Jakub Železný přivítal 23. května v rubrice Dobrého Rána Profil plus prezidenta Václava Klause. Rozhovor se netradičně odehrával v prezidentově kanceláři na Pražském hradě. Osou rozhovoru byl páteční brněnský Summit středoevropských prezidentů. Došlo však i na plánovanou návštěvu prezidenta George Bushe a s tím i na možné umístění amerického radaru na našem území. Václav Klaus také komentoval připravovanou vládní ekonomickou reformu a zapeklitý Kuřimský případ zmizelé Aničky.
„Připravovaná ekonomická reforma je krok správným směrem,“ říká Václav Klaus
V příštích dnes vás čeká významná událost – Summit středoevropských prezidentů. Proč se koná v Brně?
Asi bychom měli říci, proč se koná vůbec v České republice. U nás to před třinácti lety začalo, pak summit putoval mezi různými zeměmi střední, východní, jižní Evropy. Letos je to na mé pozvání u nás. Druhá otázka je: Proč v Brně? Myslel jsem si, že Praha má své nejrůznější okamžiky slávy – za čtrnáct dní sem přijede prezident Bush, pak zase někdo jiný. Proto jsem od začátku chtěl nějaké jiné město povýšit, ocenit, dát mu tuto šanci. Tak jsme logicky a oprávněně vybrali Brno.
Kdo více zajišťoval přípravu summitu? Radnice města Brna nebo vaše kancelář? Určitě jde o logisticky velmi náročnou záležitost.
Zaprvé jsme objevili, že jsou u nás jen dvě města kromě Prahy, která jsou schopná ubytovat osmnáct prezidentů. Došli jsme k závěru, že jsou to Karlovy Vary a Brno, žádné jiné nemá osmnáct prezidentských apartmánů. Naše kancelář udělala ohromnou spoustu práce, protože osmnáct prezidentů je strašná organizační věc. Brno však také pomohlo velkou měrou. Doufám také, že jsem tím potěšil Brňáky.
Po zkušenostech z loňského setkání prezidentů Vyšegrádské čtyřky tady v Lánech a ve Slaném, máme pocit, že je potřeba takové akce vytáhnout ven. To znamená, abychom nebyli někde zavřeni a obyvatelé města vnímali pouze to, že jsou nějaké ulice uzavřeny a že je zkomplikována doprava. Takže doufám, že i Brňáci nás přijdou pozdravit na páteční zahájení na náměstí Svobody.
Čekáte, že proběhne všechno tak, jak má? Po Brně se říkalo, že s ubytováním to není tak jednoduché, že pětihvězdičkové hotely se vlastně teprve staví.
Také jezdím na takovéto akce do různých zemí světa a ne všude mají pětihvězdičkové hotely – o to vůbec nejde. Ale Brno jako velké, veletržní město má těchto hotelů daleko více než kterékoli město v České republice s výjimkou Karlových Varů. Byl bych rád, kdyby to Brňáci vzali za své.
Proč se na oficiálních stránkách summitu (czech-summit.cz) velmi explicitně uvádí, že nejde o setkání středoevropské iniciativy, ale o setkání středoevropských prezidentů? V několika médiích se přitom objevilo, že jde o setkání středoevropské iniciativy.
Zdůrazňuji, že tyto slovní hříčky pro mne nejsou důležité. Vím, že od počátku, hned po pádu komunismu vznikaly automaticky, samovolně nejrůznější seskupení. Vyšegrádské seskupení je jednou z těchto iniciativ. Od začátku byly pokusy propojovat to s nějakou ze starých západoevropských zemí. A jak se to jmenovávalo v různých chvílích, není podstatné. Toto setkání je důležité v tom, že jde o setkání prezidentů střední, východní a jižní Evropy a název středoevropský je jen přežitek z doby, kdy to začínalo. Když byla první schůzka u nás, zúčastnilo se jí sedm států a dnes je jich osmnáct. Je to mimořádné, unikátní setkání, protože tam člověk vidí spoustu lidí, které jindy skoro vůbec nevidí.
Není to tedy proto, že byste považoval středoevropskou iniciativu za prázdnou?
