrobně nerozebírali. Myslím ale, že by to bylo možné.
Kdy by veškerá jednání mohla skončit, do půl roku nebo konce roku?
Byl bych rád, kdyby to bylo do konce roku, abychom zůstali v tom harmonogramu, který jsem nastínil. To by bylo ideální.
Jak obtížná ta jednání budou?
Nemyslím si, že by měla být až zas tak složitá. Jak jsem řekl, jde nám o stejné cíle, spolupracovat a vybudovat zařízení, které bude chránit nejen Čechy, ale i další evropské spojence. A proto si myslím, že by to mělo jít hladce, protože samozřejmě to bude mít svoje výhody.
Mohly by se objevit ještě nějaké podmínky, které by byly pro Česko nebo Polsko nebo i USA prostě nepřijatelné?
Nic takového neočekávám.
Polská i česká veřejnost – v této chvíli – nejsou nakloněné stavbě základny a radaru. Jak je chcete přesvědčit, že jde o dobrou a výhodnou věc?
Pravidelně sem jezdit, abychom mohli odpovídat na všechny dotazy. Budeme tady mít tým odborníků, který taky bude k dispozici. Protože čím víc informací lidé budou mít, tím lépe porozumí, že tady jde o dobrou věc, že to děláme kvůli ochraně obyvatel. Taky si myslím, že lidé vidí, co se děje v Íránu a že je jasné, jakou hrozbu představuje a že bude ještě růst. A veřejné mínění mě zas tolik nezneklidňuje, přestože je velmi důležitým faktorem a ukazuje, co ještě musíme udělat. Na druhou stranu, když byste se před 11. zářím 2001 – před útoky na americká města – zeptali, zda je Al-Kájda hrozbou, lidé by vám řekli ne. A my jsme se z toho poučili, musíme být prostě o krok napřed. Koukat, co se děje a být připravení. A i kdybychom začali zítra, promiňte, příští rok, tak to nebudeme mít hotové do r. 2013. A víte, jde o to, aby se nestalo to, co minulé léto. Severokorejci dali dohromady šest nebo sedm raket, jednou z nich byla raketa dlouhého doletu, nikomu neřekli, co v ní bylo, mohla nést jadernou hlavici, ale nikdo to neví. A potom nás logicky zahrnuly telefonáty od vašich kolegů novinářů i od občanů, co můžeme dělat na svou obranu. A my jsme se už před lety rozhodli, že postavíme zařízení na protiraketovou obranu, tak jsme ho aktivovali. Chceme se proto ujistit, že Evropa bude připravená, pokud by nastal stejný scénář.
A máte nějaké hmatatelné důkazy, že Írán dělá něco takového, z čeho ho obviňujete a čím ospravedlňujete stavbu základny?
Ano, protože se dá vysledovat přímo zrod a rychlý vývoj raket se stále větším doletem. A to už jsme zažili, takhle to bylo v Severní Koreji v 90. letech minulého století. Oni vzali technologii na výrobu raket krátkého doletu a začali ji vylepšovat. Pak začali vyrábět rakety, které mohly doletět do Spojených států. V Íránu je to úplně stejné. Vyrábějí rakety, kterými mohou zaútočit na Izrael. Proč to asi dělají? A my musíme zajistit, že našim přátelům žádná taková hrozba nemůže ublížit.
Existuje ještě nějaká země, kterou byste označil za hrozbu?
Vždycky sledujeme dvě věci: záměry a vybavenost, tedy schopnost vyrábět zbraně. Záměry se můžou změnit přes noc, s příchodem nové vlády, režimu. Ale technologie – na té se musí pracovat dlouho. Je důležité vědět, kdo se o co snaží. Roky jsme se snažili bránit šíření těchto raket pomocí smluv a iniciativ. V roce 1972 měly takové zbraně pouze dva státy, dnes už jich je víc než 20 a počet poroste. Důvodem je to, že země jako Írán a Severní Korea je považují za životně důležité, za prostředek k zastrašování USA a našich spojenců. Obrana proti těmto raketám totiž historicky nikdy neexistovala, takže pokud budeme schopní spojit naše kapacity v rámci NATO, a třeba i s Ruskem, tak to významně sníží váhu raket dlouhého doletu. Ten závod ve zbrojení pak už nebude mít smysl.
