Ostrava - Zatímco Praha byla 17. listopadu 1989 na nohou, Ostrava ještě spala, žila poklidný socialistický den. Jen ti, kdo poslouchali Svobodnou Evropu či jiné zahraniční vysílání, nebo měli informace od přátel z Prahy, věděli, co se stalo.
„Záběry z Národní třídy, jak bezpečnost mlátí mladé lidi, kteří jim dávají květiny, jsem viděla poprvé v polské televizi,“ vzpomínala zpěvačka Věra Špinarová. Několik dnů poté už hřímal její hlas z „revolučního“ balkonu bývalé kavárny Praha na tehdejším náměstí Lidových milicí, nyní Masarykově náměstí v centru Ostravy. Bylo to 20. listopadu, kdy se sešla první listopadová demonstrace v Ostravě. Všichni měli zpočátku strach, že je bezpečnost zadrží. „Měli jsme v živé paměti výročí 21. srpna 1968, kdy sebrali všechny lidi, kteří se jen přiblížili k náměstí,“ vzpomínala Martina Bendová. Jenže bezpečnostní složky komunistické moci nezasáhly. „Pochopili jsme, že to skutečně začalo. Pak přišla euforie,“ uvedl chartista a novinář Jan Král, který patřil k aktivnímu jádru ostravského disentu.
Na náměstí tehdy zvonily klíči stovky, později tisíce lidí. Na balkóně kavárny Praha se střídali chartisti, studenti, umělci. Vysokoškoláci vyhlásili stávku, divadla se zavřela. Trvalo to dvacet dnů. Na demonstrace chodilo stále více lidí. Přidávali se horníci, hutníci. V době generální stávky 27. listopadu nebylo na náměstí k hnutí. V ostravském divadle bylo na čas i centrum ostravské revoluce. Chartista Rostislav Němčík, který během revolučních týdnů jezdil za dělníky do továren, připomenul, že v divadle se zakládalo i Občanské fórum. Tu první demonstraci ale prožil v cele státní bezpečnosti. „Když jsem se ze Svobodné Evropy dozvěděl, co se děje, dal jsem do okna svíčku a vyvěsil československou vlajku. Za chvíli mě sebrali,“ vzpomínal.
Například 25. listopadu se na hlavním ostravském náměstí pokusil promluvit také Bedřich Lipina, komunistický primátor Ostravy v letech 1986 až 1989. Lidé pískali a ryčeli tak, že toho musel nechat. Jeden z vůdců Sametové revoluce, tehdejší mluvčí Charty 77 a pozdější ministr vnitra Tomáš Hradílek vzpomínal, že Lipina nabídl Občanskému fóru 300 tisíc korun na jeho činnost.
K zakládajícím členům ostravského Občanského fóra patřil také například architekt Jiří Smejkal, který se v březnu 1990 stal primátorem Ostravy. Výraznou osobností, která se nebála kritizovat komunisty, byl novinář a chartista Karel Biňovec, jenž zemřel v roce 1991. Přítel Jaromíra a Dolores Šavrdových, který publikoval v samizdatových časopisech, patřil také k zakládajícím členům Občanského fóra. Krajský vůdce Občasnkého fóra byl chartista Jaromír Glac, o kterém později vyšlo najevo, že spolupracoval s StB.
Letos, po 23 letech, bude v Ostravě demonstrace už 17. listopadu. Svolávají ji odbory a občanské iniciativy z kraje.