Ne, ne. To s tím nemá žádnou souvislost. Ani bych neřekl, že je středoevropská iniciativa prázdná, respektuji střední Evropu. Řekneme-li však, že tam je makedonský prezident a že tam je vůbec poprvé prezident Černé hory, kterého nikdo z nás neznáme, a že tam je prezident Moldavska, tak to už není střední Evropa v klasickém slova smyslu. Ten název spíše zůstal z historie.
Jaká témata budou na tomto summitu probírána? Dá se vůbec na takovém fóru probrat něco jiného než se zdvořilostně pozdravit? Může být ze setkání nějaký zásadní výstup?
Už samo setkání a vyměňování názorů je hodnota sama o sobě a sám to považuji za velmi pozitivní. Další věc je, že jsou tam dvě hlavní témata, a prezidenti z řady těchto zemí jsou tvůrci politické hry jejich států. Je to řada zemí, kde je prezidentský mandát klíčový. Prvním tématem je tento široce definovaný region. Každý by si ho měl promítnout na mapě – je to od Baltu někam k Černému moři a Jadranu, od Polska do Itálie, od Německa po Ukrajinu, zkrátka je to velký kus Evropy. Takže půjde o problémy tohoto regionu: Co ho spojuje? Co ho odděluje? Kde si země protiřečí? Kde jsou naopak názorově shodné? Je tam velmi mnoho bolavých míst – Kosovo atd., atd.
Myslíte si, že takové fórum je vhodné pro to, aby někdo řekl hostiteli: „Pane prezidente, máme jiný názor než vy.“
Ježíši, to, že si lidé mezi sebou říkají, že mají jiný názor, je naprosto běžné. Já se toho moc nebojím – o to nejde. Jak jsem řekl, první téma je region jako takový a druhé je vztah tohoto regionu k Evropské unii. Vůči Evropské unii se to samozřejmě proměňuje. Když to začínalo tak tam byly tři staré evropské země EU – Itálie, Německo, Rakousko. Pak přibyly členské země Evropské unie jako je naše. A dnes je to proměněná skupina napůl – polovina jsou členské země EU, polovina nejsou. Usilují o to, neusilují…
U těch usilujících se dá očekávat měkčí rétorika vůči Evropské unii?
Ale tady skutečně nejde o to, jestli kritizuji nebo nekritizuji. Evropský integrační proces je objektivní. A že každá z těch nově zrodivších se zemí z bývalé Jugoslávie chce mít stvrzení své existence členstvím v Evropské unii, je naprosto pochopitelné. Debata je jen o tom, jakým způsobem spolupráce těchto zemí probíhá, na jakých principech atd. Na to můžeme mít všichni různé názory.
Očekáváte tedy z tohoto setkání nějaký zásadní výstup?
Určitě se tam ledacos řekne, určitě dojde k nějakým závěrům. Nejde však o setkání, kde by se hlasovalo, kde by byly návrhy, kdo je proti a kdo pro. Toto není v žádném případě smysl summitu. Nemám pocit, že bude panovat téma globální světové bezpečnosti. Přeci jen jde o regionální schůzku. Je zde spousta témat, na které si chceme udělat svůj názor. Bude to zasahovat do sousedních regionů – Rusko se nepochybně stane tématem.
Myslíte si, že zazní téma amerického radaru, který by mohl být umístěn na českém území?
Nepochybně. Bude tam polský prezident. Mimochodem bude u nás podruhé během tohoto týdne, což jen potvrzuje velkou blízkost vztahů, které máme a mít musíme. Takže určitě ano, aniž bych si myslel, že to bude téma dominantní…
Pro někoho kontroverzní, méně příjemné?
Nevím. Vyčkejme času. Nemyslím si, že se to zemí jižněji položených tolik dotýká. Nepředpokládám, že Chorvatsko a Bulharsko by chtělo do toho zásadním způsobem něco říkat. Ale nemohu komentovat Maďary, Slováky, Rakušany – prostě nevím, uvidíme.
Je váš názor na umístění amerického radaru na našem území už jasně daný a neměnný?
Můj názor je evidentní. Opakuji znova, že jsem součástí dnešní politické reprezentace, která kývla na zahájení těchto jednání a která se zúčastňuje řady jednání na toto téma u nás, v Americe, v Rusku atd. Takže jsem do této debaty zatažen. Naším úkolem je o tom vážně jednat a smlouvu, kterou uzavřeme, nevzít jako něco, co je nepodstatné, nedůležité. Prosil bych všechny zúčastněné, aby to brali velmi vážně. Přeci se vede debata o tom, jaký bude přesný statut eventuálního radaru u nás, jakou smlouvou bude podpořen – v těchto věcech cítím svůj hlavní úkol.
