Roman Pistorius přivítal ve studiu Interview ČT24 ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, senátora a nedávno jmenovaného Velvyslance pro životní prostředí Bedřicha Moldana. Jak daleko ovlivňuje globální oteplování náš život? Je možné ho vůbec zastavit? Shodnou se na tom světové velmoci? Kdy? Takové a další otázky zazněly v podvečerním rozhovoru.
„Planeta přežije, ale lidem se to hrubě nebude líbit,“ říká ekolog Bedřich Moldan
Velvyslancem pro životní prostředí jste od úterý 17. března, jak se to přihodilo?
Přihodilo se to tak, že německá společnost pro zahraniční styky mne z nějakých důvodů vybrala jako vhodného kandidáta. Nakonec po jistě složitých jednáních mne jmenovali Velvyslancem pro životní prostředí.
Jaká je role takového velvyslance?
V podstatě je to čestná funkce. Uznání za to, že se poměrně dlouhou dobu věnuji problematice životního prostředí a že jsem nějakých výsledků na poli vědeckém, pedagogickém i politickém dosáhl. Toho si ti Němci všimli a nějakým způsobem to ocenili.
Senátor, ředitel centra, velvyslanec. Čím jste nejraději?
Přiznám se, že v současné době žiji ideální život. Z jedné poloviny jsem senátor a druhou jsem vysokoškolským profesorem, oboje mě strašně baví. Těžko říci, čím jsme raději. Titul vysokoškolského profesora a celá kariéra vysokoškolského pedagoga je podstatně delší a náročnější, takže musím říci, že si školy vážím víc než Senátu, i když je Senát vynikající věc. V poslední době – možná, že nejsem sám – oceňuji jeho roli stále více.
Řekl jste, že Evropu čeká těžký úkol přesvědčit svět v roce 2012, kdy vyprší Kjótské protokoly, aby se dál pokračovalo ve zmírňování změn klimatu. Má na to Evropa dost sil, aby svět přesvědčila? Američané i Rusko nebyli z ratifikace příliš nadšeni.
To není o tom, jestli má Evropa dost sil. Přeci jen spojená Evropa představuje obrovský ekonomický potenciál. EU má zhruba půl miliardy obyvatel, což je největší blok z vyspělých zemí. Situace ve Spojených státech se v poslední době radikálně mění. Poslední zprávy, které přišly zejména z vědeckých kruhů, vzbudily mimořádnou pozornost. Vždy říkám, že člověk, který si chce všímat toho, co se bude dít za několik let, by si měl především všímat Kalifornie. Tam jde totiž všechno rychleji dopředu. Například, co se týče norem na znečišťování ovzduší automobilovou dopravou, tak nejpřísnější jsou nejdřív v Kalifornii, pak to převezme východ USA a pak to dojde do Evropy.
Nyní je to se změnou klimatu ale jinak. Evropa je trošku vpředu v chápání důležitosti této věci. V poslední době ale platí, že Kalifornie s guvernérem Arnoldem Schwarzeneggrem chytila vítr a zavádí skutečně radikální kroky. Jsem naprosto přesvědčen, že se to přenese do zbytku Spojených států, takže Evropa v nich spojence najde. Pokud budou tyto dvě silné země spolupracovat, tak se jim určitě podaří přesvědčit zbytek světa. Navíc Japonsko je také na stejné lodi, takže půjde o to, přesvědčit zejména velké rozvojové státy. Podle mne to nebude tak těžké, protože všechna opatření, která se nakonec asi přijmou, přinesou různé užitky spíše rozvojovým státům než rozvinutým. Podle všech studií budou totiž právě rozvojové státy, při nejkatastrofičtějších scénářích o dopadu změny klimatu, nejvíce postiženy.
Kjótský protokol vyprší v roce 2012. Snaží se už nyní někdo podnikat konkrétní kroky k tomu, co jste říkal?
Přesně v těchto letech je taková doba, kdy se světová situace prudce mění a vyvíjí. Jakási osudová doba, jestli se lidstvu podaří domluvit, aby se s klimatem něco vážně pozitivního stalo. Nepochybně se o těchto věcech ve vědeckých kruzích přemýšlí, ale dokonce se o nich i intenzivně jedná. První takové jednání proběhlo na posledním zasedání konference stran o změně klimatu, která byla v Nairobi na sklonku minulého roku. Tam se sice k ničemu pozitivnímu nedospělo, nicméně se alespoň vyhrotilo poznání, že je nutno se dohodnout. Čili o tom, že nějaký režim bude, není nejmenší pochybnost.
