Karlštejn, založen 1348 Karlem IV., patří zcela jistě mezi klenoty našich památkových objektů. Tato vrcholně gotická stavba, určená původně pro uschování královských klenotů a náboženských relikvií, dnes přitahuje desítky tisíc návštěvníků z domova i z ciziny ročně. Narozdíl od většiny hradů je i proto karlštejnská sezona delší, začíná už 1. března, a pestřejší, otevřeno je třeba i kolem vánoc. O práci kastelána, kterou na hradě Karlštejn vykonává už téměř 30 let, hovořil Jaromír Kubů s Alešem Cibulkou v pořadu Před půlnocí z 6. dubna.
„Karlštejn opravdu není na prodej,“ říká kastelán Jaromír Kubů
1. dubna otevírá většina zámků a hradů - památky jsou opět přístupné návštěvníkům. Ovšem na Karlštejně to úplně neplatí. U vás už sezona běží?
Mám dokonce historické razítko, kde je napsáno: hrad Karlštejn má otevřeno 365 dní v roce. To už samozřejmě neplatí, protože víme, že je na podzim zcela nutné udělat velký úklid po turistické sezoně. Potom otevíráme na vánoce do první nebo druhé neděle v lednu. Pak je zavřeno a znovu otevíráme každý rok 1. března.
Letos byla výjimka. Když jsme totiž loni na podzim plánovali otevření, zjistili jsme, že 1. březen je neděle, tak jsme k tomu přidali i sobotu a otevírali jsme 28. února. Ke včerejšku máme už 21.000 návštěvníků.
Když se řekne Karlštejn, máme pocit, že je to památka číslo jedna. Je to pravda třeba ohledně návštěvnosti? Vítězíte v ní nad ostatními hrady a zámky?
Struktura návštěvnosti se během let různě vyvíjela. Návštěvnický boom po otevření hranic v roce 1990 se asi opakovat nebude. Návštěvnost cizinců mírně klesá a v roce 1998 došlo ke zlomu. Od tohoto roku začali převažovat tuzemští návštěvníci, což je v pořádku.
Který hrad nebo zámek je v současnosti číslo jedna, co se návštěvnosti týče?
Bezesporu je to Pražský hrad, který je jakousi samostatnou jednotkou. A z památkových objektů, které jsou ve zprávě Národního památkového ústavu, jsou to určitě místa jako Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Konopiště, hrad Karlštejn, eventuelně Křivoklát a další.
Žijete přímo na Karlštejně?
Bydlím v budově purkrabství vedle hlavního nádvoří.
Jak vypadá byt kastelána?
Je to byt 3+1 docela malých rozměrů. Někdy říkám, že je to typ panelákového bytu na hradě. Ale samozřejmě je to úplně o něčem jiném, má to svou romantiku. Je určitě mnohem příjemnější se po probuzení dívat na Velkou věž než na protější panelák.
Jak se člověk stane kastelánem Karlštejna?
Vedla k tomu poměrně dlouhá cesta. Začalo to tím, že když jsem studoval gymnázium v Turnově, začal jsem provádět na hradě Kost, a to snad od patnácti a půl. Upřímně řečeno netuším, co jsem v tomto věku mohl návštěvníkům říkat, ale něco to asi bylo. Potom jsem pracoval na Sychrově, Orlíku a dalších památkových objektech a před třiceti lety jsem začal provázet jako profesionální průvodce na hradě Karlštejn.
Tam jsem měl tu „čest“ provázet stočlenné i stodvacetičlenné skupiny. Byla to trochu živelná prezentace, kdy návštěvníci špatně viděli i slyšeli. Čas prohlídky pak trávili tím, že se podepisovali na stěnách nebo i na nástěnných malbách. To je podle zákona o památkové péči samozřejmě trestný čin poškozování národní kulturní památky.
Pak jsem byl povolán, jestli bych náhodou nechtěl zastoupit kastelánku na Českém Šternberku, která odcházela na mateřskou dovolenou. To jsem chtěl a bylo to poprvé, co jsem si zkusil práci kastelána. Potom jsem dělal pět let kastelána na zámku Březnice, krásném renesančním skvostu. Po něm jsem přešel na Karlštejn. To bylo v roce 1981.
Když se sejdete (kasteláni hradů a zámků), existuje mezi vám určitá hierarchie? Jako kastelán Karlštejna se bavíte maximálně s kastelánem z Krumlova, ještě tak z Hluboké, ale s kastelánem z Červené Lhoty neprohodíte slovo?
Tak to vůbec ne, nemyslím si to. Třeba můj kamarád kastelán zámku Březnice Robert Barták mě občas nazve: „Ty jedna karlštejnská ikono.“ Jinak zcela oficiálně fungujeme na jedné úrovni - máme vše relativně společné nebo shodné.
Stačí, že je Karlštejn známý a oblíbený, nebo musíte vyvíjet i další aktivity, abyste přilákali zákazníky?
