V Praze se konalo zasedání Asociace evropských senátů. Do Prahy se sjely špičky evropských horních komor. Účastníci zasedání mluvili o aktuálních otázkách evropské politiky. Mezi ně v poslední době patří úplné otevření vnitřních hranic EU pro nové členské státy Unie. Na dvoudenní setkání přijela do Prahy i mimo jiných baronka Helène Valerie Haymanová, která se v červenci stala předsedkyní britské Sněmovny lordů.
„Sněmovna lordů není tak tradicionalistická, jak by se zdálo,“ říká Helène Valerie baronka Haymanová
Musím vám na začátku položit několik otázek, které se Vám mohou zdát hloupé. Tak se omlouvám, ale já myslím, že Vaše odpovědi na ně budou českou veřejnost zajímat, protože se zvyklostmi monarchie ztratila kontakt už před celým jedním stoletím. Například: Titul peera a tedy členství ve Sněmovně lordů je dědičnou záležitostí. Znamená to, že počet členů Sněmovny lordů se neustále mění?
My jsme ve skutečnosti udělali zásadní změny ve složení Sněmovny lordů. Stále ještě se jí říká Sněmovna lordů a byla Sněmovnou lordů do roku 1999. Byla skutečně založena na zásadě dědičnosti titulu a její členové skutečně byli britští aristokraté. Tohle se ale začalo měnit vlastně už před téměř padesáti lety, kdy byl zaveden systém práva na titul peera do konce peerova života, titul už tedy nepřecházel na jeho potomky. Takže lidé jako já, kteří nemají žádný aristokratický původ, mohou být do Sněmovny lordů jmenováni na základě svých zásluh, vlastně jako senátoři kdekoli jinde na světě. A v roce 1999 jsme zcela zrušili dědičné právo na titul peera a zavedli jsme hlasování i ve sněmovně lordů. Ze starého systému zůstalo pak jen několik lordů. Ale to je důsledek některých složitostí britské politiky. V zásadě dnes sestává Sněmovna lordů z lidí, kteří do ní byli jmenováni doživotně na základě svých zkušeností, vědomostí a zásluh.
Kdo je vlastně jmenuje?
Tohle je také velmi složité. Některé jmenuje premiér. To jsou tak zvaná politická jmenování. Dochází k nim na doporučení stranických lídrů. Takže se dá říci, že i do Sněmovny lordů jmenují členy politické strany. Schvalování kandidátů má ovšem také na starosti Komise pro jmenování členů Sněmovny lordů. Ta dostává žádosti od individuálních uchazečů o členství ve Sněmovně lordů. O členství se mohou ucházet význační akademici, vědci, významní členové státní správy, lidé, kteří se ani nemuseli účastnit politického života.
Prostě velké osobnosti…
Ano, lidé, kteří se vyznamenali v podnikání, v umění, ve veřejném životě. Tito lidé obvykle kandidují jako nezávislí. A neberou na sebe žádné závazky stranické discipliny.
A nemá s tím veřejnost problém? Poslanec zvolený ve volbách je odpovědný svým voličům. Komu je odpovědný člen Sněmovny lordů, který tam byl jmenován?
Je pravda, že neneseme odpovědnost vůči voličům. Je také pravda, že je v tom velký deficit demokratičnosti, protože my skutečně neskládáme účty voličům. Vždyť jsme jmenováni doživotně, a ne na nějakou určitou dobu. Takže to je problém. Ale probíhá reforma Sněmovny lordů a ta se snaží postupně odstranit právě tento nedostatek demokratičnosti. Na druhé straně lidé na Sněmovně lordů oceňují nezávislost. Zejména nezávislost jejich členů na stranické mašinérii. Líbí se jim rovněž, že lidé, kteří by se jinak neúčastnili politického života, jsou najednou součástí legislativy.
Ještě mám v této trochu teoretické části našeho rozhovoru jednu otázku: Co říká veřejnost celému tomu zvláštnímu mechanismu demokracie, zvláštnímu ve srovnání s legislativními systémy na kontinentu? Jaký názor na to mají současní Britové?