Cítíte, že v tom máte absolutně jasno, že by váš hlas byl ano?
Znovu opakuji, že jsem na straně toho ano. Ale říkám kvalifikované ano, říkám strukturované ano. Neříkám hurá ano, neříkám ano a nedívejme se na ostatní věci, nestarejme se o řád, jaký dáme tomuto radarovému zařízení, jaký bude podíl naší a americké strany v různých věcech, které se týkají radaru, jaká bude forma správy celého území – to mne trápí velmi. Pokud to někdo chce bagatelizovat a říká, že jsme kamarádi Ameriky, a pak se na takové věci nedívejme, tak to já neberu.
Přelom května a června je dobou velkých prezidentských návštěv - na začátku června přiletí do Česka i prezident Spojených států George Bush. Přiletěl by do Česka, i kdyby se nejednalo o radaru?
Za prvé nevím. A za druhé návštěv, které každý prezident absolvuje, je tolik, že nejezdí na výlet a že sem přijede v momentu, když má nějaký důvod tady být. Když sem přijel před zhruba desetiletím prezident Clinton, tak sem přijel s naprosto konkrétní věcí. Vynechme návštěvy prezidenta Bushe staršího po pádu komunismu, kdy signalizoval jeho vztah při rodící se demokracii u nás. Vynecháme-li toto, tak musím říci, že prezident Clinton sem přijel jen a jen proto, aby vyhlásil iniciativu Partnerství pro mír. Podobným způsobem má dnes prezident Bush konkrétní zájem a nejede sem pouze na výlet.
Nemůže to někomu připadat jako příliš silný tlak na českou politickou scénu?
Nevidím v tom nic negativního. Jestli na tom má americká strana eminentní zájem, tak sem nemá posílat 59. podtajemníka ministra zahraničí či obrany, ale má poslat prezidenta, aby to tady leckomu vysvětlil. Je to naprosto v pořádku.
Po svém návratu ze Spojených státu jste připustil, že otázka české vízové povinnosti a umístění amerického radaru jsou svým způsobem spojité nádoby. Použijete to při jednáních s prezidentem Bushem, až tady bude?
Nepamatuji si všechno na světě - člověk se může splést - ale nemyslím si, že bych kdy mohl něco takového říci. Tak jako tak je to špatný příměr – Amerika o tom takto určitě neuvažuje. Když to řeknu jinak: Určité věci může dělat administrativa kterékoliv země bez nějakého zásadního lidového nebo parlamentního rozhodování. V Americe otázka víz není v kompetenci rozhodování prezidenta nebo vlády. V současné, navýsost komplikované situaci imigračního problému Ameriky, jde o otázku pro celou Ameriku, neboli Kongresu. Čili chci říci, že jde o nezávislá rozhodnutí.
Nebudete to dávat ani vy dohromady při jednání s prezidentem Bushem? Nebudete to používat jako českou kartu?
Že budeme říkat, že také něco chceme, je naprosto jasné. Varuji však každého, kdo by měl pocit, že je to něco za něco a že je to výměnný, bartrový obchod. Takto to opravdu není. A jestli někdo z našich politiků začal vzbuzovat takovéto iluze, tak bych ho rád opravil.
Nedalo by se zrušení víz použít jako argument pro občany, kteří umístění radaru příliš nevítají?
Že se nikdo na světě nebude radovat z toho, že má mít za chalupou radar, je naprosto jasné. A že to s sebou nese plusy i mínusy, je také jasné. Musíme o těch mínusech mluvit. Ovšem omezení svobody bych v žádném případě s umístěním radaru nespojoval – nešiřme paniku.
Spíše jsem to myslel tak, že mnoho občanů často krokům našich politiků nerozumí. Máte pocit, že vláda dostatečně vysvětluje, čeho chce ekonomickou reformou dosáhnout?
