Brno - Hospic svaté Alžběty v Brně oslavil šest let od obnovení. Původní klášter byl jeden z prvních, který se u nás po revoluci zapojil do nového Hospicového hnutí. Navíc je jediným speciálním zařízením pro nevyléčitelně nemocné v jihomoravské metropoli vůbec.
Z poměrně nové služby se stal sociální fenomén moderní společnosti. Počet lůžek v obdobných zařízeních je ale stále příliš málo.
Hospic svaté Alžběty oslavil své výročí mší, která se odehrála v konventu sester Alžbětinek, které přímo na místě dnešního hospice přijaly už v 18. století první zraněné vojáky. Dobré skutky byly po zásluze potrestány, sestry byly v 50. letech z kláštera vyhnány.
Hospicové hnutí u nás funguje teprve od 90. let, na což zareagovalo také Brno a klášter svaté Alžběty se stal na čas detašovaným pracovištěm Masarykova onkologického ústavu. Pomocí Sdružení Gabriela se ho podařilo v roce 2004 zrekonstruovat, dnes už má 20 lůžek a provozuje i speciální domácího hospic. Podle průzkumů si totiž devadesát procent lidí přeje zemřít doma a podaří se to pouze deseti procentům.
„Nedávno nám tady umírala 40 letá máma 16 letého chlapce, situace pro něj byla těžká, dokázali jsme tady chlapce připravit, začal tady spolupracovat s naším psychologem a pokračuje dál,“ vysvětlila jednu z funkcí hospicu jeho vedoucí lékařka Regina Slámová.
Stát hospicovou péči výrazně nepodporuje
Potřebná služba však nemá řádnou oporu v zákonech a tak je i její financování velmi obtížné. „Hospic je nestátní zdravotnické zařízení, které sta tisícovými dotacemi podporuje město i kraj , to ale nestačí a hospice si sami musí hledat sponzory, dárce i dobrovolníky. Podle předpokladů by bylo nutné v celé republice 600 lůžek a je jich zatím 350,“ vysvětlila Jitka Smejkalová, předsedkyně sdružení Gabriela, které vzniklo právě kvůli obnově brněnského hospicu.
Jméno Gabriela připomíná paní Gabrielu Wilhelmovou, která se jako předsedkyně Masarykovy onkologické nadace věnovala dobročinnosti. Sama neokázale a přirozeně podporovala hospic v prostorách Konventu sester alžbětinek zřizovaný Masarykovým onkologickým ústavem. Paní Gabriela Wilhelmová vedla několik let statečný boj s nádorovým onemocněním, konec svého života díky svým nejbližším a hospicové péči prožila tak, jak si přála, doma. Jméno Gabriela tak připomíná i lidský osud, který může být také příběhem kohokoliv z nás.
Hospicová péče přitom stále chybí v kraji Karlovarském, Libereckém a na Vysočině.