Od některých Poláků zaznělo, že by je protiraketový systém měl chránit i před ruskou nebo běloruskou hrozbou. Dokonce jsem slyšel vtip od lidí, kteří se Ruska obávají a kteří doufají, že lžete, když říkáte, že systém není namířen proti Rusku. Ale teď vážně, mohl by ten váš systém být – pokud byste se rozhodli - nebezpečný pro Rusko?
Kvůli Rusku ten systém rozhodně nevzniká. My jsme onu vzdálenost mezi Českem a Polskem počítali kvůli hrozbě z Blízkého východu, ne z Ruska. Proto i protiraketové střely by byly příliš blízko ruskému území. A opravdu, i kdyby zaútočili na Ameriku, z polské základny příliš účinní nebudeme. Teď chceme navázat takové vztahy, aby Rusové tohle všechno chápali.
Kde tedy vidíte příčiny té ostré ruské kritiky. Je to pouze politika, strategická hra nebo rétorické cvičení?
Nejsem expertem na Rusko. Chtěl bych ale říct, že mohou mít své bezpečnostní obavy. Nebo se dívají na Polsko a Česko jako na svou sousedskou oblast. Ale my Moskvu nevidíme jako hrozbu nebo nepřítele. Dlouho už je naším spojencem, a proto chceme dál spolupracovat. Bude v pořádku, když si prohlédnou ta zařízení v Česku a Polsku. Jenže to pozvání nepřijde od nás, ale musely by se tak rozhodnout česká nebo polská vláda. Chceme být otevření. Nic neskrývat.
Ruský vicepremiér Sergej Ivanov odmítl vaší nabídku na spolupráci při budování protiraketového deštníku. Proč myslíte, že to udělal?
Nevím, asi je příliš brzo říkat nějaké závěry.
A co jste vlastně nabídli? Deník New York Times napsal, že šlo o sdílení jistých tajných informací a pomoc při výrobě technologií?
Bylo to celé spektrum činností, od technologického vývoje, po sdílení tajných informací až po propojenost našich systémů. Rozšířit vojenská cvičení. Takže podle mě je ještě příliš brzo dělat nějaké závěry. Chtěl bych počkat na další jednání s Rusy, jestli se připojí, pak se ukáže, zda jsme uspěli nebo ne.
Pojďme se teď podívat na americkou politiku. Kdyby se při volbách v roce 2008 změnila administrativa v Bílém domě, dotklo by se to budování protiraketového deštníku?
Tenhle systém podporovali poslední čtyři prezidenti a 11 kongresů. Když jsme v roce 2004 otevírali první základnu, tak to bylo na základě zákona, který v roce 1999 podepsal tehdejší prezident Bill Clinton z Demokratické strany. Tudíž neočekávám žádný nenadálý odklon od podpory protiraketovému systému. Prokázali jsme totiž, že naše technologie funguje, že je úspěšná. Za další, severokorejská hrozba taky podpořila naši myšlenku – ukázalo se, že jsme připravení. A za třetí, loni v létě nebyl Izrael schopný efektivně se bránit proti střelám velmi krátkého doletu od teroristické organizace v Libanonu, nebyl na ně připravený. A to ukazuje na výhodnost naších plánů.
Strana zelených v Česku ale říká, že podpoří stavbu radaru pouze pokud bude začleněný do struktur NATO. Bude tam tedy nějaká přímá návaznost mezi aliančním obranným systémem a tím americkým?
NATO na stavbě svého protiraketového systému dlouho pracovalo. Má na to svůj úřad. My jsme poskytli programy, stejně tak Francouzi. My si ale myslíme, že mít americkou obranu proti raketám dlouhého doletu, na které spolupracují Polsko a Česká republika, je se záměry NATO velmi kompatibilní. Náš systém bude taky s tím aliančním technologicky svázaný. Jsem tři roky americkým zástupcem v tomto konkrétním programu NATO a chci si být jistý, že to bude takto fungovat.
(redakčně kráceno)