Praha – Slow food, hnutí původem z Itálie, které se zrodilo jako protiklad rychlému občerstvení. Jeho počátky sahají do roku 1986. Dnes má ve světě na sto tisíc členů, mezi nimi i několik stovek Čechů. Kvalitní jídlo a dobrý servis jsou věci, na které nyní lidé hodně slyší, za dobré jídlo jim nevadí utratit ani výrazně víc peněz.
Hnutí je založeno na přirozené stravě. Jíme to, co je nám nejblíže, maso a zeleninu z našeho okolí. Právě tyto produkty se následně zpracovávají do chutných pokrmů. V Itálii nebo v Rakousku už se toto hnutí těší velké popularitě. Tamní restaurace na přípravě pokrmů z lokálních produktů stále častěji zakládají i svůj marketing.
„Je to taková renesance, návrat k přirozeným hodnotám, hodnota přístupu k jídlu, k surovinám a k tomu, odkud suroviny pochází a jak se s nimi zachází. Myslím si, že dnes, kdy se nahrává globalizaci, je potřeba zdůraznit právě přístup k jídlu,“ říká Václav Silovský, majitel farmy a restaurace Angus farm a člen Slow Food ČR.
O zdravé jídlo je zájem
„Je to hodně trendy, co se týče lokálních surovin, lidi to vnímají dobře, protože si myslím, že jsou nasycení takových těch dovozových surovin. Je trošku problém s farmáři, u nás lidé umí vypěstovat dobré věci, ale nejsou moc dobří obchodníci, takže ta cesta od farmáře přes restauraci až po zákazníka bývá složitá,“ tvrdí Vlastimil Lacina Jiroš, šéfkuchař.
Právě propojování lidí se zájmem o jídlo s lokálními výrobci a zemědělci je jednou z hlavních činností českého hnutí. Na společných večerech se nejen potkají, ale výrobci a prodejci získají prostor pro propagaci svých produktů. Slow Food ČR propaguje české producenty přírodních surovin.
Slow food podporuje i autor žebříčku českých restaurací
Myšlenka slow foodu se zamlouvá i autorovi průvodce po českých restauracích Pavlu Maurerovi. „Někteří kuchaři mají pocit, že když si nechají dovézt předpřipravené jídlo, polotovary a konvenience, tak tím jakoby ušetří a uvaří z toho výborná jídla. Já si myslím, že to je jinak,“ podotkl Maurer v rozhovoru pro ČT24. „Lokální zázemí gastronomie je obvyklé v mnoha zemích, které jsou možná gastronomicky vyspělejší, než jsme my, a byť by se zdálo, že je to dražší, tak není. Je to dobrá varianta jak z hlediska finančního, tak z hlediska toho, co si vkládáme do svého těla,“ dodal.
A význam lokálních potravin si už začínají uvědomovat i běžní čeští spotřebitelé. Přednost jim dávají stále častěji. Z výzkumu ministerstva zemědělství na loňském agrosalonu Země živitelka vyplývá, že zájem o regionální potraviny se zvyšuje s věkem a vzdělaním.