No, myslím, že na to mají celou škálu názorů. Bylo by ale správné říci, že u nás není příliš velká důvěra k jednokomorovému systému. Převláda názor, že mít v parlamentu dvě komory je užitečné. Práce Sněmovny lordů je v Británii respektována. Je to záruka kontroly nad zákonodárstvím. Někdy je Sněmovna lordů považována za oponenturu vládních rozhodnutí. Protože když má vláda pro nějaké své rozhodnutí pohodlnou většinu v Dolní sněmovně a Sněmovna lordů je proti, může se to vnímat jako postoj proti vládě a ne proti rozhodnutí Dolní sněmovny. Ovšem debata o tom, zda by horní komora rovněž neměla být volena, ta debata je velmi aktuální a vláda už navrhla, aby část Sněmovny lordů byla volená a část jmenovaná. Tak by se jednak zachovala nezávislost, jednak by vznikla odpovědnost peerů voličům. O tom právě probíhá jednání. Už teď na podzim se má zformulovat další návrh. Jenomže se rozhořel spor o to, jak velká část Sněmovny lordů má být volena. Jedni navrhují dokonce celých sto procent, jiní různé menší proporce.
Takže vše se vyvíjí, a to i v monarchii. Pojďme prosím od teoretických otázek britské dvoukomorové legislativy k praktickým otázkám britské politiky. Ve Velké Británii probíhá v současné době velká debata o tom, co s přistěhovalectvím. Británie byla první zemí, která otevřela svůj pracovní trh občanům z nových členských zemí Evropské unie. Přišlo jich naprosto nečekané množství. Krom toho od ledna budou v Unii už zase nové země. Takže co teď s otevřeným trhem práce? Co o tom soudí členové Sněmovny lordů?
No, já především musím, říci, že nehovořím za britskou vládu. A krom toho, já teď musím být velmi obezřetná. Víte, zastávám zcela novou funkci. Jsem první, kdo do ní byl jmenován. Je to teprve dva měsíce, co Sněmovna lordů zřídila funkci speakera, mluvčího, který je de facto předsedou sněmovny. Přede mnou tu funkci ještě nikdo nezastával. Já musím být nezávislá. Nezávislá dokonce na vlastním subjektivním názoru. Protože jsem mluvčím sněmovny. Nemůžu se omezit na své mínění, ale musím reflektovat mínění sněmovny.
Debata ve Sněmovně lordů o té otázce, kterou jste položil, je věrným odrazem debaty, která teď probíhá v celé zemi. Británie byla v podstatě velmi příznivě nakloněna rozšíření Evropské unie, podporovala rozšíření. Chápala, že v mnoha ohledech jí to přinese prospěch, třeba i díky příchodu pracovníků z nových členských zemí. Hodně se pak oceňoval – to musím zdůraznit – přínos polských pracovníků, kterých přišlo hodně do stavebnictví a do průmyslu.
Na druhé straně se v současné debatě ve Sněmovně lordů odráží i to napětí, které nečekaně velký příliv zahraničních pracovníků vnesl mezi britské obyvatelstvo. Obráží se v ní strach lidí, že klesnou výdělky. To vše se ve Sněmovně lordů zaznamenává. Ovšem sněmovna je schopná se na tyto věci dívat z poněkud většího nadhledu tak, jak by to mělo být v každém senátu. Nezaujímá tak pragmatická stanoviska jako Dolní sněmovna, nebere v úvahu jen krátkodobé okolnosti.
Jaký je ve Sněmovně lordů názor na to, co se má teď udělat s evropskou ústavou, když ji Francouzi a Nizozemci odmítli? Je to už i pro Sněmovnu lordů mrtvá záležitost ? Převažuje tam právě toto mínění?
Já myslím, že o evropské ústavě se nyní hovoří velmi málo. A myslím, že je tomu tak i jinde. Už pominulo to trauma, které vyvolalo odmítnutí ústavy dvěma zeměmi. Myslím, že ve Sněmovně lordů převládá mínění, že teď není vhodný okamžik k tomu, aby se křísila debata o evropské ústavě. Na druhé straně, rozhoří-li se ta debata znovu – a dá se to předpokládat – myslím, že se Sněmovna lordů skutečně názorově rozdělí.
Britští lordi jsou jistě žárlivými strážci britské suverenity. Jaký názor mezi nimi převládá na prohlubování evropské integrace? Strpěli by, kdyby měl Brusel stále víc moci, nebo by raději moc Bruselu omezovali?
Možná byste se divil, že Sněmovna lordů není tak tradicionalistická, jak by se zdálo. Je to tím, že za posledních deset let se vyměnila polovina jejího osazenstva. Našel byste tu zastánce rychlejší evropské integrace, ale ovšem i její odpůrce. V tomto ohledu mohu klidně říci, že názorové spektrum ve Sněmovně lordů odráží rozložení názorů v britské společnosti a pravděpodobně i ve společnosti dalších evropských zemí.
Děkuji Vám, paní baronko, za všechny vaše odpovědi.
(Připravil Zdeněk Velíšek)