Začíná to nestačit. Vždy říkám, že bude dobrá sezona, pokud nepřijde politická nebo přírodní katastrofa. A ta přišla. V roce 2002 byl díky povodním úbytek na návštěvnosti asi 50.000 lidí. Třeba v srpnu, což je nejnavštěvovanější měsíc, mám návštěvnost 2.500 lidí za den. Když začaly povodně, přišlo 200 až 250 lidí. Až postupně se návštěvnost dostávala do normálních dimenzí.
Takže je jasné, že dnes během krize i my kasteláni a Národní památkový ústav musíme udělat něco víc. Vznikl proto zajímavý program Oživlé památky. Mělo by to fungovat podle tematických měsíců. V letošním roce budeme zcela poprvé třeba v květnu nabízet takzvanou 13. komnatu. To je prostor, který dosud nikdy nebyl zpřístupněn veřejnosti. Samozřejmě je to možné dělat jen na objektech, kde taková možnost je. Nejde to dělat nějakým násilným způsobem.
Na Karlštejně jsou prostory, které doposud veřejnost neviděla?
Samozřejmě takové místo existuje, ale nerad bych ho prozrazoval. Necháme si to jako překvapení pro návštěvníky v květnu.
Projekt Oživlé památky paknapříklad počítá s tím, že v červnu budou probíhat programy pro děti. Červen je pochopitelně měsíc, kdy přijíždějí školní výlety apod. Na Karlštejně jsme vymysleli, že každou středu budou v 18 hodin večerní prohlídky, které budou zajímavé tím, že tam už nebudou žádní jiní turisté.
Na Karlštejně jde pak i o zpřístupnění kaple svatého Kříže. Ta má pochopitelně sníženou kapacitu na 15 lidí jednou až dvakrát za hodinu. My ji chceme ukázat školním dětem, které se přihlásí. Takže každý den od devíti nebo půl desáté bude v červnu umožněno za velmi snížené vstupné vidět jen tuto kapli.
V červenci budeme dělat noční prohlídky. Počítáme s tím, že budou atraktivní a že se lidem budou líbit. Znovu platí, že budou jen na objektech, kde to bude uskutečnitelné (noc na Karlštejně ovšem možná nebude). Srpen bude ve znamení řemesel. Třeba u nás si budou moci návštěvníci sami zkusit vyrazit kopii Pražského groše a dalších mincí ze 14. století.
Poslední je září, které bude fungovat podle věty: kde se natáčelo. Památkové objekty jsou pochopitelně krásná místa, kde je možné natáčet pohádky, dokumenty, cokoliv jiného. V našem případě to bude o Noci na Karlštejně. Ve spolupráci s Janisem Sidovským chystáme koncem srpna velký galavečer, který by měl ukázat herce a zpěváky tohoto filmu, který se tam bude i promítat.
Existuje historka o tom, že byl Karlštejn prodán. Je to pravda? Dá se vůbec koupit Karlštejn?
Ta historka je známá. Možná lidé znají film Velká sázka o malé pivo, který skutečně vznikl na reálném základě. Byl to pokus Harryho Jelínka, českého super podvodníka, který se mimo Karlštejna snažil prodat i tramvajovou linku číslo 1 v Praze. Jelínek Karlštejn opravdu prodal (jistý americký kupec mu dál zálohu ve výši 30.000 amerických dolarů) a pak rychle zmizel do Bosny a Hercegoviny, kde hned střelil cizí jachtu nějakému neznámu člověku.
Tato událost proběhla někdy před 2. světovou válkou, má však své pokračování. Někdy před deseti lety jsme dostali dopis od jisté paní z Františkových Lázní, která nám psala, že jí nebyla kladně vyřízena restituce na hrad Karlštejn. Hodlala ho proto zakoupit a nabízela 300 milionů korun v hotovosti. Považovala se za přímého potomka Karla IV.
Přijela kvůli tomu i televize. Když se mě redaktor ptal, co na to říkám, odpověděl jsem: „Hrad Karlštejn opravdu není na prodej.“ Navíc tato částka by teoreticky nestačila ani na nákup obrazů Mistra Theodorika.
Mimochodem, slyšel jsem, že obrazové vybavení od Mistra Theodorika není kompletní. Kolik obrazů chybí? Je to vůbec pravda?
Chybí jeden. Za vlády Marie Terezie bylo deset nebo dvanáct kusů obrazů převezeno do Vídně. Po velké rekonstrukci hradu ve stylu purismu, novogotiky, která probíhala na konci 19. století pod vedením architekta Josefa Mockera, navštívil hrad František Josef I.. Po své návštěvě se rozhodl vrátit všechny obrazy kromě jednoho na Karlštejn. Kdyby se tento ztracený obraz svaté Cecílie našel, byla by to opravdu senzace.
Co je třeba pro to, abych se stal průvodcem na Karlštejně? Jaké požadavky musím splňovat? Vybíráte pečlivěji nebo přísněji než na jiné hrady?
Asi ano. Zájemců je stále víc, než můžeme zaměstnat, takže výběrové řízení je namístě. Píše se docela těžký test z historie a jsou tam jazykové zkoušky. Nechceme průvodce, který by prováděl pouze v češtině. Chceme, aby uměl alespoň jeden světový jazyk. Zahraničních turistů k nám totiž přijede asi 100.000 za rok, takže jim chceme poskytnout výklad v jejich rodném jazyce nebo alespoň v jazyce, kterému rozumí.