„Klimaalarmisté“ věští zánik planety, když ne zítra, tak nejpozději za týden. „Klimaskeptici“ naopak říkají, že se vůbec nic neděje. Kde si myslíte, že jsme mezi těmito póly? Neříkejte, že někde uprostřed.
Nejsme uprostřed, protože jsme mimo tyto póly. Je naprosto jasné, že se klima mění, otepluje, což je doprovázeno dalšími jevy. Jde o zvyšování mořské hladiny, výrazný vliv na hydrologický režim, který pocítíme určitě i u nás v České republice. To znamená další období sucha, horké vlny a také větší pravděpodobnost výskytu extrémních událostí, jako jsou povodně apod.
Toto je zcela reálný obraz, žádná teorie, vše je změřeno, jde o fakt. Jestliže „klimaalarmisté“ z toho vyvozují, že planeta zahyne, tak se samozřejmě mýlí. Je zcela nepochybné, že planeta ve své geologické historii přežila daleko horší události, jako byl například impakt asteroidu před 65 miliony let, kdy to odnesli dinosauři a kdy s nimi vyhynulo osmdesát procent živočišných a rostlinných druhů. To byla obrovská katastrofa, ale planeta to přežila.
Problém není tedy v tom, že by se planetě něco katastrofálního stalo, příroda to přežije. Přežije to ovšem tak, že nám, lidem se to nebude hrubě líbit. Tady nejde o to zachránit planetu, ohroženo je naše lidské životní prostředí a s námi jsou ohroženy taky mnohé živočišné a rostlinné druhy. To platí, pokud se naplní extrémní předpovědi. Když se podíváme na nejhorší alternativy, tak do konce století by mělo vyhynout třicet i více procent všech biologických druhů. To je strašná představa.
Mluvil jste o tom, co bylo. Mluvil jste o tom, co by mohlo být. Čím konkrétně se teď projevuje oteplování planety?
Zvyšováním teploty, které je v posledních dvaceti letech rychlejší, než bylo řekněme za posledních tisíc let. Projevuje se pomalým stoupáním hladiny oceánu. Ovlivňuje hydrologický režim, což znamená zvýšení podílu suchých oblastí a zátěže na vodní zdroje v těchto oblastech.
Jak je to s teplotou? O kolik se zvýšily hladiny moře?
U hladiny moře je to pořád v řádu milimetrů. Co se týče teploty, tak tam je podle posledních zpráv za posledních sto let nárůst o pouhých 0,76 &186;C. Obecně lze říci, že oblasti, které jsou dnes suché, budou ještě sušší a oblasti, které jsou dnes vlhké, budou vlhčí. Takže vody nebude méně, jen rozložení srážek se změní. To je téměř jisté. Otázka zvýšení teploty znamená velmi výrazný vliv na zemědělství. Počítá se s tím, že v prvním období by mohlo v severských oblastech dojít dokonce ke zvýšení produkce. Je to ovšem pouze dočasný zisk, protože modelové studie ukazují, že vliv na zemědělství by byl celkově negativní.
Hlavní problém je v suchých oblastech. Evropu můžeme pomyslně rozpůlit na severské a jižní oblasti, kde jižní část, oblast Středozemí je ta suchá. Tam se například přesunou turistické sezóny, kdy tam lidé budou jezdit na podzim, v zimě a na jaře, ale léto už příliš hostinné nebude. Naopak v severních oblastech bude srážek víc. Česká republika je tak „akorát“ napůl. Dá se předpokládat, že u nás budou především problémy s vodními zdroji.
Vraťme se k letošní zimě. To, že byla tak teplá, souvisí se změnami klimatu, nebo to byla náhoda, která se může i nemusí opakovat?
V konkrétním projevu je to spíše ona přirozená fluktuace, to, co jste nazval náhodou. Ovšem souvislost se změnou klimatu tady určitě je, protože pravděpodobnost výskytu takto teplých zim je v současné době větší, než kdy byla. Můžeme počítat s tím, že to nebyla zas tak ojedinělá věc, která se může opakovat, i když ne v tak extrémní podobě jako letos.