Pro mne je to docela riskantní téma, ke kterému bych se měl vyjadřovat. Jedním důvodem je, že je to hořká pilulka pro dnešní vládu, koalici a její vnitřní spory - nějaký silný prezidentský hlas k tomu není žádoucí. Nepochybně jde o krok správným směrem. Diskuze by se měla zaobírat tím, jak velký ten krok nakonec bude. Pro někoho je malý, pro někoho zas příliš velký. Pro mě je ten krok relativně malý. A musím to porovnávat s tím, co jsem sám zažil. Tím nemyslím jen dramatické zásahy na začátku devadesátých let, ale i ony pověstné balíčky někdy v roce 1997. Když si propočtu čísla, která jsme tenkrát udělali jako rychlý zákrok, s tím, co je dnes velká reforma, připravovaná řadu měsíců, tak to musím označit za krok relativně malý. Jsem však realistický politik, nežiji ve vzduchoprázdnu a nemyslím si, že jenom tím, že bude tento krok větší, tak o to snadněji bude v parlamentu prosazen.
Vlastimil Tlustý objíždí republiku a vysvětluje své názory a návrhy. Asi také patří do té skupiny lidí, kterým se tento krok zdá malý. Kdybyste si mohl vybrat - bez realistického pohledu, jestli by to prošlo - vybral byste si jeho reformu?
Mě se neptejte, co bych si vybral. Pak už nemůžete použít slov: realistický krok. V našich poměrech jde o reformu, která je asi jediná možná. Úplně něco jiného by bylo, co bych si já sám myslel, že má být správná reforma pro tuto zemi. Ale to už je jiná debata.
Odboráři označili reformu za škrtformu. Připravují velkou odborářskou demonstraci. Vy sám jste jako premiér čelil první velké nátlakové akci odborářů, šlo o velkou stávku železničářů. Řekl byste, že jsou dnes odbory profesionálnější, radikálnější, tvrdší? Jak vnímáte jejich roli?
Určitě nejsou tvrdší. Hlavně je nechci k něčemu ponoukat, to určitě není žádoucí. Naše odbory určitě nejsou štika v rybníce, naše odbory jsou takový spořádaný kapřík, kterému je docela dobře. Odbory si pro sebe vybojovaly docela výhodné pozice a být zaměstnancem odborů je docela výhodné. Takže je to takový spokojený kapřík, který naštěstí nic fatálního v naší zemi nedělá. Nechci tím říci, aby teď šel ten kapřík do fitness centra a začal rychle hubnout a dělat něco dramatického. To, že se odbory nepustily do fatálního boje s touto zemí, jak se to děje v mnoha jiných zemích, je jen dobře. Když se podíváte do statistik na prostávkované dny v roce, tak tam jsme na tom ve srovnáním se světem docela dobře. Přál bych si, aby to tak nadále bylo.
Pokud reforma neprojde sněmovnou, je logické, aby byly předčasné volby?
To zase předbíháme, to se ptáte na další tah. Myslím si, že vláda udělá maximum pro to, aby verze reformy, kterou pokládá za únosnou, prošla.
Uděláte něco vy v této věci? Promluvíte například s panem Tlustým?
To bych musel mluvit se spoustou lidí, kteří mají na tuto reformu jiný názor – zbytečně to personifikujete. Znovu opakuji, že je to krok správným směrem. Krok, který svým podpisem určitě vetovat nebudu. A to je maximum, které jako prezident mohu udělat.
Posledním téma je onen komplikovaný případ z Kuřimi, o kterém jste určitě slyšel. Server iDnes včera napsal, že i vy jste dostal dopis podepsaný údajně onou pohřešovanou dívkou, Annou.
Ten dopis jsem dostal. Číst ho je samozřejmě obtížené – je psaný dětským rukopisem či dětský rukopis napodobujícím rukopisem, je strašně dlouhý, jde o deset podrobných stránek. Pokoušet se v něm analyticky hledat protimluvy a odhalit, že jde o něco fiktivního, je úkol pro někoho jiného. Na první pohled vás zaujme několik věcí. Jestliže to psalo dítě, tak jak to, že na deseti stránkách není jediné slovo přeškrtnuto. Celý text plyne, jako by ho psal Balzac a napsal celý román bez jediného škrtu. Nechci dělat analýzu, ale všiml jsem si, že pisatel tohoto textu se jednou o sobě vyjadřuje v ženském rodě a jindy v mužském. Je to pro mne velmi zvláštní věc. Skoro bych věřil, že je to fikce a že si s námi někdo hraje nějakou zvláštní hru.
(redakčně kráceno)