Praha - Jako kolem horké kaše chodí již několik let hlavní město Praha kolem bývalého Paláce kultury – dnes Kongresového centra (KCP). V loňském roce sice budova hospodařila se ziskem 70 milionů, i přesto jí však hrozí krach, a to kvůli finančně nákladné rekonstrukci ze začátku tohoto milénia, kterou KCP nedokáže splácet. Dosud dluží dvě miliardy korun a pražský magistrát musí již nyní do jeho kasy převést záchranných sto milionů. Navíc hledá investora, který by bývalý Palác kultury vyvedl definitivně z dluhů. Zájem projevila společnost Guarant International, největší organizátor kongresů a konferencí v Česku.
Horká kongresová kaše. Co s Palácem kultury?
Ministerstvo financí a hlavní město Praha v nejbližší době vypíší výběrové řízení, z něhož by měl vzejít partner pro provoz Kongresového centra. „Určitě to pro nás výzva je. Díky tomu, že kongresy děláme skoro dvacet let, tak si myslíme, že už známe jak klady, tak zápory tohoto místa,“ uvedl generální ředitel Guarantu Karel Procházka. Dodal, že jeho společnost by měla zájem čistě o kongresové prostory, a nikoli související nemovitosti a pozemky.
Společnost Guarant International vznikla v roce 2001. Do povědomí odborné veřejnosti se zapsala jako spoluorganizátor zasedání Světové banky v Praze v roce 2001. Loni zajišťoval hotelové kapacity a informační služby po dobu předsednictví Česka v Evropské unii.
100 milionů korun do Kongresového centra (zdroj: ČT24)
„Kongresové centrum několikrát připravovalo různé návrhy studie na svůj rozvoj a budoucnost. My jsme se na řadě věcí podíleli a víceméně jsme tedy jenom čekali, jestli někdy dojde k tomu, že město k tomuto kroku přistoupí,“ podotkl Procházka. Do projektu by podle něj Guarant International nechtěl jít sám, ale ve spolupráci s další společností, která má „výrazné mezinárodní zkušenosti s provozováním kongresových center a podobných objektů“.
Nákladný provoz a dluhy. Praha si přesto chce KCP nechat
Kongresové centrum má finanční potíže od roku 2000, kdy byla dokončena jeho dvouletá rekonstrukce. Jak uvedl Procházka, budova je schopná vydělat si na svůj provoz, ale již nikoli splácet dluh. Při kongresech se do KCP vejde 9300 lidí, má 72 sálů a salónků, 39 výtahů a 20 eskalátorů. Provoz budovy je proto poměrně nákladný, loni na energiích magistrát zaplatil 81 milionů. Není tomu ovšem tak, že by budova nebyla využívána. Jak připomněl stávající generální ředitel společnosti KCP, za loňský rok budova vykázala 341 akcí s průměrnou dobou konání tři dny, tzn. tři akce denně.
Hlavní město Praha o prodeji uvažovalo v roce 2004. Stávající vedení takovou myšlenku ovšem odmítá. Argumentuje mj. tím, že Praha nemá k dispozici jiné odpovídající prostory pro konání velkých summitů. Jako alternativu vidí prodej okolních pozemků, přilehlého hotelu a byznys-centra. „Jsem přesvědčen, že je nezbytně nutné pro kongresovou turistiku zachovat v majetku města tu hlavní budovu,“ řekl náměstek pražského primátora Milan Richter.
Národní knihovna z Paláce kultury? Zřejmě jen vize
Kvůli zadluženosti někdejšího Paláce kultury přesto směřují úvahy o jeho budoucnosti i jiným než ryze kongresovým směrem. V souvislosti s diskusemi o nerealizovaném projektu Kaplického Národní knihovny (tzv. chobotnice) ředitel Národní galerie Milan Knížák navrhl, aby se budova KCP uzpůsobila právě potřebám Národní knihovny. Tu myšlenku ostatně podpořil i jeden z autorů budovy Jaroslav Trávníček. V reakci na Knížákův návrh uvedl, že budova nové využití potřebuje a že její konstrukce umožňuje jednoduše měnit dispozici stavby. Objekt má navíc prostor dvakrát větší, než se kterým počítal návrh Jana Kaplického pro Letnou.
Jak šly s Pakulem dějiny?
O postavení Paláce kultury (lidově Pakul) rozhodla komunistická vláda v únoru 1975. Za vítězným návrhem stála čtveřice architektů Josef Karlík, Ivan Lejčar, Jaroslav Mayer a Jaroslav Trávníček z Vojenského projektového ústavu. Budova byla slavnostně otevřena v roce 1981 a ve své době šlo o jednu z největších staveb svého druhu v Evropě. Již v době svého otevření však měla řadu odpůrců. „My jsme ho kdysi v takové vzrušivé debatě přirovnávali k takovému kravskému lejnu, poněvadž je to taková nesourodá architektura, rozlezlá po kopci, vevnitř nefunkční, jsou tam obrovské hluché prostory,“ řekl známý odpůrce stavby, ředitel Národní galerie Milan Knížák.
Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1998 až 2000 se hlavní atrakcí budovy stal Kongresový sál, který údajně patří mezi 13 nejlepších koncertních sálů světa a je svými akustickými parametry srovnatelný se slavnou londýnskou Royal Albert Hall. Hrály se zde muzikály Dracula a Monte Christo, koncertoval zde Lou Reed nebo Diana Krall.
V září 2000 prošla stavba zátěžovou zkouškou v podobě výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. O dva roky později si budovu vybralo pro své zasedání i NATO. Poslední výraznou událost zažilo před rokem, kdy zde české předsednictví hostilo hlavy zemí Evropské unie i amerického prezidenta Baracka Obamu.
GALERIE
Kongresové centrum