Praha – Někdejší kancléř prezidenta Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek opustil tento svět ve věku necelých 84 let 6. ledna 2009. Medek v době totality odešel do emigrace, kde pracoval pro Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Jen málokdo by si nepamatoval jeho hlas, který k nám promlouval večer co večer z Vídně. Po celou dobu se intenzivně zajímal o dění ve vlasti. Již V sobotu 18. listopadu 1989 právě Ivan Medek v Hlase Ameriky oznámil, že komunistický režim v Československu skončil. Později říkával: „Nic jsem nemohl vědět, prostě jsem to risknul!“ Sám neměl české občanství, takže domů jel teprve tehdy, když to bylo možné s rakouským pasem a bez víza. A to bylo na Silvestra 1989.
Medek působil jako hudební publicista, teoretik a kritik. Hudbě se věnoval převážnou část svého života, přestože už v mládí mu bylo jasné, že houslový virtuos z něj nikdy nebude. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska. „Navštívil mě doma, loučil se se mnou a říkal, že snad ještě něco bude platný,“ vzpomínal Václav Havel. „No a všichni víme, jak moc platný byl – vždyť bez jeho práce v Hlasu Ameriky by Charta a celé to hnutí zdaleka nemohly mít tu váhu, vliv a dosah,“ dodal.
"To, v čem by se u něj mohla novinářská obec učit, by se dalo nazvat jednoduše - gentlemanství."
Životní peripetie jej vedly od mytí nádobí v hospodě až k funkci prezidentova kancléře. Zřejmě nejvýznamnějším zůstane ale Medkovo angažmá v emigraci, kdy pracoval pro Hlas Ameriky. Typickou formulaci „Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“, kterou končíval své rozhlasové relace, znala řada posluchačů v komunistickém Československu.
„Při prvním setkání s peticí 'Několik vět' jsem si pomyslel, že je trošičku moc mírná, protože opět nedělá nic jiného, než že nabádá stát a úřady, aby vzaly na vědomí existenci lidí, což tady do té doby vůbec nebylo. Přesto jsem věděl, že je taková věc správná.“
Do Československa se Medek vrátil v roce 1990 a o tři roky později přijal Havlovu nabídku, aby řídil odbor vnitřní politiky prezidentské kanceláře. Medek byl nositelem Řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy.
Ivan Medek patřil mezi hlasité odpůrce komunistické ideologie, jedním z jeho kréd bylo „nevěřit komunistům nikdy nic“. V podobném duchu se vyjádřil i ve svém posledním velkém rozhovoru, který poskytl loni v září časopisu Týden. V něm zdůrazňoval, že název KSČM je v rozporu se zákonem a že by z něj mělo zmizet slovo „komunistická“. Vyjádřil také přesvědčení, že řada lidí v Česku si na svobodu nikdy nezvykla, jinak by komunisté nemohli mít tolik voličů.
