Praha - Věci veřejné chtěly bojovat proti politickým dinosaurům, místo toho se na ně valí jeden skandál za druhým. Výpovědi všech rebelujících straníků se shodují v tom, že VV zásadním způsobem chybí demokracie v jejich vedení. Zřejmě prvním nespokojencem ve straně byl loni v létě Josef Horváth z Teplic. Přestože měl ve stranických primárkách druhé nejvyšší preference, dva dny před volbami byl stažen z kandidátky. Bez diskuse a ještě navrch s pomluvou, která poškodila jeho jméno.
Dlouholetý aktivista za práva menšin ještě před rokem propagoval Věci veřejné. V tu chvíli ještě netušil, za jakých okolností ji opustí a že se bude se stranou a jejím předsedou soudit. „Ta politická strana VV jako kdyby spadla z Marsu a začala hlásat něco, co v té době volič potřeboval slyšet,“ vysvětluje důvody svého vstupu Horváth a pokračuje: „A když jsem začal oslovovat známé, podnikatele, sousedy, tak každý kroutil hlavou. Ale jak viděli obličej Radka Johna, tak říkali, toho já znám, ten honil ty gaunery, ty zloděje. Jo, tak ty ses dal k nim. Tak to bude dobrý, když ses dal ty k nim, já ti pomůžu.“
Stranické primárky na Ústecku vyšvihly pana Horvátha na druhé místo kandidátky, což znamenalo prakticky jistý postup do Poslanecké sněmovny. I přes veřejné proklamace předsedy strany Johna o průhlednosti nominací se pan Horváth musel spokojit se třetím místem. Z druhého místa ho vytlačil šéf ostrahy u bezpečnostní agentury ABL David Kádner, dnešní poslanec za Věci veřejné.
Pan Horváth zajel na ústředí do Prahy, kde žádal vysvětlení od pozdějšího ministra školství Dobeše. Ten jej však odbyl údajně s tím, že ho nezajímají výsledky primárních voleb v Ústeckým kraji a že jedině on rozhoduje, kdo a na jakém pořadí bude. „Po ukončení rozhovoru jsem přešel do kanceláře k panu Škárkovi a on mi znovu řekl, pane Horváthe, já bych vám řekl rád spousty věcí, ale nemůžu. Ale berte to třetí místo, protože vy máte sílu v Ústeckém kraji a vás lidé budou kroužkovat,“ objasňuje Horváth.
„Působil velice úspěšně v sociální oblasti, nejen na úřadu vlády, ale i jako poradce. A protože jsme byli spjatí s jeho volební kampaní, pomáhali jsme mu bezplatně, i v té skupině kolem véčkařů. Byli jsme také jednou skupinou obyvatel, která naletěla těmto lidem, a to jeho poškození, které se mu pak následně stalo, nás mrzelo,“ vzpomíná na Horvátha Josef Mário Freimann, vydavatel listu Teplický kurýr.
Vyhazov z kandidátky dva dny před volbami
Karolína Peake:
„Vím, že i kolegové, kteří pracovali na kampani, si velmi stěžovali na činnost pana Horvátha, na to, že vede čistě osobní kampaň, nikoliv stranickou a tímto způsobem poškozuje stranu.“
Dva dny před volbami se celé snažení pana Horvátha a jeho přátel ukázalo jako zbytečné. Grémium ho stáhlo z kandidátky, prý vylepoval předvolební plakáty mimo určené plochy. „Řekl jsem, že se to nezakládá na pravdě. Vedle mě seděla členka VV Peake, která měla zvednutou ruku, a Dobeš se jí zeptá, kolegyně, to je technická? A ona říká, ne, já už myslela, že už hlasujeme o vyloučení kandidáta. Tak jsem se tak na ni podíval a říkal jsem si, tak to je tedy pěkná prasárna. Oni mě sem pozvali na to, aby mě popravili. Za to všechno, co jsem pro ně udělal, zneužili mě,“ neskrývá dodnes rozčarování Horváth.
„Věci veřejné zde na severu byly považovány spíše jako pražská záležitost, byla to hrstka lidí. A on, kam přišel, všude prezentoval tuto stranu. Byl to šok. Ale ještě větší šok to byl pro spoustu lidí zde v regionu,“ vysvětluje Freimann. Politolog Lukáš Jelínek si pak nevzpomíná na případ, kdy by někdo byl potrestán za to, že vylepoval plakáty na černo uvnitř politické strany.
Pan Horváth využil nabídku ČSSD a těsně před volbami vystoupil na její poslední tiskové konferenci ve sněmovně, kde varoval před praktikami Věcí veřejných. Následovala odveta, která pana Horvátha a jeho paní srazila na kolena. Předseda strany Radek John v médiích prohlásil, že důvodem odvolání z kandidátky nebylo pouhé vylepování plakátů načerno, ale také kriminální minulost pana Horvátha.
Ten sice byl obžalován a nepravomocně odsouzen okresním soudem pro podvod, ale krajský soud tento rozsudek už před deseti lety zrušil a pana Horvátha zprostil obžaloby v plném rozsahu. Bývalý obchodní partner zažaloval pana Horvátha proto, že se mu za poskytnutou půjčku půl milionu korun zaručil nemovitostí, kterou vlastnil jen z poloviny, nikoliv celou. Ovšem hodnota této poloviny zhruba desetkrát převyšovala dlužnou částku, kterou pan Horváth navíc pár let před soudem zaplatil, tedy nic nedlužil. Krajský soud proto jasně konstatoval, že o podvod se nejednalo.
Z hrdiny psancem, snadno a rychle
Nastalá situace pana Horvátha velmi poznamenala a uškodila i jeho pověsti v podnikatelských kruzích. „Ten člověk se ze dne na den změnil. Pro něj prostě jako by skončil život. On do toho investoval své peníze, úspory, úsilí, čas, zaangažoval přátele. A skončil na základě této dehonestace na pokraji společnosti. On nevěděl jak dál. My jsme mu samozřejmě pomáhali. Ale byli i lidé, kteří šli a plivli na něj na ulici,“ přibližuje situaci Freimann a dodává: „Já se divím. Současný ministr vnitra, tak známý novinář, si přeci sám musel nechat ověřit, co a kde vzniklo za fámy. Takto morálně a novinářsky eticky selhal.“
Když se pan Horváth trochu vzpamatoval, Věci veřejné a jejího předsedu Johna zažaloval. Třetí stání soudu mělo proběhnout minulý týden, ale nemoc advokáta jednání odsunula. Předseda Věcí veřejných mezitím přiznal své selhání - nabídl totiž panu Horváthovi mimosoudní vyrovnání a omluvu za své výroky. Panu Horváthovi to ale nestačí a trvá na tom, aby jeho jméno očistil soud. Kvůli kauze si změnil příjmení a přestěhoval se z Teplic do Prahy. „Chtěl bych na všechno zapomenout a tímto to smazat. Protože to příjmení by mě stejně s tím spojovalo,“ objasňuje.
„To, jak jsem byl zneužitý já a voliči, kteří mě volili, to v politické demokracii za dobu 20 let v ČR nemá obdoby. A proto v současné době to, co se odkrylo, kdo skutečně VV jsou, to ukazuje na to, že to, co já jsem předvídal, a to, co já jsem sdělil na tiskovce v Parlamentu, se doslova a do písmene naplnilo,“ uzavírá pan Horváth.
