Bratislava - Slovensko si připomíná 64.výročí Slovenského národního povstání. Povstání bylo jednou z největších partyzánských akcí v Evropě. Na straně Slovenska stálo kolem 70 000 lidí, Německo nasadilo přes 50 000 vojáků. Názory na tuto kapitolu dějin země se v minulosti několikrát měnily a jednotné nejsou ani dnes. Neshodují se slovenští historici ani politici.
Slovenské národní povstání (SNP) dostalo v minulosti několik přívlastků - Povstání s velkým P, banskobystrické nebo se mu také říkalo puč. Historici nejsou v názoru jednotní ani dnes. Martin Lacko z Ústavu Paměti národa říká: „Bez ohledu na to, zda by povstání vypuklo nebo nevypuklo, Slováci by se stali součástí Československa, součástí vítězného státu.“ František Cséfalvay z Vojenského historického ústavu dodává: „Slovenské národní povstání rozhodlo, že Slovensko se do obnoveného Československa nevrátí jako chudý příbuzný jako v roce 1918, ale jako rovnocenný partner.“
Povstání trvalo jen dva měsíce. Proč ale tak krátce? Na tom se historici nemohou shodnout. Lacko v nejnovější knize tvrdí, že v tom měl prsty Stalin. „Nebylo v zájmu Stalina a sovětské politiky, aby povstání bylo úspěšné, aby se Slováci osvobodili vlastními silami,“ tvrdí Lacko. Podle Cséfalvaye jde ale jen o dohady.
Do sporu přispěl i premiér Fico, který za vrcholného lídra povstání označil Gustáva Husáka. Vláda přitom prosazuje, aby se k historii SNP přistupovalo s ohledem na pravdivé dokumenty očištěné od ideologie.
„Bojovali jsme za ideály a v nejlepší víře osvobodit zemi od fašismu,“ pohoršují se nad některými z výkladů historie veteráni mezi které patří i Miroslav Volf. Jeho příběh je jedním z mnoha vzájemně si podobných osudů. Syn českého hodináře z Ružomberku pomáhal povstání připravit a bojoval na straně partyzánů až do konce. Padl do zajetí, jen konec války ho zachránil od popravy. „Pravdivé jsou především vzpomínky těch, kdo minulost zažili. V mladších interpetacích je jen málo historie,“ říká k nevyjasněnému postoji dneška.
