Praha – Jak vrtkavý dokáže být osud, se přesvědčil novinář a spisovatel Karel Sabina. Autor libreta ke Smetanově Prodané nevěstě byl dlouho vnímán jako vlastenec a mučedník, který řadu let trpěl ve vězení kvůli své účasti na revolučním hnutí v letech 1848 až 1849. K obratu došlo 30. července 1872, kdy ho národní soud odhalil jako konfidenta policie a označil ho za národního zrádce.
Od roku 1859 dodával Sabina pod krycím jménem Roman tajné rakouské policii zprávy o činnosti české vlastenecké společnosti. Narychlo ustavený čestný soud jej uznal vinným a vyobcoval jej z národa. Důkazy proti Sabinovi byly jednoznačné. Podařilo se totiž získat úřední akta zcizená ze spisovny pražského policejního ředitelství.
Veřejnost se o Sabinově přiznání dozvěděla o několik dní později a zdráhala se uvěřit. Sabina souhlasil s finanční výpomocí a dobrovolným odchodem do exilu. Po nečekaném zveřejnění případu se vrátil a bojoval za svoje očištění. Zemřel v bídě a v ústraní v roce 1877.
„V sabinovské literatuře se opakovaly a dodnes opakují omyly. Jeden se týká například složení národního soudu, ve kterém nebyl básník Josef Václav Sládek či redaktoři a spisovatelé Servác Heller a Karel Tůma - i když se to dodnes píše,“ řekl Petr Kovařík, autor knihy Národní soud přinášející nová fakta i policejní a soudní dokumenty o Sabinovi.
