Tak zní častá otázka, kterou řeší zastupitelstva asi všech měst, městeček i vesnic. Samozřejmě, že pozornost i peníze si zaslouží obojí. Sport vede k rozvoji zdraví tělesného, kultura pak duševního. Obého je nám třeba plnými doušky. Potud je asi vše v pořádku. Jenže měšec obecních rozpočtů je splasklý a tak – bohužel – právě tyto dvě oblasti bývají těmi prvními „na odstřel“. Pravda – zamyslíme-li se nad věcí aspoň trošku hlouběji – vytryskne nám paradox celé této úvahy v plné nahotě – co nám zůstane, pozbydeme-li tělesného nebo duševního zdraví, případně obojího zároveň? Ekonomická sféra nás už tak převálcovala svými medializovanými problémy, že problematika zdraví nás začne zajímat až tehdy, když naše vlastní přestane fungovat. Naráz zjistíme, že je zde něco důležitějšího, než příjmy a výdaje a prosperita a konkurenceschopnost… Je zvláštní, jak málo si potřebu „obojího“ zdraví pracující populace uvědomuje právě ta ekonomická sféra, pro kterou by to měla být kardinální (ekonomická) otázka…
Rusalka i hudebníci v dresech a s logy na prsou?
Jako bývalý aktivní a nyní rekreační sportovec bych byl tím posledním, kdo by říkal, nedávejte na sport, dejte víc na kulturu! To ovšem za předpokladu, že je podporován sport amatérský a mládežnický a nikoliv komerční firmy s gigantickými obraty, obchodující se zbožím zvaným kupříkladu fotbalista a produkující velkolepá show pro pobavení specifické komunity lidí. Což v našem (fotbalovém) příkladu znamená, že po trávníku pobíhá dvaadvacet milionářů, kterým přihlíží (vylučme singularity typu Barcelona či AC Milán jednou za x let v ČR) když dobře, tak pár tisíc fandů. I když toto číslo pronásobíme počtem ligových kol a klubů extraligy, dostaneme – i bez velkých analýz – jen nepatrný zlomek celoročního počtu návštěvníků kulturních akcí, a to i v případě, že přičteme čísla za další „milionářské“ sporty. Podpora takovýchto klubů, které jsou schopny generovat obraty srovnatelné s úspěšnými komerčními firmami, a přesto jsou různými způsoby dotovány i z městských kas, mi připadá poněkud postavená na hlavu – ostatně – není to poněkud v nesouladu s hospodářskou soutěží?
V souladu s výše řečeným – plaťme (jsou to peníze z našich daní…), ať lidé sportují (děti zejména), ale nepřispívejme do měšců sportovních bossů a jejich firem, když navíc jimi pořádaná a výrazně medializovaná sportovní show jsou asi jedinou oblastí, do níž bossové jiných firem jsou ochotni „nalít“ nemalé peníze. Možnost vidět svá loga na prsou sportovních hvězd (ale především a hlavně jejich prostřednictvím v médiích) je asi tou správnou a fungující pobídkou. Jen škoda, že umělci nevystupují v podobných dresech, třeba by pak mohli rovněž na nějaký sponzoring dosáhnout. Co tak zkusit něco nastříkat na Rusalčinu róbu nebo na fraky či nástroje České filharmonie?