Mluví se o tom, že můžeme čekat větší výskyt bouřek, vichřicí, záplav nebo sucha. V minulosti, například ve středověku to všechno existovalo také, ale o globálním oteplování se nic nevědělo.
Samozřejmě. Nebyly tady klimatologové, kteří by to změřili, nebyly tady metody měření ani měřící přístroje – neexistoval ani teploměr. To je jeden pochopitelný důvod. Klimatologové ale dokáží teplotu a průběh změny klimatu vůbec spolehlivě rekonstruovat s poměrně slušnou přesností. Skutečně můžeme říci, že dnešní podoba změny klimatu, zejména stoupání teploty, je něco, co tady ještě nebylo. Jde opravdu o fenomén posledních dvaceti let.
Oxidu uhličitému se přikládá největší podíl na změnách klimatu. Jakým způsobem narostl, že o tom můžete takto mluvit?
To je jedna z věcí, která je velmi spolehlivě a přesně změřena a kde můžeme velmi přesně rekonstruovat minulost. Ukazuje se, že koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší je pravděpodobně dnes největší za posledních 650 tisíc let, to je dlouhá doba. Spolehlivě můžeme říci, že oxidu uhličitého je v ovzduší o 40 procent víc, než ho bylo v předindustriální době (okolo roku 1850). V současné době je oxidu uhličitého v ovzduší nějakých 380-390 ppm, v době předindustriální to bylo 280 ppm.
Mluvil jste o jednotkách. Dá se to nějak zhmotnit?
Jedno ppm je milióntina objemu, to znamená, že mluvíme o setinách procent. Oxid uhličitý ovšem patří mezi reaktivní složky atmosféry. Kdyby byla taková koncentrace oxidu siřičitého nebo chlóru, jsem mrtví. Takže z minoritních složek atmosféry je to koncentrace poměrně vysoká.
Například v padesátých a šedesátých letech jsme neměli odsířené komíny, kdy do ovzduší unikala spousta popílku. I teď, když pořádně bouchne sopka, tak to způsobí ochlazení planety. Nezpůsobili jsem si tím, že jdou technologie kupředu a žijeme jakoby zdravěji, oteplování planety sami. Neměli bychom se vrátit k uhelným elektrárnám a spalovat nekvalitní uhlí?
Máte pravdu v tom, že produkce aerosolů z různých antropogenních zdrojů má skutečně za důsledek ochlazování. Zejména sloučeniny síry mají tento ochlazující účinek. Dokonce se vyskytly návrhy, že by se prostřednictvím nějakých raket a balónů vypouštěly do stratosféry aerosolové síranové částice, které by mohly k ochlazování vést. Takové názory existují, ale moc bych tomu nedůvěřoval, protože všechny tyto velké geoinženýrské projekty vždy mají své nezamýšlené důsledky. On už jeden „experiment“ s oxidem uhličitým úplně stačí.
Můžeme globální oteplování úplně zastavit? Můžeme se vrátit před industriální dobu? Kolik to bude stát?
Boj proti následkům změn klimatu má dvě stránky. Jednak je to ono zmírňování, ale jsou tu i adaptační opatření. Musíme vzít na vědomí, že změna klimatu tady je a že se na to musíme nějakým způsobem připravit. Například tím, že se zemědělský výzkum zaměří na pěstování plodin, které lépe odolávají suchu. Takovýchto opatření je celá řada - navrácení klimatického systému do rovnovážného stavu (asi sto let), který by se neměnil a odpovídal předindustriálnímu období, v dohledné době možné není.
Musíme počítat s tím, že obsah skleníkových plynů v atmosféře je zvýšen a že v průměru bude zkrátka tepleji. Spíše jde o to, aby se skleníkový efekt neprohluboval, aby se koncentrace plynů nezvyšovaly, aby došlo k stabilizaci. Dnes za stabilizaci považujeme přibližně dvojnásobnou koncentraci plynů oproti předindustriální době, což je nějakých 550 ppm. To znamená, že v průběhu třiceti až padesáti let by se měly emise oxidu uhličitého snížit celosvětově o nějakých 80 – 90 procent, to je dnes nepředstavitelné číslo.
(redakčně kráceno)