Kolik máte vůbec v současné době průvodců?
Stálých máme méně, takže to nahrazujeme sezónními průvodci, kteří pracují takzvaně na dohodu. Jsou to studenti různých stupňů škol a zaměstnáváme jich 60 až 70 za rok.
Stalo se někdy, že průvodce řekl návštěvníkům takovou „perličku“, že s ním byl třeba rozvázán pracovní poměr?
Nejsem přítel rozvazovaní prachovních poměrů. Stal se nám ale jeden případ, kdy průvodkyně návštěvníkům tvrdila, že vidí bidet místo prevét, což je historický záchod. Máme tam také lebku krokodýla, o které se říká, že ji dostal Karel IV. od nějakého panovníka z Orientu jako symbol draka, se kterým bojoval svatý Jiří. Tato průvodkyně ovšem návštěvníkům říkala, že vidí krokodýla, kterého zabil Karel IV. Nad tím jsou krásné renesanční svícny, které jsou natřeny emailovou barvou. Ona tvrdila, mladý člověk, že to jsou e-mailové svícny. Řekli jsme jí: „Takhle teda ne, to je mystifikace. Musíte to říkat správně.“ Druhý den to říkala stejně, třetí den taky, tak jsme se s ní museli rozloučit.
Co je na Karlštejně ten největší skvost?
Bezesporu je to kaple Svatého kříže, která je unikátní středověkou památkou. Samozřejmě tam probíhaly některé rekonstrukční práce, takže třeba strop je z 19. století, protože původní byl opravdu v dezolátním stavu. Jinak obrazy Mistra Theodorika jsou skutečně unikátní kolekcí středověkých desek a jde o největší takovou sbírku na světě. Je to obrovské bohatství českého národa.
Už jsme se bavili o některých programech, kterými se snažíte nalákat návštěvníky. Největší sláva asi ale je Karlštejnské vinobraní, na které přijíždí „osobně“ i Karel IV.?
To je jeden z největších kulturních programů nejen na hradě, ale i v obci a okolí. Je to vždy poslední víkend v září. V loňském roce obec navštívilo 20.000 návštěvníků. Je to akce, která se opravdu zajela, lidé ji mají rádi. Chceme totiž dodržet historické souvislosti a nechceme z toho dělat jarmarky nebo neověřené věci.
Skutečně je tam i Karel IV., kterého hraje Zdeněk Krajíček. Karel IV. má i svou císařskou družinu, takže je tam 200 lidí v kostýmech. Je na co se dívat.
Straší na Karlštejně? Co se tam děje v noci? Stalo se tam něco za těch necelých 30 let, co tam pracujete?
Samozřejmě ano. Například když se v lapidáriu ve Švédské věži odkutálí švédská koule k husitské, zachytí ji čidlo EZS a je vyhlášen ostrý poplach s výjezdem policie. To jsou ovšem věci, které se dají vysvětlit. Pak jsou věci, které se dají vysvětlit hůře. Osobně se domnívám, že na každém hradu nebo zámku dochází k nevysvětlitelným věcem. Jinými slovy: straší tam.
Na Karlštejně je prý místnost, kde byly vyvražděny panny?
To je v budově purkrabství. Jde o historickou skutečnost. Kolem roku 1535 manželka purkrabího, paní Lažánská, ve sklepení zavraždila 12 služebných. Byla to taková předchůdkyně Čachtické paní. Právě tyto zavražděné služky se možná na hradě dodnes objevují a procházejí se po Císařském paláci. Někteří karlštejnští občané je skutečně viděli. Máme tedy 12 bílých paní.
O vaší odvaze svědčí, že v této budově se nachází i váš kastelánský byt. Vrací se Češi na Karlštejn, respektive navštěvují ho opakovaně?
Jednou jsem dělal mezi návštěvníky malý sociologický průzkum. Na otázku, kolikrát jste hrad navštívil, byly odpovědi od jedenkrát až po osmnáctkrát.
Svatba na Karlštejně, sen mnoha dívek a budoucích paní. Co proto musí udělat?
Je to velice jednoduché. Je to v režii městysu Karlštejn. Stačí se obrátit na paní matrikářku a ta vše potřebné zařídí. Oddává se ve svatební síni v budově purkrabství nebo eventuelně po skončení návštěvní doby v Sále předků. Zájemci mohou mít také svatbu pod širým nebem mezi Mariánskou a Velkou věží.
I když byl na Karlštejně někdo loni, letos tam uvidí něco nového. Narážím tím na postel, která snad patřila samotnému Karlu IV.?
Expozice, která se od 90. let kompletně vyměnila, je hotová tak na 95 procent. Občas se něco dokoupí, ale není to jednoduché. Zabývá se tím totiž komise prezentace jmenovaná ministerstvem kultury.
Od letošku ale máme novinku v Karlově ložnici. Je to postel s baldachýnem z 19. století. Přijeďte se na ni podívat. Novinek ale máme samozřejmě více.